Omluva za vcerejsek - diskuze

já nejsem nic. nevím moc o bohu a zároveň nemám ani žádný argument pro to, že žádný bůh neexistuje. s křesťanskou vírou mám potíž, že prostě nemůžu jako fakt přijmout nanebevstoupení ježíše..a bez toho to fakt nepůjde.přemýšlím nad tím docela často. spíš věřím, že lidská mysl je nekonečná a něco se s ní po smrti stane, že ten život tady není to jediný, co má být prožito, že se to pak někam v nějaké formě přesouvá.

Do tak 23 let jsem o sve vire nepochybovala,pak ano a odesla jsem.Ted kdybych mela odpovidat tak neustale ano a vlastne vubec.Ja jsem si od premysleni nad virou/nevirou dala proste oraz.Az budu mit pocit,ze mam v zivote vyresene jine veci a az nebude tak depresivni o tom premyslet,tka to mozna zacnu zase resit a snad vyresim jednou provzdy,co ze to vlastne jsem.Ted jsem rozhodne mnohem vice tolerantni,otevrena a i kdyz si z nekterych nabozenstvi delam srandu,k danym lidem se chovam s respektem a tolerantni laskou.Myslim,ze pochybovat je nutnost,kterou by si meli verici i ateisti doprat..bez toho totiz neprozkouseli svou viru/neviru a nemuzou tvrdit,ze jsou v tom stoprocentne stalii

jsem věřící a jelikož jsem teologii studovala, vidím všechno trochu jinak než ti, kteří ve víře vyrůstali. Všechno není jen o dobrém a zlém, o tom, že Bůh mi pomůže a tak. To by bylo na strašně a strašně dlouhé vyprávění.

Nevěří v Boha, ať už má vypadat jakkoli, nevěřím ve vyšší moc, v osud, energii. Nevěřím v nic, na co bych si nemohla sáhnout nebo se to nedá ověřit. Je to u mě naprosto neměná věc. Podle mě každý svého štěstí strůjce, za každou akcí přijde reakce a tak funguje svět.

Tak já nejsem ani ateista ani klasický, věřící. Jsem, jak se dnes někdy říká něcista, věřím v NĚCO. Či spíše si velice přeju, aby něco, nějáká vyšší moc, dobrá vyšší moc byla. Proti desateru nic nemám a prakticky ho i dodržuju, spovídám se jen sobě. Klasická křesťanská víra by mě moc svazovala a příjde mi navíc dost demagogická. Bůh \"dozorce\" a poslušné ovečky.... a když budete zlobit, tak jdete do pekla. Podle těchto křes. pravidel. I když bych celý život žila jako světice, ale oficiálně se k církvi nepřidala. Tak se sice nedostanu do pekla, ale nedostanu se ani do ráje, skončím v očistci - a tam to prý taky není nic moc. To můj \"osobní bůh\" je více tolerantní, chápající a \"spravedlivější\"... Nepotřebuji u něho legitimaci se zápisným.

Já věřím v něco jiného než je bůh, budha nebo cokoliv takového. Věřím v život, v lásku, v zázraky. Je to asi klišé, já vím. Ale já bych bez toho špatně žila. Nenávidím církev jako takovou, to že mé děti nejsou pokřtěné vysvětlila tchýně na Slovensku tak že se to v Česku nedělá, že to neumíme Nechápu že jí na to všichni skočili. Celkově nemám ráda náboženství jako takové protože každý by měl věřit v sám sebe, ne v to co mu vtloukají do hlavy ostatní. Takže na tvou otázku. Jsem ateista největšího kalibru, ale mám svojí víru.

Toť filozofické téma, se kterým bych si vystačila po několik večerů.

jsem vychovaná katolička v adolescentním věku, když se objevili kluci, zábavy, alkohol, jsem přestala víru aplikovat (tedy chození na mše, ke zpovědím) přišlo mi to najednou vše strašně pokrytecké, jít se vyzpovídat s vědomím že zítra půjdu na zábava a tam si dám pár piv a s přítelem se budem ošahavát... Neřeknu, že věřím v Boha, ale ani že Bůh není. Naopak mě strašně štvou lidi, co hrdě hlásí do světa jak jsou věřící a přitom žijí úplně stejně jako zbytek převážně nevěřící populace, např. některé v touze po lásce se plácají z postele do postele, do kostela jen na půlnoční...na skutcích to rozhodně nevidno. Mám prostě asi zvráceně spojenou víru s církví, s dodržováním desatera. Strašně ráda bych zas byla to dítě brající přítomnost Boha jako samozřejmý neměnný fakt.

nepremyslim o svem nevire a tudiz o ni nepochybuji,

Já byla vychovávana v tom, že katolická víra, nebo spíš způsob jakým lidem věří je divný a nedává smysl, ale zase na druhou stranu vše v našem životě s ní nějak souvisí. Takže tak nějak jsem v tom stále tápala. Od té doby co žiju se svým mužem, který byl vychovávám jako ateista a pojem víra mu opravdu nic neříká, už o tom ani nepřemýšlím. Ale věřím, že mezi nebem a zemí něco je, asi tak nějak jak píše Naďa. Jinak ač nepokřtěná, tak pomodlit se umím a při vstupu do kostela nebo u hrobu tu tendenci pomodlit se mám, akorát vždycky přemýšlím, zda to není rouhání...

Jsem skálopevný ateista a pragmatik. A ač se říká \"nikdy neříkej nikdy\" a člověk se ve spoustě věcí vyvíjí, tak o tomto svém postoji jsem nikdy nepochybovala, nepochybuji a nikdy pochybovat nebudu.

jsme verici.. ale ted uz to berou tak nejak normlane.. chodim do kostela..ale bohuzel ne podle vsech jejich zasad ziju... nektere narozy ci veci mi prijdou ujete-ale ze byhc se kvuli tomu viry chtela vzdat to ne... driv na skole me desne zajimalo jak to bylo atd-ale nikdo mi to nikdy nevysvetlil... kostely obdivuji i co se tyce vzhledu a me desne bavi porovnavat farare:D:D v blansku byli samy skveli, dokonali, a pro mladez(kam sem patrila) delali hodne, ruuzny akce atd.. ted v miroslavi. je typickej pedofil, co byhc aj verila ze ty ministranty v zachristii znasilnuje:-! je to desnej clovek, pro lidi v kostele nedela nic a jeste se divi ze tam nema ty svoje ovecky,pac ani duchodci na nej nemaj naladu:( abohuzel toto ovlivni strasne moc..jak je blbej farar- kostel se muze zavrit..

Jsem ateista do morku kostí, když bych vlezla do kostela, tak mi přinejmenším spadne na hlavu nebo se propadnu do pekla. Nikdy jsem o tom nepochybovala.

\"jsem ateista, díky Bohu\" Nepřemýšlím o svém ateismu, prostě to tak beru, v Boha nevěřím a nikdy věřit nebudu, ale smrti se nebojím

Krásný dotaz. My jsme s Lojzou oba spíš nevěřící, pokud jdeme do kostela, tak spíš ho obdivovat po stránce architektury... Ale je to tím, že ani jeden z nás nebyl k víře veden. Myslím, že kdyby nás maminka od dětství vodila každou neděli do kostela, byli bychom na tom úplně jinak. A přiznám se, že občas mi víra tak trošku chybí, když má člověk malér, je takové jednodušší prosit Boha o odpuštění nebo pomoc. Ti věřící mají naději, že je třeba vyslyší, my musíme spoléhat jen sami na sebe.Teď čtu ale teprve pořádně tu otázku. O našem ateismu moc nepochybuju, opravdu si myslím, že žádný Bůh není, to už spíš věřím, že si nás tady naklonovali marťani.Nicméně Bibli jsem četla a vlastně se mi i docela líbila a některých bodů desatera se držím.

Jsem bezvýhradný ateista, až se někdy bojím, že mě pánbůh potrestá :))No ale sama za sebe... já se ani neumím zařadit. Já v Boha nevěřím. Nebo teda ne v takovou tu \"klasickou\" představu Boha. Věřím, že existuje cosi jako \"vyšší dobro\" nebo jak bych to měla napsat. Prostě něco, co nám pomůže najít správnou cestu, správný směr. Taky ale věřím, že nic není zadarmo. Nemůžu sedět doma s rukama v klíně a čekat, že někdo vyslyší a splní má přání, aniž bych se já nějakým způsobem snažila je proměnit ve skutečnost. Věřím na možnost volby a taky na to, že nic není úplná náhoda a všechno má svůj smysl.Takže se o svou víru celkem můžu opřít, protože to není jen pasivní přijímání čehosi, ale snažím se na všem aktivně podílet... :)))No a spousta lidí, když na to přijde řeč, si myslí, že jsem cvok :DDDD

ja jsem verici a nepochybuju,ja tu viru k zivotu potrebuju. Stve me ale,ze je vic nabozenstvi a v kazdem nabozenstvi vic smeru. Podle me to uz jsou veci vymyslene clovekem,ale vsetky ty viry maji stejny zaklad. Proto je mi jedno,kdo veri presne v co,ale at nechava zit i ostatni a neusiluje se je menit a presvedcovat o sve pravde.Takovy mensi postreh: chodivala jsem jako dobrovolnice do DD pomahat. Bylo nas tam dobrovolniku asi 8, ruzneho veku (od studentek, pres lidi stredniho veku i aktivni duchodce). A vsichni byli svym zpusobem verici. A vsichni tu svoji viru praktikovali tim,ze chteli byt pro nekoho uzitecni,nekomu pomahat. Podle me takovy ma verici clovek byt a ne se soustredovat na to,co ji,jak se obleka, jestli muze transfuzi a podobne podle me nepodstatne a clovekem vymyslene ptakoviny