Pomoc partnera - diskuze

Je pár témat, které mi spolehlivě zvednou mandle.Divné je, že tohle vůbec musíš psát!!! Ano, partner pomáhá na 100 %. Máme dvě meganáročné děti, dva roky od sebe, špatně spící a velmi prudící. Takže pokud by nepomáhal, tak už tady nejsem...ono to stačí i tak (viz 48 hodin).NEUZNÁVÁM argumenty typu \"nejsou na to uzpůsobený\"...to jako jen proto, že nemám varlata, tak mě baví utírat zadky a nespat??? Nebo \"v noci nevstává, chodí přece do práce\"...zatímco já se tu celý den válím??? Je mi moc líto, co prožíváš. Na nic nečekej a jednej. Jakmile si jednou zvykne a ty ukážeš, jak to zvládáš, už ho někam jinam budeš dostávat jen velmi těžko, ne-li nikdy. Držím palce.

tak u nás jsem jela do 3 měsíců vesměs sama, chlap občas vykoupal, šel s malou ven atd. ale pak už jsem řekla stop, malá noci jenřvala spala jsem 2 -3 hodiny a byla vyčerpaná. takže jsem si řekla o pomoc a pomáhal víc a víc, ani si to neuvědomoval že jí potřebáuju. takže být tebou se prostě ozvu,a řeknu mu narovinu že by jsi byla ráda kdyby se zapojil víc že ho malá nekousnejinak to že má tatínek vstávat v noci no já mám na to svůj názor já s tím nesouhlasím, když chlap chodí do práce a vstává já jsem s malou i odcházela vedle aby ho nebudila, i když toho mýho by neprobudila ani atomovkaale každýho věc

Jsem zavzpomínala jak to bylo u nás.Ja měla pořád pocit,že nepomáhal,že se tomu vyhýbal jak mohl.Ted s odstupem času to vidím jinak.Jezdil nakupovat , umýval nádobí,staral se doma o děti.Jednou měsíčně jsme spolu udělali velký úklid,odtáhli gauč atd.Co bylo hlavní,že nikdy v životě neprudil,že něco má být udělané,dokonce,když nebylo jídlo tak si ho udělal,nikdy po mě nechtěl kompletní servis.Ja pořád chtěla at chodí ven s kočárkem,občas mi vyhověl,ale neliboval si v tom.V době,když ja jsem měla malé děti tak v okolí všichni tatíkové pomáhali,celé rodiny chodili ven s jedním kočárkem a mi to bylo líto,že jsem venku furt sama.

Mě dlouho muž taky nepomáhal. Nebo pomáhal, ale dost nedostatečně nebo neefektivně.Ted jelikož už pracuju, tak to děláme takhle. On veze dítě do školky (většinou), já ze školky vyzvedávám. Po příchodu domů (ted jsme byli od sebe, ale už jsme zase spolu tak to tak funguje chvíli a netuším jestli navždy) já mám na starosti vše co se týká úklidu bytu. S tím nepomáhá vůbec. Ale to mě zase nevadí, protož to neumí a není schopen se to naučit. On když uklízím bud vezme dítě ven nebo se mu věnuje jinak. Má na starosti jen vynášení odpadků. Nakupujeme tak na střídačku nebo jak to vyjde.....Ted se mi zvětšil úvazek a budu vydělávat víc než on, ale budu tam dýl. Takže na něj hodím ještě víc péče o dítě na chudáka.Jo a já koupu a on uspáváO víkendu se snažíme dělat věci spíš společně a mít naklizeno z týdne at se tím nemusíme zabývat.

Pomoc partnera? Utopie :D

My s tím taky bojujeme. Ale párkrát jsme si sedli a řekli si, že toho je fakt na nás hodně (většinou to bylo poté, co už jsme se asi 14 dní brodili v bordelu, já jsem chytala nervy apod.) a že to prostě chce naplánovat tak, abychom oba přispívali k tomu, že tu nebude bordel, že bude jakžtakž o ty hlavní věci postaráno a že budeme mít oba! proctor pro svoje zájmy.Takže u nás to vypadá tak, že dvakrát týdně manžel pravidelně nakupuje. Víme dopředu, které dny. Když to nezvládne, tak se domluvíme a zajede jindy, nebo výjimečně já, ale je to primárně jeho starost. Stejně má auto a tahá hromady mlík, zeleniny, prostředků apod. - ideální mužská práce.O oblečení naopak neví nic, takže to mám pod palcem jen já. Udělala jsem si rozvrh, kterej den peru kterej typ prádla. Žehlím jen něco. Převlíkání postelí mi připomíná Google calendar. Zahrada je napůl, on seká a zalívá, já pleju. Garáž uklízí jednou za rok on Vařím většinou já přes den, on večer pojí to, co zbylo z oběda, případně si udělá nějaké jednodušší jídlo sám. Má svoje oblíbené, které já nemusím, tak nám to vyhovuje. O víkendu občas udělá nějakou věc s masem, protože se toho na rozdíl ode mě nebojí Úklid, no, máme tu tak polouklizeno, on má na starosti obyvák a svůj pokoj, já zbytek, kuchyň tak nějak patláme dohromady, ale občas je tam binec. Jinak je bordelář a nechává všude svoje hadry, boty, nehty apod. On chodí do \"kroužků\" třikrát týdně, já taky (teda se starší dcerou, ale aktivně u toho sportuju taky).Hlídání malého dítěte byl taky problem, on se s malým miminem a batoletem nudí, takže buď vzal kočár a někam jel, nebo brnkali na klavír, ale na klasické hraní je spíš použitelnej až s větším dítětem. Jo a taky má tendence, když má dítě na starosti, jet navštívit svoje rodiče Tam je to pro něj ideální, oni baví děti, on se nechá pohostit a je to. Akorát já doma pěním, jak si to ulehčuje Jinak ale kuj železo, dokud je žhavé. Každý má tendenci sklouzávat do vyhýbání se povinnostem. Nech toma trochu binec, dej mu tři dny stejné jídlo nebo ať si namaže chleba, ať vidí názorně, že nestíháš. A domluv si, že půjdeš pomoct kamarádce

Já Tě asi utěším. My se v tom plácali zdatně oba. Pepa prostě není miminí typ. K holkám si našel cestu pokaždé až tak v půl roce. No, a do té doby to bylo na mě. Poprvé jsem měla pocit, že to není úplně dobře, podruhé jsem veděla, že i chlap se s novou situací zžívá a dala mu čas.Od roka jsem nastoupila pokaždé na polovinu do práce a Pepa se stará v té době o holky sám. Takže i počáteční vykulení z mimina se dá překonat.

U obou dětí pomáhal,byl doma u obou celý týden,vstával semnou i v noci,kdy třeba dělal i um.Přes den pomáhal s přebalováním,chodil mi do obchodu v 6ti nedělích nakupovat,sem tam mi uvařil,umyl nádobí,poklidil doma atd..U prvního semnou chodil i k doktorce.A teď když už jsou kluci větší taky pomáhá,jak s úklidem domácnosti tak celkově.Umyje nádobí,zajde s košem,když potřebuji aby něco po cestě z práce koupil tak to koupí,zajde třeba s nimi i k doktorovi atd...když jsem byla v nemocnici a ne jednou tak se o ně dokazal postarat a po nocích pracoval.

Jasně, že jo...Komplet veškerá péče o děti je na něm. Já jen chodím do práce a uklízím. S ničím není problém, klidně si na celý den jen tak lehnu do postele, ležím a manžel se o děcka stará sám.A nepopudím moc, když napíšu, že když byli mimina tak k nim i v noci vstával a přitom ráno šel do práce...