otec u porodu - diskuze

můj manžel se už moc těší na až budu ležet a rodit, myslím si, že pokud si důvěřujete tak jako takové že tě uvidí zakrvácenou je to nejmenší bude tam stebou a bude oporou, já bych nikdy neřekla manželovi že nechci aby byl u porodu, u každého dítěte bych ho tam chtěla mít, je to něco jiného u císaři to tam být nemůže,ale na chodbě ano.takže ho tam ven bude ti velkou oporou a bude stále u tebe.

Honza u porodu byl a já byla za to ráda, nechtěla bych tam asi být sama. Pak říkal, že to byl nejsilnější emocionální zážitek a jeho životě - když viděl, jak malej vyklouzl ven. Jo a ještě jedno pozitivum - prý už si nikdy nebude stěžovat, že ho bolí záda....

Michal se mnou u porodu byl a můžu ti říct že bych neměnila psychická podpora byla neuvěřitelná.Když jsem měla kontrakce byl to on kdo mi říkal jak mám dýchat v těch bolestech jsem na to dýchání hodně zapomínala.Celou dobu se ode mě nehnul a podporoval porod mi díky němu utekl a dost se urychlil.A myslím že citové spojení s malou je o dost hlubší,přestřihl si pupeční šňůru a byl u vážení a měření z malé je unešený a ona z něj

Manžel byl u porodu a byl z toho nadšený a já za to byla vděčná. Po porodu jsi 2 hodiny na sále, byli jsme tam už ve třech, těšili se ze synka, moc rádi na to vzpomínáme. Pokud nebude chtít, nemusí nic ošklivého vidět.

Já taky váhala. Hlavně proto, že sem se bála, že se budu stydět za to, že su hysterická, že hekám..prostě nerada projevuju bolest navenek. Nakonec jsme se ale dohodli, že tam bude a teď su ráda, protože ten moment, kdy ti dítě hodí na břicho je hodně silnej, neopakovatelnej a nesdělitelnej! Navíc jsem si většinu bolestí a toho hekání prožila doma, takže u toho stejně byl:-) A taky si teď zpětně myslím, že kdyby byl porod hodně těžkej, tak by to ten chlap taky měl vidět, aby věděl, že to není jen tak!

Ahojky, při prvním porodu jsem tam manžela mít nemohla, páč byl hrozně nachlazenej, ale statečně čekal 7 hodin na chodbě před porodním sálem, nevím, ale byla jsem ráda, že byl aspoň tam...teď s přítelem mluvíme o tom, že tam chce být,a já bych byla ráda kdyby tam byl, ale máme domluveno, že pokud by to nevyhovovalo mě nebo jemu z jakéhokoliv důvodu, tak počká na chodbě...Markéta

tak můj chlap tam bude, chce to. Byl se mnou i na dvou sezení, kde se bavilo o porodu a poštělo se DVD. A jsem za to ráda, já ho tam chci, pro podporu a taky je to nejkrásnější zážitek, když malý přijde na svět a chci aby u toho byl. Takže já jsem pro. Ale každého je to věc a určitě bych chlapa nepřemlouvala, nebo naopak nevymlouvala. Když chce, tak ať jde, když ne, tak ne.

Ono asi záleží na tom, na co je kdo zvyklej. My s manžou před sebou nemáme žádná tabu. Necháváme před sebou navzájem otevřené i dveře od WC. Z dřívějších dob ( kdy si manželé dokonce i vykali ) je zažito spousta různých tabu. Ale zbytečně. Myslim, že v dnešní době, kdy si lidi navzájem provádějí orální sex a pod., není třeba řešit už vůbec nic. To je totéž, jako nemluvení o menstruaci před mužskejma. A proč vlastně? Když se říznu do prstu, tak to před chlapem taky neschovávám, ne? Tak proč by mu měla vadit krev na vložce??? Nebo krev při porodu??? Pořát je to tatáž krev, která teče z toho prstu. My jsme se domluvivli, že tam budeme oba. Budeme spolu rodit naše dítě. Byli jsme oba při jeho početí, tak budeme oba i při jeho narození. Jen ať chlap vidí, co porod vlastně obnáší. Alespoň si pak své ženy i svého dítěte bude víc vážit. Navíc, ten chlap bude mít pak větší pocit zůčastněnosti a nebude se cíti tolik odstrčenej. Dnes už přece neplatí, že jsou ženské věci a mužské věci. Dávno odpadlo, že muž chodí do práce a žena rodí děti a udržuje domácnost. Žijeme v 21. století a starat by se o sebe dva lidé měli navzájem. Tak proč by nemohli být oba u porodu?Obzvlášť když se tomu tvýmu k porodu chce, rozhodně bych mu nebránila. Můj tam jde hlavně kvůli mně. Já bych to tam asi sama nezvládla. Ten kontakt s tím nejbližším člověkem, kterého na světě mám mi určitě moc pomůže. Vědomí toho, že v tom nejsem sama. Ale kdyby tam nemusel, nešel by. Ale rozhodně ho nenutím. To už jsme si vyříkali Řekla jsem mu, že tam nemusí a on na to, jestli chci, aby tam byl. A to já chci. Tak tam bude.

Tak já osobně bych se přítomnosti manžela nebránila. Ale on nechce a já ho proto nenutím. Je povoláním řezník a ti prej něco vydrží, ale prý by se nemohl dívat na to, jak mě něco moc bolí. Je to zlatíčko, když jsem měla to pnutí v bříšku než jsem začla brát magnézko, tak mi hladil a jemňounce masíroval bříško a podkládal mi nohy, aby mi bylo lépe, abych odpočívala a tak. Ale k porodu prostě nechce. Nebrání se prvním dobám porodním, ale na sál nevkročí ani náhodou. A já to naprosto respektuju. Spíš přemýšlím, že bych tam chtěla maminku. To je člověk, který mě vždycky ve všem podržel a po dvou rizikových těhotenstvích by mi mohla být obrovskou oporou.Takže jestli chce partner k porodu, nebránila bych mu, pokud to není vysloveně proti tvému přesvědčení.Spokojené těhulkování všem

Ahoj Luci, já přítele u porodu mít budu, chce tam být on a já ho tam chci. Nikolka je nás obou a přejeme si, abychom u toho nejkrásnějšího zážitku, kdy přijde na svět, byli společně . Ale naprosto chápu a respektuju maminky i tatínky, kteří to mají jinak, nj můj chlap je takovej \"řezník\", ho krev a ani můj řev nějak nerozhodí .

To záleží na vašich náturách a přáních. Já ho tam nechci protože nesnáší krev a to ne jen tak trošku on omdlívá i při školeních v autoškole. A taky by byl hysterický, takže by nesplnil základní požadavek podpořit mě, spíš by mě ještě rozhodil. A já taky moc nechci aby mě tak viděl. Hekající, v bolestch poteče z emě všechno možný, možná budu hysterická rozhodně budu nepříjmená. Takže já si ho tam nevemu. ALe pokud to přítel je schopen zvládnout aspon obstojně a ty ho tam chceš tak si myslím že je pro něj i pro tebe jen dobře když tam bude