Pojišťovna versus život - diskuze

Tak dnes jsem byla na gyndě. Vedle mě přisedly dvě mladé holčiny, tak šestnáct, ani ne. A jak jsem tak zaslechla - já nic neřeknu, já tam nejdu, já se stydím a co budu dělat...a asi bych měla jet domů, ještě jsem nikdy nebyla... - a tak jsem se otočila a prostě se zeptala, co se děje. Slušně a v klidu. Ovšem dívčina se styděla a tak povídám, jestli potřebuje tablety? No dle jejího výrazu jsem pochopila a povídám, že to vypadá, že na ty už je pozdě? Jojo... Vysvětlila jsem jí, že se nemá čeho bát a recept na tabletu po jí jistě paní doktorka vypíše, i když není zdejší. Jenže děvče bylo opravdu mimo a tak jsem s ní vešla do předordinace a raději vše sestřičce vysvětlila. Holčina se nezmohla na slovo. První věta sestry totiž byla, že musí v místě bydliště. A pak sklesle chtěla odejít. A tak jsem se musela chopit iniciativně celé situace sama. Vše dopadlo dobře, děvče odešlo sreceptem - mimochodem ta sranda stojí přes pět stovek...a ještě jsem jí poradila, že bude lepší prevence....takové díky jsem již dlouho neslyšela! a od "mládeže" je to milé!