O matkách a dcerách - diskuze

mamka je mou nejlepší kamarádkou - se vším všudy, mohu se jí svěřit se vším, všemi mými trápení, starostmi i radostmi, dokážeme spolu propovídat celý den a celou noc. vždycky je tu pro mě... ale stejně jako s nejlepší kamarádkou se občas chytneme a někdy mě štve, ale pak u skleničky vína jsme zase ty nej parťačky.co se týče dětí, chtěla jsem vždy dvě a alespoň jednu dceru, nezáleželo, jestli bude dcera první, nebo druhá. přiznám se, že by mi bylo líto, kdybych měla dva syny. dítě mám zatím jedno a je to dcera a já si ji užívám v dobrém (je to prostě moje holčička) i horším (je to zlobidlo). parádím si ju, chci z ni mít princeznu... dnes si na návštěvě oblíkla hostitelovic holčičky šatičky a na bosou nožičku pantoflíčky na podpatku, bylo jí to všechno větší a pobíhala tam v tom, chodila důležitě po schodech a byla tak rozkošná... ještě jí nejsou ani 3 roky, a tak náš vztah ukáže čas, ale přála bych si být jí taky tou nejlepší kámoškou...

S moji mamou mame dobry, ale spis trochu studeny vztah. Rozhodne se do toho hodne promitl vztah k jeji matce, moji babicce a fakt, ze me mela dost brzo.Po brachove sebevrazde, jsme se trochu vic sblizily, rikame si vic veci,a le chybi takova ta intimni naklonnost. Kdyz ji obejmu, nebo kdyz place a chci ji utesit, prijde mi to neprirozene. Asi nas to obe mrzi a fakt, ze ziju hodne daleko, to nijak zvlast nezjednodusuje. Na druhou stranu, kdyz jsme spolu dele, zacne byt nekdy zbytecne kousava...Jsem hrozne stastna, ze mam i dceru a hrozne se chci naucit jiny pristup... nesoudit ji, nebyt ustepacna, vic se kamaradit a proste uzit si ji celou jak jen to pujde.

prave ted po te bouracce jsem si poradne uvedomila ze bych bez mamci nedokazala zit mame uzasnej,krasnej vztah a vzdycky jsme meli at byly jake koliv problemy vzdy jsme je spolu dokazali vyresit jsme kamosky jezdime spolu nakupovat,pijeme spolu kafe,kecame ovsem a to se vidime kazdy den bydlime v jednom baraku.mamca je super a jsem strasne rada ze ji mam a doufam ze jeste hodne dlouho mit budu!!!a co pro me znamena ze jsme porodila dceru miluju ji uplne stejne jako i stepanka oba dva jsou pro me poklad a strasne moc si preji je vychovat tak aby jsme spolu meli krasnej vztah a kdykoliv scim koliv mohli zamnou prijit a aby proste vedeli ze maminka je tady porad pro ne a nikdy je nezklamu.

Moje máma se nás 3 děti snažila vychovat dobře a myslím, že se ji to hodně povedlo. Mám na ni spoustu vzpomínek, napíši všechno. Ale i to všechno je překryto velkým černým a strašně bolavým mrakem. A to když jsem měla o ni přijít před 4 lety. Nikdo si neumí představit tu strašnou bolest co jsem měla a ještě mám. Páchala natvrdo sebevraždu. Já se z toho léčila skoro rok. Nechci o svou mámu nikdy přijít at\' je jaká chce. Až později přiznala, že nezvládla to, že jsme postupně odcházeli jako velcí z domu. Že ji bylo tak smutno. A ted\' mám já Zuzanku. A ona je moje všechno............

My jsme s mámou každá úplně z jiného vesmíru. Vůbec si spolu nerozumíme a totálně se míjíme naprosto ve všem. Mám ji ráda, ale nikdy jsem s ní žádné velké pouto neměla. Hrozně mě to mrzí a doufám, že já a Maty to budeme mít jinak.

No, co na to říci, mámu mám ráda, ona mě taky, vím, že v dětství to neměla lehké, měla se mnou nějaké cíle, které se asi nepovedly, trošku narážíme.

my máme s mamkou vztah výbornej, řekla bych, že je moje nej kamarádka, že ona toho ví o mě nejvíc. Vždycky jsem se ji mohla vypovídat, svěřit...Je úžasná, až mě to někdy štve, že ona zvládne všechno a já ne.A jaký vztah budeme mít s Ádou? chtěla bych, aby byl tak dobrý, jako mám já s mamkou, zatím je malá, tak nemůžu říct.

Mama je moje nejlepsi kamaradka a neumim a nechci si zivot bez ni predstavit. Volame si skoro denne, vidame se casto, nemame problem spolu byt cele leto na chalupe.Dianku jsem si vysnila. Chci ji byt vsim, cim je mi moje mama. A jestli se bude hrabat v motorech nebo v moji sminkovnici, to je mi fuk.

s mámou mám dobré vztahy, často si voláme, hodně mi pomáhala v začátcích mého mateřství :) Vadí mi na ní to, že si pořád stěžuje na otce a na život a přitom s tou situací nic nedělá. A mám na ní ráda její vtip. A co pro mě znamená porodit a vychovávat holčičku? Myslím, že nic zvláštního, porodit bych musela i kluka a vychovat ho taky Ale o holku se budu v budoucnu víc bát.

S maminkou máme vzájemné silné pouto a milujeme se . Ale nic na světě není jen černé nebo bílé. A tak z čistým svědomím musím říct, že náš vztah není úplně \"zdravý\". Kdyby to záleželo na mě, nikdy bych možná na to sama nepřišla. Ale na sezeních sebepoznání jsem k tomuto dospěla. A dokonce se mě i paní terapeutka ptala, zda něco podobného neprožívám i já s jednou ze svých dcer. (Podrobnosti klidně rozepíši, pokud bys chtěla).Jinak v ním mám naprostou oporu a podporu. Moje maminka by se doslova rozkrájela nejen pro mě, ale i pro druhé!!! Kdykoli je po ruce, s čímkoli pomůže. A upřímně tak trošku zapomíná na SEBE SAMA A v tom je OBROVSKÝ PROBLÉM. A já jsem už měla nakročeno do jejích šlépějí. Vždy jsem se snažila, abych někoho nezklamala, abych se zavděčila.... a nemyslela na sebe na své vlastní prožitky. Po nemoci přišlo uvědomění. Snažím se jí tedy ukázat jinou cestu, ale bohužel zatím se mi to moc nedaří. je paličatá a tvrdohlavá Ale ať je jaká je, miluji ji nadevše Moc bych si přála, aby měly holky se mnou krásný vztah založený na vzájemné důvěře a lásce. V důchodu si pak povíme ... kdo ví, co se totiž v životě může stát

Moje máma je pes, já jsem zajíc. Já ji zdravím ZDAR, VOLE, PEJSKU a ona mi odpovídá ZDAR, VOLE, ZAJÍČKU. Budeme v knize?

můj vztah s mamkou je takový zvláštní,mám ji moc ráda, ale... babičce můžu říct cokoliv, u mamky si hlídám co řeknu, jak se chovám, neni to přirozený, mého muže nemají rádi a je to dost cítit, ale mé holky zbožňují. Razí heslo nám nikdo nic nedal tak se starejte sami. Když jsem čekala první dítě moc jsem si přála holčičku a vyšlo to, když jsem čekala druhé říkala jsem si, že by to zase mohla být holka, že s klukem bych to neuměla no a mám druhou holku, jsem moc šťastná, že je mám, miluju je nejvíc na světě, a až budou velké doufám, že se budou za mnou s radostí vracet.

Já ti ani nevim. Každopádně pouto tam pořád zůstává.Nejdřív do mě vkládala od mala velké naděje, co se týče tancování. Pak jsem přibrala a musela skončit. Od té chvíle mi dávala jasně najevo, že má radši mladší ségru. Když mi bylo 15, tajně zdrhla s pár věcma za jiným o 18 let mladším chlapem. My zůstaly s tátou, alimenty posílala minimální a první rok snad vůbec. Pak si pořídila ještě jedno dítko. To jsme se začali zase trochu stýkat, ale prohlásila o nás se ségrou i o tátovi pár opravdu nehezkých vět v dobe kolem rozchodu a rozvodu.přesto všechno ji mám svým způsobem ráda. Je to totálně sobecká ženská, co má ráda předně sama sebe. Když ji tak beru, už mi nemůže ublížit znovu. Víc už to nejde, takže ji můžu vlastně mít ráda. Asi tak...

s mojí maminkou mám nádhrený vztah, často sem jezdí, denně si voláme, pokud mám nějaký trápení ona je ta první, která mě vyslechne. neměnila bych ji, miluju ji takovou jaká je i když se někdy nepohodneme na něčem, tak neměnila. Dceru mám jen krátce, 3 měsíce, ale miluju ji nejvíc na světě, pořád se na ni dívám a říkám jak ji miluju, porod byl pro mě nezapomenutelným okamžike a doufám, že budeme mít stejný vztah jako já s mojí maminkou. nedovedu si představit, že by tu mamka nebyla.

Ohledně maminky máme dobré vztahy, podrobnosti úplně od srdíčka napsat veřejně nemůžu a asi ani nechci, to se nezlob. Ale ohledně holčičky - strašně moc jsem si přála holku, přesně z toho důvodu jaká já si jednou plánuju být maminka. Holčičku mám a ta zatím tíhne k tatínkovi :) Možná se to jednou zlomí, ale strašně bych si přála být pro ní kamarádkou, vrbou, nejlepším přítelem. Teda samozřejmě v dospělosti, v období puberty počítám že mě bude nenávidět s jistotou sobě vlastní :)

Já mam s mámou normální dobrý vztah,ani neni o čem psát Jediné co mě teď napadá a vadí na ní,že je dost tvrdohlavá a když má na něco názor,tak jí nikdo nepřesvědčí o opaku,prostě má stejně pravdu. A pak spoustu drobností,které ale nejspíš jsou důsledkem jejího dětství. Neměla ho zrovna jednoduché. Ale svou matku milovala a vzath měly dobrý,až do teĎ, kdy jí vyhledem okolností, prokoukla a že celý život jen ontrikovala aby rozhádala dědu (jejího tátu) s ní a naopak a bohůžel se jí to povedlo + teď co se děje ohledně baráku, no bylo by to na román... Máma se ve své mámě zklamala a už jí nechce nikdy vidět. Kdyby tě to víc zajímalo,můžu poslat podrobnosti do vzkazu

Myslím si,že by každá matka měla mít dceru.Chápu,že né pokaždé se to podaří.S moji mamkou jsme stejné s podobou,až mě to děsí,ale moje mamka je hezká naštěstí.Vztah moc nemame-ona nemá city,je naprosto bezemoční člověk.Ale je fajna,Jeden čas jsme byli docela dobré kámošky.Nikdy se mi do ničeho nepletla.Nikdy mě nic neučila,nikdy mi moc nepomohla.Vztah s mojima dcerama-S Gabkou to je super vztah jak Itálie,furt se hádame přitom se milujeme.Nemám ráda,když se mi plantá do mojich záležitostí.Když tu byl Martin ,byla to jeho holčička.Proto mám ještě Zuzanku,která je celá jenom moje.Je to můj miláček a strašně ji rozmazluji. Naopak ona udělá vše co mi na očích vidí.Porodit dceru-už jsem to pokaždé věděla,pro mě bylo horší mít malého syna.Dcery mi přišly přirozené.Celý život se starám o děti.Od 12 let o segru a pak postupně o další.Tím,že mám velký rozestup(9 let)tak než mi odejde Zuzka tak počítam,že se mi vrátí Gabka s dětmi a já se zase budu mít o koho starat.Dcera zůstavá matce na celý život.Syn bohužel odchází k jiné.

mám s maminkou výborný vztah, vždycky jsem si jí ohromě vážila za to, jak se o nás postarala i když jsme nebyli třeba nejhodnější, voláme si každý den, když si jednou zapomenem zavolat, tak jsme obě nervózní vídáme se taky často, podnikáme spoustu věcí společně...jasně, že třeba v pubertě a tak jsme měly konflikty, ale to je asi normální já svoji maminku miluju a nevím, co bych si bez ní počala

S matkou nemám žádné pouto a dokonce jsme se téměř 20 let neviděli.

s mojí matkou nemám nic..spíš mě psychicky ničí neviděla jsem ji skoro 2 roky moji dceru viděla 2x prostě se s ní nechci stýkat...s mojí Lucinkou zatím máme krásný vztah ale jí jsou 2 roky jen doufám,že pro ni budu jako pro mě můj táta se kterým si každý den volám a moc ho miluju za to co pro mě v životě udělal...chci pro ni všechno nejlepší,chci aby byla šťastná a nikdy nestrádala a tak snad se to povede

Já mám s mamkou dobrý vztah. Po narození syna toho i já víc chápu a víc si rozumíme. Ona je ráda, že má dceru (jsem třetí po dvou bráších), dcera je prostě bližší než syn nebo snacha. Ale vím, že to tak není všude a nechápu, proč si to ty matky samy tak kazí.