Pes a moje děti - diskuze

Napíšu to samostatně-snad se to tu muže.Protože se panicky bojím psu nechtěla jsem,aby se báli moje děti.I když je to těžké,když mají ve mě špatný přiklad.Když byla Gabka malá tak jsem měla v baráku kámošku co měla dalmatina,hlídali jsme si navzájem děti,tak,že tam u nich bývala Gabka sama a nebála se ho.Pak měli naši tu svoji obludu a taky si s ním Gabka hrála.Později jak je velká tak třeba chodí s klukem co má psa a normálně ho chodí i sama venčit atd.Nijak zvlášt psi nemiluje,spíše jí vadí,ale nebojí se.Honza ten je milovník uplně všeho co život přináší a tudiž i psu.Až ted v 8 rokách byl týden na chalupě ,kde byla i Samanta-labrador od segřiné tchýně.A Honza si jí zamiloval.Hráli si,spali spolu,kdyby mohl tak by s ní jedl i granule.Zuzanka tam nebyla,právě ,protože se bála.Jenže pak byla smutná.Později segra hlídala děti a vzala je i ke tchýni a už i Zuzanka byla kámoška se Samantou,nemuže předce zustat pozadu za Honzou.Ted byli na chalupě a byl tam i ten od tatky,toho chodili společně venčit,ale nehrála si s ním.Je na tom asi stejně jako Gabka-nebojí se,ale psi ji moc nezajímají.Jak já těm svojim dětem závidím.Mi dělá špatně i když vidím na fotkách jak moje děti hladí psa,nebo se s ním tulí.Nikdy by nešáhli na psa co neznají.