Záhady, mysteria a duchovno - nové diskuze

okno

Můj táta má "dar" že vidí odcházet duši člověka který umřel.Když umře někdo z jeho známích tak se s ním přijde rozloučit. V noci mu klepou na okno a když vstane tak tam vidí toho člověka co čerstvě umřel. Ale protože o tom nechce mluvit tak nevím jak ten člověk vypadá jestli je jenom v mlze nebo tak něco

Pohádky

Věřím,že lidové pohádky a báje se zakladají na pravdě.Že lidi jsou pořád stejní at je jakakoliv doba a dějí se jím stejné věci.Vodník-to je jasné- podobný případ se ted stal tomu malému chlapečkovi co se utopil v té strouze na konci zahrady.Smolíček pacholíček-zase přiklad z minulého týdne,kluk chodil sám po lese pak ho našliHloupý Honza-jako dítě nic moc,člověk kterýho oklolí nechápe.On,ale odjede a udělá štěstí.Červená karkulka-normální případ uchyláka v lese.Dítě to muže vnímat,jako,že to bylo zvíře.No a tak by se to našlo na každou pohádku.Vždycky,když vidím nějaký takový zajimaví případ v televizi už přemýšlím,k čemu to přirovnat.

Dudlíkový šotek?!

Holky, já nevím, ale je to divné...minulý týden si Kubík hrál v obýváku, dudlík v puse. Najednou slyším, že mu vypadl z pusy - klaplo to o podlahy. Kouknu se - dudlík na zemi vidím. Tak za 2-3 minuty se zvednu, že dudlík Kubíkovi dám a nic...nide nebyl. Nechala jsem to být, že ho časem najdu, že je třeba někde zapadlý..po týdnu jsem ho začala hledat - už mi přišlo divné, že jsem ho nenašla dřív. Odsunovala jsem nábytek - nikde nic. Měli jsme dva dudlíky, takže jeden byl ztracený, druhý měl Kubík. Jenže najednou si zase Kubík hrál, zase jsem slyšela klapnutí dudlíku o podlahu - kouknu kde je dudlík a ten nikde. Takže jsme za 10 dní ztratili dva dudlíky, které nikde nejsou..no chápete to? Máte někdo nějaké vysvětlení?

Dudlíkový šotek?!

Holky, já nevím, ale je to divné...minulý týden si Kubík hrál v obýváku, dudlík v puse. Najednou slyším, že mu vypadl z pusy - klaplo to o podlahy. Kouknu se - dudlík na zemi vidím. Tak za 2-3 minuty se zvednu, že dudlík Kubíkovi dám a nic...nide nebyl. Nechala jsem to být, že ho časem najdu, že je třeba někde zapadlý..po týdnu jsem ho začala hledat - už mi přišlo divné, že jsem ho nenašla dřív. Odsunovala jsem nábytek - nikde nic. Měli jsme dva dudlíky, takže jeden byl ztracený, druhý měl Kubík. Jenže najednou si zase Kubík hrál, zase jsem slyšela klapnutí dudlíku o podlahu - kouknu kde je dudlík a ten nikde. Takže jsme za 10 dní ztratili dva dudlíky, které nikde nejsou..no chápete to? Máte někdo nějaké vysvětlení?

STRAŠIDELNÝ DŮM II.

Tak písnu něco o návštěvách Michala u mojí neteřinky a o příhodách v celém vchodě, kde bydlí moje sestra.Moje sestra se do tohoto vchodu přestěhovala po rozvodu s manželem. Je to vchod sociálních bytů, takže tam většinou bydlí maminky s dětmi bez táty.Moje neteřinka, když dorostla do věku, kdy dokázala mluvit, občas se chovala podivně.Třeba jsme si hráli v pokojíčku, najednou zvážněla, podívala se ke stropu a řekla "Jdi, pápá". Koukali jsme na to se smíšenýma pocitama. Pak začala vyprávět o nějakém Michalovi, že si spolu chodí do pokojíčku hrát a někdy z něj mívala i strach. V tom se s vyprávěním podivných příběhů připojili i jejich sousedky. K jedné z nich vždy po druhé raní přišel jakýsi dospělý muž, sedl si do křesla a koukal na ní jak spí. Když se ona na něj zadívala, tak zmizel. Druhá sousedka povídala, že její pes se občas zjančil a začal běhat po bytě a štěkat. Pak jednou v noci se vzbudila a viděla stát u okna nějakou postavu. Myslela si, že je to syn, který k ní občas jezdil na návštěvu a tak ho poslala spát. Až ráno si uvědomila, že tentokrát u ní syn není. Nakonec se dohodli a pozvali si kněze a nechali si své byty vysvětit. Neteřinka se najednou o Michalovi vůbec nechtěla bavit. Šla jsem ke kartářce a zeptala se jí na to. Koukla do karet a vyčetla z nich, že na tom rohu, kde teď stojí celý jejich vchod byl za války hromadný hrob. Viděla tam malého chlapečka, který prostě ani neví, že již nežije. Ještě za života ho dostal na starost jeden z mladších vojáků a ti dva prý zemřeli spolu. Nyní ten starší Michal se stále stará o toho malého. Tak jsem si neteřinku vzala stranou a řekla jí, že se mě ona ani Michal nemusí bát a jestli za ní stále chodí. Řekla, že ne, že se bojí aby ho opět nechtěli vyhnat a že na ní sem tam jen kouká z okna. Oni bydlí ve 4. patře. Ale že je moc smutný. A co se týče toho vysvěcení, mi kartářka řekla, že to nepomohlo. Většina těh "zůčastněných" není natolik věřících, aby to mělo zdárný účinek. Duchové tam stále jsou, ale pro jistotu už o sobě nedávají natolik vědět. Můj názor je takový, že pokud někteří lidé mají takové problémy, tak je musí řešit v tom duchu, v kterém žijí. Věřící tedy tím vysvědcením. Ale pak se taky musí řídit pravidlem té víry, v které to udělali. Ne jako např. moje sestra, která si dala byt vysvětit s tím, že věří, že jí to pomůže a pak si tu a tam dovedla domů nějakého chlápka "na jednu noc". Já mám taky svojí víru a svůj byt chráním dle mé víry. Tj. křišťály, ověsy, prvky fengshuej, pozitivní myšlení a žití dle mého přesvědčení. Na každý takový problém je řešení, jen každý musí najít ten správný přístup.Závěrem: Moje neteřinka už o Michalovi nemluví a dělá, že žádný není a tím, že si moje sestra konečně našla chlápka, tak taky nemá čas na přemýšlení co je fakt a co jen špatné pocity. A ostatní sousedky? Nevím, s těma se sestra už nestýká.P.S.: Myslím, že u nich taky zapůsobila tzv. davová hysterie a taky jsem o pár žen z tohoto vchodu zjistila, že si občas rádi zakouří mariánku...

kvetina II

tak uz je asi stara protoze segra byla dnes na vysetreni a ceka jedno mimco tak ten druhej kvet je tam asi jenom tak

nepokradeš!

měli jsme v důchodáku paní, která už jen ležela.Budu jí říkat třeba Nová.A ta paní Nová, ač vypadala jako pohádková babička , byla pěkně sprostá na personál i spolubydlící.Byla zlá, nejspíš si uvědomovala jak na tom je a byla z toho neštastná.Vždycky když jsme jí opečovávali tak nás častovala slovy jako -vy kur.y, svi.ě a tak podobně.Rodina za ní moc nechodila.Paní Nová pomalu spěla ke konci svého života, nebylo jí dobře, bohužel se jí dělaly proleženiny, už to byla jen kostříčka potažená kůží, ale očima metala blesky pořád.Jednou mě počastovala několika sprostými výrazy a at jí koukám dát něco sladkého.vyzvedla jsem jí tedy pár peněz a šla nakoupit.Koupila jsem jí taky rumové pralinky, které milovala a zbožnuju je i já.bohužel, její stav se natolik zhoršil, že už mohla přijímat jen tekutou stravu.A ted moje vina-bylo mi jí líto a tak jsem jí rozpitvala pár pralinek a dala jí je.Panečku ta si mlaskala!Nojo, jenže já neodolala a taky jsem si vzala jednu prasklou rychle do pusy.Holky-ta to ze mě bud cítila, nebo to tušila a ten pohled, kterým na mě koukla!No nic, já na to zapomněla, byl víkend a my předělávali Jiříčkovi, tehdy tříletému, pokojík, takže spal na matraci na zemi vedle naší postele.Bylo půl druhé v noci, když nám v ložnici spadl lustr.Spadl na roh postele a roztříštil se na milion kousků.Prcek byl střepama celej zasypanej, naštěstí se nám nikomu nic nestalo.první co mě napadlo po té ráně bylo-Nová!!!Ráno mi poslala kolegyně sms, že paní Nová v noci umřela.Dodnes jsem přesvědčená, že to byla ona, za tu sežranou rumovou pralinku....A cítím se vinna.

Příspěvek nobby přesunut

a já pociťuji radost, že se mi zdařilo, že jsem jej před přesunem omylem nesmazalaPS: Pište, prosím, do vzkazů nebo na info, kdyby nápady zůstaly přehlédnuty, bylo by škoda.

STRAŠIDELNÝ DŮM

Dneska jsem po dlouhé době viděla zprávy na nově. Bylo tam o strašidelném domě. Zajímalo by mě, jaký na to máte názor vy? Věříte na duchy a astrální bytosti popř. máte nějakou svojí vlastní zkušenost?Já se musím přiznat, že věřím a když jsem bydlela s našima, tak pár příběhů mám. Občas se u našich mihl tmavý nebo světlý stín. Jednou se mi dokonce stalo i to, když jsem myla nádobí tak jsem měla pocit, že na mě někdo kouká. Otočila jsem se ke dveřím do kuchyně a na pár sekund jsem tam viděla stát postavu v černém dlouhém kabátu s kloboukem a bílíma rukavicema. Lekla jsem se tak, až jsem rozbila talíř. Máma přiběhla kouknout co se děje a zahlídla jen tmavý stín jak se mihl od dveří. Bylo to strašidelné, naštěstí se to už neopakovalo. A moje neteřinka jeden čas stále vyprávěla, že si za ní chodí hrát malej Michal. Někdy byla ráda a někdy říkala, že se ho bojí. Moje sestra taky na to věří a tak si raději nechala vysvětit byt. Od té doby Kája říkala, že už tam \Michal nechodí, že prej jen kouká dětem do pokojíčků oknem. Oni bydlí ve 4. patře. Na světě je spoustu nevysvětlitelných věcí!!!

Jarka

Když jsem byla malá,naši se kamarádili se třema rodinama.Všude jsme spolu jezdili atd.V jedné byla i hvězda Jarka.Byla mi neustále dávána za vzor.Byla tak krásná a chytrá a hodná.Né jako já.Jednou se jí muj tatka ptal co chce v životě dělat a ona mu řekla.Já nikdy pracovat nebudu.No a měla pravdu.V 16 odjela do Italie,jako studovat.Houby studentka kurva z ní byla.Vždycky jak tu přijela,tak se její mamka naparovala pýchou,jak přijela Jaruška krásně oblečená,jak se má v té Italli dobře.Taky,se nakonec dobře měla.Našla si nějakého starého boháče.Žila v luxusu.Dokonce měla doma služku,nemusela hnout ani prstem.A začala se nudit.Dostala se do nějakého čarodejnického kroužku a tam si zahravala s temnými čáry.Výsledek byl ten,že se nakonec z toho zbláznila.Je posedlá zlým duchem.Oficiálně má schizofrenii.Už v té Italii se párkrát pokusila vyskočit z okna,že léta.Boháč jí vyhodil a ona se vrátila k rodičum.Ti jí zavírají už 5 let doma.Jaruška má 150kg,je skoro plešatá a celá nějak divně nafoukla.Bud je doma nebo vždy po nějakém záchvatu,kdy zase skáče z okna v blázinci.A měla pravdu má invalidní duchod a opravdu v životě nepracovala a nikdy ani pracovat nebude.

ZÁZRAČNÁ PRAČKA

Tak to, že naše pračka pravděpodobně požírá ponožky jsem si už tak nějak zvykla. Prostě se sem tam stane, že je tam vrazím po párech a pak při sušení nějaká mrška chybí a není nikde k nalezení. A to ani třeba za pračkou. Ale co se mi nestalo...Vytahuju prádlo a počítám ponožky a zase jedna chybí? Ne ne, jedna je navíc a není ani moje a ani manželova. Prostě takovou ponožku jsme ani jeden u nás doma neviděli. Kde se tam vzala a čí je? Těžko říct, že by nějaký šotek?

MOJE SESTRA

Moje sestra dnes byla na malé operaci. Udělala se jí na rameni tuková boule, tak jí museli vyříznout. Pan doktor jí dal pár injekcí, ona prý stačila jen říct, že se jí dělá blbě a pak neví nic. Povídala mi, že se najednou viděla, jak leží na tom stole a jak jí to pan doktor operuje a pak se ocitla v nějakém místě. Bylo všude velké světlo a bylo to tam moc příjemné. Před ní se postavilo pár postav a nechtěli jí pustit dál s tím, že jí říkali, že se musí vrátit. Pak se probrala už po operaci.No, že bych na takové příběhy nevěřila není pravda. Naopak to celkem prožívám a věřím tomu moc.Jenže můj názor je ten, že si tento příběh moje sestra vymyslela.Myslím si totiž, že na to aby duše opustila tělo musí dojít k "smrti". (Zástava srdce a pod). Ona jistě nic takového neměla, protože jí po hodině po operaci pustili bez problémů domů.Jaký názor na to máte vy? Myslíte, že aby duše opustila tělo, tak se musí stát malá smrt, nebo stačí jen uspání či omdlení?