pokracovani dvojcata a okoli - diskuze

Napíšu reakci i na ten tvůj první příspěvek: Když jsem čekala Honzu tchyně slibovala, jak bude jezdit s kočárkem... Jednou jedinkrát ho vyvezla a to se pochlubit spolužačce. Pak ho hlídala,když jsem byla v porodnici se Štěpánem, za což jsem ráda. No a teď, co máme kluky dva, tak vždycky říkává, jak se na ně těší, přijde buď ona k nám nebo my k ní a jaké hraní? První je seriál, pak odpočinek a pak zábava s děckama. Kdysi jsme se šli projít a že je slíbila ukázat jakési kamarádce, naposledy jsem s ní takto někam šla. To bylo jenom,jak jsou krásní a jak je má ráda... Jo z velké dálky nebo když jsem já při ruce. Celkem mě zaráží, že když je u nás s tchyní někdo další(některá z jejích sester nebo tchán) tak oni si s těma klukama opravdu hrají, až tak, že s něma lezou po kolenách a ty kluky to baví... Ona umí jen dones, podej, ukaž... Pak nám dávat kázání o tom, že se jim musíme věnovat... Já si říkávám, že na ni budou jednou vzpomínat jako na babičku...Takže co si kolem dětí a domácnosti neudělám sama to nemám. Na jednu stranu jsem na to pyšná, na tu druhou je mi to líto.

Jo s tím chlubením máš taky pravdu ,to jim jde na výbornou Ale musíme myslet pozitivně,hlavně kvůli těm prckům Drž se

O tom chlubení by jsem tu taky mohli psát celý den.Jsou to megety.Nejvíc mě naštvala tchýně,když jsme jednou šli a potkali její sousedku.Měla jsem malého asi pul ročního Honzu,kterého tchýně viděla asi dvakrát.A sousedka se ptala-a jak se miminko jmenuje? A tchýně se uplně zapýřila a říka-to je Jan po mě.Ona je Jana.A sousedka říka,tak to si pyšná babička,že po tobě pojmenovali vnoučka.A tchýně no jasně,to je muj miláček.Jak mě tenkrát svrběl jazyk,abych řekla něco jedovatého.Od té doby nesmí nikdo říct Honzovi,že je Jan.Nebo bych vraždia.