Porod - diskuze

já se toho bála tak jako celkově. že prostě až budu v porodnici, bude to STRAŠNĚ bolet. taky, že mi bude trapně.nakonec jsem si to nejhorší prožila doma, kontrakce jak blázen noc a celej den, a pořád jsem se bála, že až přijedu do porodnice, teprvá začne ta opravdová hrůza. a oproti očekávání v porodnici byla pohoda (když nepočítám tu 10metrů dlouho chodbu, kterou bylo potřeba přejít ke dveřím příjmu), jen mě napojili na monitor, píchli vodu, trochu poskákali po břichu a bylo hotovo a ani vteřinu mi nebylo trapně. dokonce jsem v klídku pořád říkala doktorovi, co mě šil, že to bolí, ať mi to pořádně umrtví

Pred prvnim porodem jsem se bala nastrihu,pak jsem se nemohla dockat az me nastrihnou,at uz ho vytlacim :). Pred druhym jsem nemela strach

Před prvním porodem jsem se nebála.Ale nepovedlo se vyvolání a druhý den vyvolávaly znovu, to už jsem se bála dost a úplně všeho, bylo to dlouhé. Podruhé jsem se nebála kupodivu ničeho a tak nějak jsem to líp příjmula. Nejhorší bylo píchnutí vody.

Já jsem se bála, že mi budou všechna miminka připadat stejná a že to svoje, až mi ho přivezou po první noci, kdy jsem spala sama(protože jsem rodila v noci), nepoznám. A bála jsem se zbytečně. Obě svoje miminka jsem si vryla do paměti během prvních vteřin. Vašíka bych snad dokonce poznala i po čuchu. U prvního porodu mě vůbec nebolelo zavinování dělohy, takže jsem se toho u druhého nebála. Protože mě nenapadlo se toho obávat. A bolelo to jako čert. Taky jsem se bála - poprvé i podruhé (a podruhé ještě víc), že už nikdy nezhubnu poporodní kila. Zhubla jsem po obou :-). Teď po operaci nějak moc nejím a za poslední dva dny jsem definitivně na své předporodní váze:-)

Já jsem se začala strachovat až tak nějak když jsem měla cca měsíc do porodu. No nachystané a načtené jsem snad měla kde co. No ale ani ve snu by mě nenapadlo, že to dopadne tak hrozně jak to dopadlo. Podvědomě jsem byla nějak smířená, že možná budu rodit i císařem, to by mi tak nevadilo, jako pak pobyt na JIP a další komplikace...ještě teď z toho mám občas děsy.

Já se samotného porodu nebála, spíš toho co bude před, jak to poznám jak se dostanu do porodnice, to mám obavu i teď poprvé jsem byla předem hospitalizovaná, tak nevím jak to bude.Ohledně porodu jsem věděla že bude bolet a že můžu skončit na císaři, tak strach byl spíš o chlapa jak to dá on. Nakonec po 7,5h to nebylo tak strašné.Pravda je že poprvé jsem radši hrůzu nečetla předem, jen něco málo abych nebyla vystrašená, teď toho vím víc nejen z hrůz ale i že to nemusí být tak strašné. Už to ale chci mít za sebou

Nebala jsem se, jen jsem mela trochu obavu, abych poznala, kdy uz je cas jet do porodnice. a bylo to v pohode. Oba dva porody. Druhy byl brnkacka.

já se taky bála klistýru. U Vojty mi ho nedělali a u Ády jo a já ho teď všem doporučuju, protože si myslím, že díky němu jsem do 3/4hodiny porodilaJinak nevím. Jako \"malá\" jsem se bála všeho a rodit jsem rozhodně nechtěla. Když už jsem byla těhu a úplně na konci, už jsem se nemohla dočkat až porodím a nebudu muset tahat to veliký břicho.Bolesti jsem se taky nebála, já mám asi vysoký práh bolesti a dost vydržím.

měla jsem oba porody plánované císaře, před prvním jsem se strašně bála klystýru, ani neví proč, při druhém jsem se na něj skoro těšila, dost se mi po něm ulevilo jinak jsem se bála napichování anestezie, ale taky to nebylo nijak strašné i když nepříjemné

Bála jsem se císaře, dělala jsem všechno pro to, aby malá vylezla dobrovolně-povedlo se, dvanáct hodin před plánovaným císařem se nechala ukecat Pak klystýru, nakonec mi ho nedávali ani u jednoho, protože nestíhali, nástřihu, ten jsem ani necítila. A protože nesnáším krev, tak jsem měla strach, že se pozvracím, až to miminko uvidím celý špinavý, ale Zuzku mi dali až po delší době hezky utřenou a zabalenou a u Davídka se ptali, jestli ho chci hned na břicho, tak jsem hlásila, že ne, že ho chci až umytýho Nečekala jsem, že to půjde tak rychle, že budu mít zkaženou plodovku a Zuzka problémy, aby se rozdýchala a že to šití po porodu bude tak nepříjemný. A ještě, že druhý porod bude tak rychlý a v pohodě, že mi po něm skoro nic nebylo

já ti ani nevím já se ani moc nebála..asi proto,že jsem si tak nějak byla jistá,že to bude císař a toho jsem se teda vůbec nebála..tak jsem byla pořád vysmátá a bylo mi to šumák

prirozeneho porodu..nastesti neprobehl...necekala jsem,ze zacnu hned krvacet do bricha a tak sioperaci a sal zopakuji jeste ten den znova..brrr

Dlouho předem jsem se bála všech těch nových věcí - klystýr, holení, nemocnice, prohlídky, že tam budu nahatá, že se pokakám, šití a taky jak ten spodek pak bude fungovat, jaké to bude s miminkem a tak. V den D jsem to už moc neřešila, vše tak nějak plynulo samo. Rodila jsem KP, tak jsem nejvíc byla na nervy, aby byl synek v pořádku. Hlavně aby se nešprajcnul a dostali jsme ho ven zdravého, aby nebyl císař, a kdyby byl, aby byl s epidurálem. Vyvolávaný porod mě bolel strašně, ale šlo to dobře, komplikace nebyly a ani nějak extra dlouho to netrvalo. Tlačení překvapivě nebolelo vůbec, to jsem myslela, že je nejhorší. Jo a prý novorozenci hodně spí, tak to jsem teda nezažila

ty jo, ani nevím, jestli jsem se nějak bála, ale asi ne. Neb den předtím, než jsem šla na vyvolávání jsem ještě byla na posledním předporodním kurzu a všichni byli ze mě hotoví co tam dělám, že by to nedali a stresovali se doma. Jako proč se stresovat, že? :-) Celý život se řídím heslem, co přežili jiní, přižiju snad i já. Co si teda pořád pamatuji po porodu, tu úlevu od bolesti, jako by ze mě spadl balvan...

Tak prvního porodu jsem se nebála vůbec, na ten jsem se spíš těšila. Ale bohužel nastaly komplikace - malý se v břiše dusil, ještě než mi ho začali vyvolávat, takže teď před druhým porodem jsem se bála, aby nenastaly podobné komplikace, které by mohly prcka ohrozit.

Ja se bala tak nejak normalne. Realita me prijemne prekvapila. Cekala jsem to tisickrat horsi. Cely zivot si o sobe myslim, ze jsem bolestinek a oni se na me chodili divat, jak jsem na 9 a vtipkuju. Co nastalo pak bylo (a je) mnooooohem horsi. To jsem zas cekala obracene.