Porod - diskuze

na porod jsem se netěšila, bála jsem se hrozně a ač jsem přečetla stovky článů, shlédla stovky porodních videí, absolutně jsem netušila, do čeho jdu a co mě čeká. Porodní kurz byl taky k ničemu, psí dýchání, co jsme se tam učili, mi vůbec nešlo a brečela jsem vždycky večer po cvičení, že prostě to neumím. Kdo by to tušil, že při samotném porodu to půjde samo a ani jinak se dýchat nedá Můj strach z porodu byl silnější než touha spatřit moje miminko, bohužel. I strach z toho, co bude potom, jak to všechno zvládnu, mi totálně začerňoval mozek. Přišlo to nečekaně, zvláštně, ale vzrušení z nové situace nakonec nad strachem zvítězilo. Nemuselo by to být tak dlouhé, 40 hodin bolestí po 5 minutách fakt nebylo nic moc, oxytocinová injekce to dohnala vážně do nevědomí, některé věci z porodu vidím totálně v mlze. Když se podívám na to, jak vypadám, nechápu, že jsem dokázala porodit tříkilové dítě. Pochopila jsem, že porod je zázrak a vůbec celé stvoření nového člověka je zázrak, který nikdy nepochopím a který mě bude vždycky přesahovat. Ač je to tak přirozené a rány se rychle hojí, stejně je na tom něco \"božského\", nelidského, co mě bude vždy udivovat. Už týden po porodu jsem si říkala, že chci rodit znovu, že jsem k tomu stvořená, že chci tři, čtyři, pět dětí, že prostě budu rodit děj se co se děj Strašně ráda bych byla znovu těhotná a znovu rodila. Je to nepřenosná, nádherná, vzrušující zkušenost. Ta bolest je hnusná. Vysilující, člověk neví, kam dál to půjde, kde je strop té bolesti. A pak najednou je po všem a nový človíček je na světě. A bolest ta tam. A život, co jsem žila před tím, než jsem se stala matkou, je pryč a už se nikdy nevrátí, píše se nový příběh.

Připravovala jsem se jako všechny prvorodičky. Články na netu, knížky o mateřství, na videa jsem teda nekoukala, chodila jsem na kurz. Po 11 dnech přenášení mi v noci praskla voda a jelo se. Po dvaceti hodinách neuvěřitelné bolesti mě vzali na sál s tím, že porod nepostupuje, při kontrakci hlavička zase zajede dovnitř místo ven a do pánve se nevejde. Syn se narodil s váhou 4,17 kg, byl na mě prostě velkej. Takže vnímala jsem ho hodně bolestivě a císař pro mě byl vysvobozením a vlastně jsem za něj byla vděčná. A za to, že mě u druhého té bolesti ušetřili jsem vděčná ještě víc

Mé porody byly jak přes kopírák..u Markétky mi praskla voda o půl 4 ráno a Markétka se narodila před půl 10 večer. Narodila se o týden dřív. Bolelo to šíleně, ale nějak jsem to přežila. U Alenky mi praskla o půl 6 ráno a narodila se před půl 10 večer. Dohoda zněla přeci jasně, ne segra..narodím se stejně, to ti nezkazím Ale jestli ten první porod bolel šíleně, tak pro ten druhý nemám slov, to bylo něco..naprostý bolestivý úlet..ke všemu mě nějaká chytrá sestřička nechala trpět celý den, protože jsem se neotvírala a tak večer jsem už ani nevěděla jak se jmenuju. A ty závěrečné komplikace a narkoza taky stály za to..Ale co, mám krásné holčičky a ta bolest je zapomenuta..

První byl ... Nemůžu najít správné slovo, prostě nerada na něj vzpomínám, ale byl rychlý, což je vlastně dobré.Druhý a třetí jsou jedny z nejkrásnějších zážitků v životě.

Na první porod jsem se těšila a zároveň bála úplně všeho. Začínalo to tím jestli neporodím předčasně, jestli poznám že už to opravdu začíná a není to jen planý poplach. Měla jsem porod vyvolaný kvůli těhotenské cukrovce a nemůžu si stěžovat, pro mě výhoda věděla jsem že opravdu kolem termínu porodím a nebudu přenášet. Vše probíhalo v poklidu a nikdo na nic nespěchal, pěkně mě nechali jak tělo zareaguje samo po první dávce léků. Bolesti začali v noci a já byla opravdu ráda že jsem hned byla pod dozorem lékařů. Jak to začalo tak jsem neměla ani strach jestli to zvládnu, ale strach o to že když se něco semele jak bude reagovat můj nevidomý manžel a zda mu to budou schopní vysvětlit a postarat se o něj. Vše ale probíhalo pohodově bolesti začali ve 2hodiny ráno, v 6 jsem šla do porodního boxu, v 7 přišel manžel, v 8 napíchli epidural a v 9:36 vyklouzl Ondrášek. Nikdy nezapomenu na uklidnění PA že 3krát zatlačím a budu to mít za sebou a já ji pořád odpovídala ať si ze mě nedělá srandu. Měla pravdu. Na porod vzpomínám hrozně pozitivně neměla jsem problémy s nástřihem, Ondra se hned krásně přisál a to že jsem měla já pak problémy a musela po 10 dnech na revizi jsem zvládla, hlavně že malej byl v pohodě. Za chvíli mě čeká další a já se opět bojím jako tenkrát a možná i víc, nemám cukrovku a tak budu čekat kdy to příjde a jak to všechno bude než se dostanu do porodnice.Samotného porodu se až tak nebojím, nemám špatný zážitek spíš naopak

Celé těhotenství jsem četla různé články, chodila jsem na předporodní kurz, ale stejně jsem nebyla připravená na to, co mě čeká. Asi 2 měsíce před porodem jsem se ráno vzbudila a měla jsem pod sebou mokro. Doktorka mě poslala do nemocnice, abyse zjistilo, jestli je to plodová voda. V nemocnici nic nezjistili, tak mě po týdnu pustili domů. Měl jsem rodit v porodnici v Domažlicích, ale díky nemoci, kterou mi zjistili v těhotenství (Hodkginův lymfom) chtěla doktorka, abych rodila ve fakultní nemocnici v Plzni, která je od nás vzdálená asi 40 km. Měla jsem strach z cesty takovou dálku porodních bolestech. Nakonec jsem díky lymfomu ležela v nemocnici už 3 týdny před termínem. Doktoři nevěděli, co se mnou, jestli udýchám přirozený porod nebo rodit císařem. Porod mi nakonec vyvolávali 2 týdny před termínem. První tabletu jsem dostala v 8 ráno a malej se narodil večer před šestou hod. Přítel byl u porodu a byla jsem moc ráda, že tam se mnou byl. Nejhorší na porodu mi přišlo šití. Malej mě hodně potrhal a doktor mě šití pořádně neumrtvil. Ještě ke všemu byl doktor docela neurvalý. Po porodu jsem začala brečet a to se mě drželo docela dlouho. Stačila prkotina a já brečela.

S láskou!!! Už asi 5 měsíců po porodu bych šla okamžitě rodit znovu, přesto, že trval 13 hodin. Připravovala jsem se hlavně uvnitř- v myšlenkách, v pocitech. Hodně jsem přemýšlela, co to pro mě bude znamenat, těšim se- netěšim se? Musim říct, že když mi praskla voda, tak jsem se na 100% uklidnila a věděla, že je to všechno OK, hodně jsem vnímala svoje vnitřní pocity!!!Vnímala jsem ho samozřejmě bolestivě, konec byl úžasný a hlavně ten nával emocí těsně po porodu byl jako výbuch sopky. Kurňa to byl adrenalin!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!