Omlouvám se... - diskuze

Dneska mě zaplavilo soci s čím si nějak nevím rady. Přišlo to už několikrát , ale dnes je to mnohem intenzivnější a já se z toho musím vypsat.Jednoduše je mi smutno z toho, že ten čas tak letí.Že už nikdy nevrátím nic z toho co jsme prožila.Bolí mě u srdce když vidím mé děti jak mi rostou před očima a že už nikdy nebudou miminka. Vím, že je to normální...ale mě to děsí. Mám stále na krajíčku a holky mi to zrovna dneska ztěžují tím jaké jsou báječné. Stellka se ke mě přitulila a řekla mi, že jsem její největší zlatíčko, Viktorka se dnes naučila dávat pusinku takže dnes jsme se jen a jen pusinkovali. Stále je vidím jak byly malinké a v zavinovačce...chtěla bych to vrátit, ale nejde to. Vím, že každé období a každý věk má něco krásného a neopakovatelného, užívám si to,ale já bych snad chtěla rodit stále abych to malinké měla stále na rukách a připomínala si ty nejkrásnější chvíle v našich životech.Vůbec si nedokážu představit, že jim bude třeba 10já to nechciNevím jeslti mi rozumíte, mě nejde o to že stárnem, ať je mi třeba 80 ale proč třeba to nejde u dětí spomalitoni jsou tak užasné,bezprostřední, čisté a šťastné... moje milovanéUf, je mi dnes fakt moc těžko