banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

operace... - diskuze

26 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Je to asi banalita, jednodenní chirurgický zákrok, ALE...Od začátku: Před dvěma týdny jsem si našla bulku dole u hráze. Šla jsem na gyndu ke své dr. a ta mě poslala na vyšetření do nemocnice. Byla jsem tam dnes. Setkala jsem se s asi nejlepším lékařským přístupem, jaký si dovedu představit. Byla jsem jak Alenka v říši divů. Pan doktor první co udělal, podal mi ruku a představil se mi. Byl moc milý a takový ohleduplný(no, choval se tak jak by gyndař asi měl - ví, že to asi není nic příjemnýho vystrčit na cizího člověka frndu a nechat se v ní hrabat). Při vyplňování karty si se mnou povídal o divadle a koncertech ve Vídni a jen tak jakoby mimoděk se mě zeptal, jestli v rodině někdo měl nějaké onkologické onemocnění - to ve mě trochu hrklo - říkal to tak měkkým hlasem, až jsem se začalá bát, že si připravuje půdu k tomu, jak mi říct něco fakt těžkýho... Ačkoli jsem byla skálopevně přesvědčená, že to nic není. Prohlídl mě a řekl, že to bude v pořádku, že ale musím na drobný zákrok, který se neobejde bez narkózy. Jenže právě to je pro mě kámen úrazu. Nikdy jsem v narkóze nebyla - doposud. Moje maminka umřela v podstatě tak, že se po operaci neprobrala z narkózy. Byla na operaci, ano jednalo se výrazně závažnější operaci, než bude ta má, byla to operace mozku. jenže podle doktorů ta operace proběhla v pořádku, oni ji v pořádku ukončili, ale maminka se už nikdy neprobrala. Dva týdny byla v komatu na přístrojích(už jsme věděli, že se nikdy neprobere) a potom umřela. Takže já s tímhle zážitkem mám z narkózy snad až panickou hrůzu. Může se jednat o jakoukoli banalitu, ale je-li to pod narkózou, vždycky je tam riziko, že se z ní člověk nemusí probudit. Bojím se. A nevím, co s tím. Ale na operaci musím. Ach jo!
Šári, já bych se s tím svěřila doktorovi. určitě najdete nějaké společné řešení. držím palce...
Sari, to me moc mrzi!!! Budu drzet palce!!!
Moje první operace byla ve 4 letech. Byla jsem tři dny bez rodičů v nemocnici, chovali se tam ke mně hnusně, zima mi byla a podobně. Pak jsem se dozvěděla, že musím postupně na dvě operace někdy po dvacítce. Z informace, že budu v nemocnici týden, mi vhrkly slzy do očí. Nakonec to ale bylo dobré. Probudila jsem se z narkózy a rozbrečela jsem se. Sestra se ptala, jestli mě něco bolí. Já, ještě zpitomělá, jsem řekla, že ne, že brečím štěstím, že jsem se z toho probudila Pak byla další operace stejného charakteru a pak dva císaři v epidurálu a pak když jsem šla na kýlu, přišlo mi to jako sranda. Chápu, že se bojíš, že to bude poprvé, ale jsi mladá, komplikace jsou tedy takřka nemožné a ber to tak, že prostě budeš mít chvíli silnej prášek na spaní a za pár desítek minut se probudíš.
Ráda bych Tě povzbudila. Avšak na Tvém místě bych se bála stejně. Vím, co je to panický strach z toho, že umřu Radím zajít k nějaké terapeutce a promluvit si s ní. Dodá Ti sílu a Ty budeš schopná se k tomu postavit s odvahou a odhodláním, že to bude vlastně pohoda Hlavně se tím netrap a nezabývej.
neboj, určitě to dobře dopadne a budeš v pořádku, doktorovi bych to řekla, třeba opravdu existuje i částečná anestezie pro tenhle případ jen ti ji nenabídl když neví o tvém strachu, zkus to, za to nic nedáš, myslím na tebe
Šárko ano se nedivím že máš strach, ale určitě bych se svěřila doktorovi a zkusila si sním probrat i jiné možnosti.
Šárko, určitě se svěř gynekologovi.
Jejda, tak to tomu šikovnému panu doktorovi řekni. Určitě by pomohl domluvit sezení s psychologem, třeba by šlo i připlatit nějakému soukromému, aby s Tebou k operaci šel, na to uspání.Určitě to kvůli tomu nezanedbej. Neboj, bude to dobrý
Chápu tě, ale nepanikař. Doktorovi bych to řekla, at ví a tobe to mozna psychicky taky pomuze, kdyz o tom budes mluvit a nebudes to dusit v sobe. To cekani je nejhorsi! Myslím na tebe a věřím, že to dobře dopadne.
Šári,to chápu,že máš po tomhle z narkózy strach.Ale narkóza jako taková představuje minimální riziko.Nedávno o tom mluvil jeden anesteziolog v Sama doma.Pokud někdo v narkóze umře,tak je příčina jinde.Já jsem se prvních dvou narkóz vůbec nebála,potřetí už ano,protože mi po té druhé bylo trošku blbě.Po té třetí operaci bylo všechno úplně v pohodě,ale viděla jsem pak po nějaké době hrozný dokument,takže jsem se modlila,abych nemusela na další operaci.Musela jsem.Ten strach byl šílený,bála jsem se opravdu hrozně moc,ale nakonec bylo všechno úplně v pohodě jako po té třetí operaci a já jsem se bát přestala.Nebudu ti psát,aby ses nebála,protože tomu se zabránit nedá,i kdyby sis všechny konkrétní strachy vypsala,rozpitvala a zjistila,že se nemáš čeho bát,ale podvědomí je mrcha.Každopádně ti moc přeju,aby těch 16 dnů rychle uteklo a už jsi to měla za sebou.Bude to v pořádku
Taky bych se hrozně moc bála. Zatím jsem (ťuk ťuk) pod narkózou nebyla, ale v mém okolí už podstoupilo různé operace spousta lidí a úplně všichni se probudili. Určitě budeš v pořádku.
nepanikar,vazne.....hlavne at vedi co to je a urcite to nebude ani narkoza ani ta bulka nic vazneho..
@Liberte Děkuju. Snažím se, uchovat si chladnou hlavu. Racionálně vím, že to není vážné (snad). Asi i proto jsem nic doktorovi a svých obavách neřekla. je to boj ve mně. Můj strach, kterej musím nějak zlomit. Ale je mi úzko.
@ŠárkaBil doktorovi to rekni...pokud je mily a pristupny,bude brat tvuj strach v potaz,at kvuli lekum,rizikum atd...to bys koukala jak nervy necekane muzou pekne zkomplikovat doktorum a pacientovi situaci..tak se neboj o tom s nim mluvit
srdíčko, neboj, je to velká zkouška, ale tím, že ty se probudíš, tu tíhu minulosti sejmeš. snad bude vše i pak v pořádku!
Chápu Tvoje obavy. Promluv o tom s tím doktorem. Určitě připustí, že jsou i jiná řešení. Neměla jsem tak pádný důvod k obavám jako Ty a díky manželově tetě, která tehdy dělala na gyndě, mi před lety dělali podobný zákrok jen s lokálním umrtvením. Držím palce, určitě to zvládneš.
Já mám úplně stejnou panickou hrůzu z pooperačního stavu. Každou operaci totálně probleju, ale fakt hustě. Nepomáhá nic, teď mi už preventivně dávají do ruky blicí mísu, mokrý hadr na hlavu, milion léků do kapačky abych nezvracela - všechno marné.Mám za sebou 5x narkozu a čeká mě za 14 dní pošesté. Tohohle panického strachu se nezbavíš, já se jim tam minule sesypala přímo na sále. A to mi prý píchli injekci na uklidnění. Povídali že mu hráli. Normálně a regulérně začly všechny ty přístroje zděšeně pípat, sestřička zavolala \"co se děje, se nám tu paní nějak rozjíždí\", mně tekly slzy po tvářích, a anestezioložka mě pohladila po tváři a řekla \"radši už jí uspíme, ona se strašně bojí\". No a za 3 vteřiny jsem nevěděla o světě. Mám milionkrát větší strach z narkozy než z bolesti. Kdyby byl porod po narkozou, já snad dobrovolně nemám ani děti. Kdybych teď neměla tak šílenou diagnozu, do nemocnice se snad ani nevrátím. Takže...naprosto tě chápu, nebudu psát že se máš uklidnit a nemyslet na to - to prostě nejde. Ono to rychle uteče a budeš v pořádku. A neboj, maminka nedopustí aby ses neprobudila
@luciasek84 Lucinko,mně je tak líto,že musíš na další operaci,když se tak moc bojíš narkózy.Mně to vehnalo slzy do očí,když jsi psala,jak tě anestezioložka pohladila...Bože...Kdybych tě tak mohla toho všeho zbavit...
@luciasek84 teda ,chudaku,uplne vim co prozivas ...ja mam z narkozy hruzu take,jednou jsem se probrala uprostred operace a hned ze soku jim exla..na 45 sekund,pak me 2x tezce probirali a kvuli zvraceni mi bylo pekelne zle a u porodu si pamatuji jak se na sale desive klepu..nervy.,uspali me hned a pak jen zdalky slysim anesteziologa ..je zpatky,a muz rikal,ze jsem jim pri probirani upadla do soku a byla totalne mimo...ze tam stal jak oparenej a ani nesel za detma ,cekal na chodbe co bude dal..a jeste ten den me uspavali znova a asi proto,ze jsem vedela ,ze me jdou zachranovat a zasit vnitrek at nevykrvacim dovnitr,tak to probehlo vse uplne v poklidu a nebylo mi ani spatne,proste vubec nic...doufam,ze jak ty tak sarka to proste zvladnete s co nejmin potizema
@luciasek84 lucinko, ta poslední věta
@luciasek84 Děkuju, Luci. Děkuju! Trošku jsi mě rozplakala - tou poslední větou....
No a musíš mít celou?nestačí jen ta poloviční-epidurální?
no tak to máme asi stejný strach obě dvě,já vždycky říkám,že bych radši chtěla jen lokálně znecitlivět,přesně se bojím jako ty poradit neumím snad jen tyhle strachy a obavy říct doktorum aby ti poradily a probraly to spolu,jediný co mužu že ti budu moc držet palečky
Jejda, to mě mrzí. Říkalas to tomu doktorovi? Jestli to nejde v nějaké analgosedaci, epidurálu nebo něco takového. Možností je snad víc a taky snad tu narkozu mají už víc zmáknutou.

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

18 %
12 hlasů

0 %
0 hlasů

7 %
5 hlasů

57 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 67 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40