Partner versus váš vzhled - diskuze

mě akorát přítel řekne že mi to sluší, ještě nikdy mi neřekl opak...taky proto spolu jsme, bere mě takovou, jaká jsem, a to bez výhrad...snažím se oblíkat hezky, samozřejmě, ale když jsem doma v tričku od mouky a rozervaných riflích, tak nevypadám kdovíjak a jemu se dokonce i tak líbím :) akorát mi teda mluví do účesu, když jsem si obarvila vlasy na tmavočerveno, tak mi řekl, že se mu to nelíbí a ať si příště dám zas melír, že to mi moc sluší...to můj první přítel, ten byl posedlý mým vzhledem (na sebe kašlal, respektive jsem mu oblečení a voňavky musela kupovat já, protože jinak to byla trága), byl naočkovaný od svojí mámy, pro tu byl vzhled u lidí nejdůležitější, já jsem pro ni byla tlustá a on mi to i občas dost neomaleně řekl, že bych měla zhubnout, mockrát jsem kvůli tomu brečela a pak jsem se naštvala a rozešli jsme se...

Tak musím říct, že mi do toho nekecá. Třeba když jdu k holiči, tak se zeptám, jestli to mám nechat ostříhat nebo jestli si to mám nechat dlouhý, tak řekne svůj názor, ale že by mi diktoval, co mám nosit, jak se líčit... to vůbec ne. Upřímně - já bych si do toho kecat ani nenechala (tím nemyslím dobře míněnou radu, ale tu buzeraci, kterou si popisovala)

muj manzel by byl nejradsi kdybych se nelicila vubec...pry se mu tak libim nejvic(no nechapu) a do obleceni,ucesu atd mi nemluvi

tak to jí lituji. Jinak já jsem taky svá, ale názor si vyslechnu.

Tak já myslím,že mám celkem vkus na oblékánítakže zamnou pro radu chodil i synátor-ted´už teda ne,protože jeho styl hip hop nechápu jáale i má drahá polovička přijde a nechá si poradit.takže u nás je to spíš obráceně.Ne že bych jim přikazovala,co nosit,ale poradím,pomůžu z výběrem a odměnou je mi občas zakoupený kousek no mého šatníku

No teda, to je síla. Takového chlapa bych fakt nechtěla. Nemáš ani na chvíli klid, pořád být ve střehu, jestli nemám něco s makeupem, jestli mi někde nečouhá malý špeček...no děs Můj manža byl spíš od záčátku takový, že chtěl abych chodila pořád nenalíčená (což jsem stejně chodila i tak), ale klidně i na oslavy Naštěstí jsem ho časem zpracovala a teď už mu jen někdy vadí, že mi to trvá A ohledně postavy mi nemá co vyčítat, protože on už taky nechodí do fitka a začal fotrovatět No ale snažíme se být \"tak akorát\", netloustnout.

Nekacá mi do toho jak bych měla vypadat,ale samozřejmě mu svítí očička,když jsem namalovaná,načesaná a hezky oblečená...a jelikož se mi líbí jak na mě kouká,dělám to docela dobrovolně.Jinak oblečení hrozně ráda vybírám s ním,máme hodně podobný vkus,je to lepší než jít nakupovat s kámoškou

On tmu vubec nerozumi a je mu to jedno.Az me to stve - jako,ze to moc nedokaze ocenit.Ale je pravda,ze kdyz se ho zeptam tak mi rekne pravdu - treba,ze tyhle saty jsou jen OK. nekdy ale i na to kaslu - protoze on tomu preci nerozumi.S nim je to take tezke - on se ani nenecha ode me \"oblict\' Jsou veci ktere miluje nost a ktere na sebe nikdy nevezme. Takze ma oblast tvorivosti se dost suzuje.Mela jsem kdysi dost bohateho a take o 10 let starsiho pritele a od toho jsem utekla, kdyz mi doslo jak me prudi jeho poznamky a posmesky typu; \' jee, ty jsi takova hipisacka , nebo, Vis jak bys vypadala uzasne v nejakem kostymku a drdulku a blabla - te by si presne ze me udelal takovou tu cvicenou zenskou na ozdobu. ma vkus,ale musi to byt podle jeho.V 18 letech na vytvarne skole jsem se opravdu ze svych zvonaku do kostymku a drdulku nevrhala ( vyjma prilezitosti po tom volajicich)

Chudák holka to nemá vůbec jednoduchý. Já se svým sebevědomím bych se z takovýho chlapa hroutila. Jsem ráda, že mám takovýho, co mě spíš obdivuje. Ale někdo to potřebuje, aby ho ten druhý podrážel, všichni nejsme stejní a jí to asi vyhovuje, když už je s ním tak dlouho. Nebo nemá sil to změnit a to by mi jí pak bylo fakt líto.

tak to bych nesnesla,jen když si řeknu o názor,radu,tak mi poradí,ale spíš si všímám co se mu na ženských líbí a snažím se tomu přizpůsobit,ale jen samozřejmě v tom co je jednak reálné a taky se to líbí i mě

Ja by som nemohla mať takého chlapa.Mne vždy ten moj na všetko hovorí,že sa mu páčim.Vždy mi povie,že aj tak som najkrajšia nahá.Pred tím,čo som mala vzťahy to bolo iné a dosť mi to liezlo na nervy.To človek nieje sám sebou

Manžel mě pochválí,ale že by mě do toho mluvil, to ne.Líbím se mu i když ráno vstanu rozcuchaná a nenalíčená,nemusím si před ním na nic hrát.Do vzhleu a oblečení mě vůbec nemluví.

tak do toho si kecat nenechám,manža se ani nesnaží,max.pochválí,nebo se ho sama septám,jestli v určitém modelu můžu vůbec mezi lidi kamarádka je teda vážně chudák ,no ale když si to nechá líbit....

No, to švagrovou celkem lituji, v tomto případě bych si asi našla nějakého obdivovatele, kdo mně napraví to \"sražené sebevědomí\".Já osobně, pokud cvičím, nebo se nalíčím, pěkně obléknu, tak to dělám pro svůj příjemný pocit, ten případný obdiv ostatních je také fajn, ale primárně to dělám kvůli sobě.Doma již také proběhly návrhy na plastiky, ale můj názor, resp. velké obavy z toho znáte. Zatím bych si s nimi připadala nepřirozeně, ale nemohu tušit, co bude za 10 let.

ja i jo, manza ma skvelej vkus a ma cit na kvalitni latky, kosmetiku apod..klidne ho necham at mi kupuje takove veci co se nemusi zkouset...ale treba i saty urcitych strihu mi koupi skvele...

Já bych si do toho ani mluvit nedala.Občas se poradím s holkama,stejně jako ony se mnou.Jsem ráda,když mě partner pochválí,že mi to sluší.

Manžel mi do ničeho nemluví-teda když bych si na sebe měla vzít něco fakt dost jetého,nebo si namalovala pusu do ruda,tak to by něco řekl,ale jinak mě pochválí,že je to ok,když potřebuju poradit,co vypadá lépe,řekne.Vím,že by mu vadila nějaká razící barva na hlavě,ale jinak je ok.Tvou švagrovou lituju a takovým chlapům bych nakopala zadek.