Pisete si denik? - diskuze

já si občas psávala...v některých obdobích života. je to drsný si to po letech přečíst. i, že si spousty toho nepamatuju, i to, jak se u toho za sebe stydím. mám je všechny schovaný

psala jsem si deník asi tak od 6 třídy až do svatby. Byl to spíš občasník, ale shrnuje v podstatě to, jak jsem v tém době žila, co prožívala, své lásky, trampoty a pocity štěstí, je v něm řada milenců po sobě jdoucích a je schovaný aby ho nenašel můj muž. Ten by se asi divil. Jednou si ho budu číst až budu stará a osamělá a budu vzpomínat na mládí.

je to zvláštní, ale v pubertě a tak jsem ho nikdy nepsala, nedávno jsem s tím začala, ale nepíšu denně, občas jen pár řádek a uvidíme, jestli u toho vydržím.

nepíšu si deník. Poučena zlou zkušeností z dětství i puberty. Naučila jsem se nesvěřovat papíru.

Taky jsem o tom přemýšlela, ale každý den něcosmolit... nezvládám.Fandím ti, že píšeš - mám rozepsáno asi tak na 5 knížek a nedaří se mi najít čas a náladu pokračovat.

psala asi v 6 třidě a ten nikdo nečetl a pak byl zakopanej

Parkrát jsem to zkoušela, ale nikdy jsem u toho nevydržela. Potom jsem to vydržela a nechala jsem ho idiot ve škole v lavici a někdo mi ho sebral. Naštěstí to asi byl někdo, kdo mě neznal, tak z toho ani nebyl poprask.

jako puberťák jsem si deník psala. Dodnes ho mám poctivě schovaný, ale nemyslím si, že by to po mně někdo přečetl:-)Taky, jsem si schovávala dopisy, co jsme si psaly s kámoškou, což se ukázalo jako pěkně blbý nápad. Mamka si je totiž v podezření na něco nekalého přečetla a taky se hned dozvěděla, že jsem jí lhala, silvestra netrávila u kámošky ale s klukem a že už jsem s ním taky v 15-ti letech stihla spátTenkrát mi to připadlo od ní hodně podlé, ale svým způsobem ji zpětně i chápu

deník nepíšu, nikdy mě to nebavilo ale když chodila Elka do 1.třídy, měla na stole sešit a v tom střapatou šklebící postavičku s rukama nahoře a k tomu velkýma prvňáčkovskýma písmenama: Nesnáším mamynku.. dneska na mě zase řve.. takže si dávám bacha a eli už si naštěstí deník nepíše, jen ve škole každé ráno musí nahlásit celá třída, jakou má náladu a proč - kdoví co tam paní učitelce říká

pisu klukum neco..ale ne primo denicek co kazdy de.jen to nej..

nepsala a nepíšu

jednou jsem si psala,teďka už ne.

nepisu

Pisu kazdy den nasim a segre mejla. Co jsme delali, teda hlavne co delaly M + A. Maminka to ma v praci v poledni pauze ke kafi. Jednou to vsechno vytiskneme a svazeme.A hodne mi pripomenou i fotky.

Jako 14 puberťačka jsem si psávala, ale pak už né.

Svůj deník si nepíšu, jen dětem takové blbůstky.

Psala jsem si jací jsou naši debilové a jak je nenávidím a oni to našli a vzali mě k psychiatrovi a ten mi řekl,že si to psát nesmím.Píšu dětem něco jako deníčky-já říkam knihy.Píšou jím to stylem,že oni to píšou o sobě-Tak jsem se narodil...Když je mi nejhuř z Gabky tak píšu povídky.Jsou super jen hodně erotické.Začnu psát romatický příběh a je z toho porno jak vyšité.

Já si píšu už půl roku.Ale píšu,co se děje v naší rodině,jaké je počasí,co vařím,co prožily holky ve škole a tak.

Já jednou popsala asi dvě stránky ve čtvrté třídě do sešitu, kamarádka si to přečetla a dělala si ze mě pěkně dlouho srandu :-( Ale to ještě nic není....jednu dobu jsem si deník vedla opravdu vážně a zapoměla jsem ho na lednici. Nevlastní otec neměl nic lepšího na práci, než si to číst. Bohužel, psala jsem tam i o něm, jak ho nenávidím, používala jsem i přezdívky, co jsem mu dala, no bylo z toho doma strašně zle. Víš, měli jsme s ním strašně těžký život, pil, byl strašně agresivní a na to peklo, co jsme s ním měli nikdy nezapomenu a tohle to ještě podtrhlo :-( Takže já už deníky nepíšu, ale když mám potřebu něco psát, píšu sem a nebo ke mě na blog. ten ted bohužel dost flákám, ale chci ho zase trochu rozjet. Doufám, že knihu vydáš, moc ráda bych pak početla :-)

Já jednou popsala asi dvě stránky ve čtvrté třídě do sešitu, kamarádka si to přečetla a dělala si ze mě pěkně dlouho srandu :-( Ale to ještě nic není....jednu dobu jsem si deník vedla opravdu vážně a zapoměla jsem ho na lednici. Nevlastní otec neměl nic lepšího na práci, než si to číst. Bohužel, psala jsem tam i o něm, jak ho nenávidím, používala jsem i přezdívky, co jsem mu dala, no bylo z toho doma strašně zle. Víš, měli jsme s ním strašně těžký život, pil, byl strašně agresivní a na to peklo, co jsme s ním měli nikdy nezapomenu a tohle to ještě podtrhlo :-( Takže já už deníky nepíšu, ale když mám potřebu něco psát, píšu sem a nebo ke mě na blog. ten ted bohužel dost flákám, ale chci ho zase trochu rozjet. Doufám, že knihu vydáš, moc ráda bych pak početla :-)