Záhady, mysteria a duchovno - nové diskuze

babička-sen

holky napíšu to tady protože promně to je záhadné až strašidelné...zdál se mi sen..jel autobus a vněm seděla moje babi(zemřela když jsem byla ve 4měsíci těhu)na boční straně v pravo...já najednou zařvala tam je babííí(přitom jsem věděla že umřela)..a najednou seděla v zadu na zadním sedadle a rukou mi ukazovala at jdu zaní-volala mně k sobě...já vtom snu řvala a věděla jsem,že nesmím,že je mrtvá...holky myslíte,že by se něco stalo kdybych zaní šla?fuuuj byl to hnusný sen

Honafo......

http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/letadlo-se-150-lidmi-se-zritilo-do-indickeho-oceanu.html

Alespon jeden zachráněný život

A to ten muj.Jak už víte, někdy vím co se stane.A snažím se lidi varovat.Když někomu řeknu,dneska nechod přes park,tak zpravidla ho ten dotyčný obejde.A pak říká,vidíš nic se tam nestalo,jsou to blbostí.Tak,že nepoznám jestli jsem mu zachránila život nebo né.Když jsem byla asi 16 letá.Stala se mi zvláštní věc.Ráno jsem normálně vstala a chystala se jet do školy.Pak jsem už umytá a oblečená ,snad omdlela,snad usla,nevím.A zdálo se mi,že mě někdo v podchodu vraždí.V podchodu,kde jsem chodila každý den a chytala se tam jí i tenkrát.Pak jsem se probrala,rychle se dooblíkala a šla na tramvaj.Už jsem skoro šla do toho podchodu a vzpoměla jsem si na ten sen.Vyběhla jsem proto ven a šla oklikou.Když jsem z podchodu vycouvala-uviděla jsem postavu a uslyšela hles.Neboj maličká,pojd sem.Ještě jsem zrychlila a ozvali se za mnou nadávky-neklapej těma podpadkama ty krávo,roztřeští se mi z tebe hlava.A plno jiných zlých nadavek.Vběhla jsem mezi lidi a od té doby věřím,že mužu vidět budoucnost.

Osud

To,že se mi plní předpověd s padáním letadel,s tím už se ani nechlubím.TEd mě zaujalo něco jiného.Paní co neletěla v tom spadnutém letadlu.Zemřela za dva dny v autě.No není to osud?

obluda za závěsem

tak vám napíšu co se stalo mně abych to tu trochu odlehčila..my byli na týden v půjčeném domě od známých na venkově,dřív tam žila jejich babi s dědou a co umřeli tak se domek moc nepoužíval.takže všude spousta starýho harampádí,zatuchlina a tak,znáte to.no a byl tam záchod na který se muselo jít přes garáž,tam smrad,vlhko,bordel,tma a já dycky se akorát bleskově vyčůrala a přefičela to zpátky.no a před dveřmi do garáže v chodbičce byli taky takové točité schody na půdu a dole závěs.já se zase vracela úprkem z hajzlíku,prolítla kolem závěsu a..zarazila se páč se mi zdálo že se pohnul..řikám si ale prd ty si posera to se ti zdálo.tak na ten závěs zírám,zírám a zas se mi zdá jako by se pohnul.tak k tomu pomalu jdu a řikám si hele klid to bude nějaká myš z půdy nebo něco a na jednu stranu se mi k tomu zavesu nechce(vzdycky ve filmu kdyz zenska se de podivat co to bylo za zvuk a tak,tak ji nadavam.ty blbko nechod tam,neco te zabije,co tam lezes:o) a na druhou sem zvedava a klidnim se ze to je nejaka kravina..tak se pomalu doplazim k zavesu,nejpomalejc ho odhrnu a .... vyriti se na me obrovska chlupata bila obluda!!!!!ja leknutim zakopnu a kecnu si na zadek a obluda mi radostne skace po hlave a olizuje oblicej..no co si myslite holky-byl to nas milovanej pejsacek arginek,kterej se hajzlik schoval za ten zaves a cekal tam az pujdu..je to mrska chytra neuveritelnym zpusobem,on si tam tak pekne hacal a hral na schovku a cekal az ho nekdo objevi...ja mela malem infarkt a on si moh uvrtet ocas radosti:o))

kartářka

holky poradily byste,která víte o nějaké dobrá kartářce v Praze?je tady toho tak strašně moc a já vůbec netuším koho vybrat,nechce se mi vyhodit prašule za nějakou blbinu a bojím se že tady v praze to celkkem hrozí..díky za radu

vykládání karet

holky jak to máte s vykládáním karet - myslím jako jestli byste sobě nechaly vyložit karty. Já jsem hrozný zvědavec, hrozně ráda bych si je teď vyložit nechala, ale na druhou stranu mám děsný strach, že bych se dozvěděla o nějakém neštěstí, a to je silnější než ta touha po vyložení. Manželova babička mi dvakrát karty vyložila. Poprvé to bylo na začátku našeho vztahu, tedy asi 2 roky před svatbou, a vyšlo mi, že se vezmeme, budeme šťastní a budeme mít i dost peněz. Vyšlo to, s těma penězma to teda není že jsme milionáři, ale manžel vydělává dost na to, abychom z každé výplaty i pár tisícovek ušetřili. Druhé vyložení bylo když jsme se snažili čtvrtým měsícem o mimi a pořád nic. To babičce vyšlo, že \"už je to tady\", tzn. že už jsem těhu. Bohužel (bohudík) těhu jsem pak byla až za další 4m. Ale další drobnosti k tomu taky vyšly.Tak proto kartám celkem věřím a bojím se teď, že kdybych si je nechala vyložit a bylo v nich něco špatného, tak se to fakt splní a je hnus vědět to dopředu, když s tím nemůžeš nic udělat

Vlastně nevím

Tak já taky přispěji svojí troškou do mlýna. Od malička jsem se bála vstupů do sklepů a půd, pokud jsem kolem nich musela projít, tak jsem to místo proběhla jak vítr. Když jsem byla vevnitř, tak to už bylo v pohodě, ale ten pohled na ty dveře, za kterými se může skrývat cokoli mě děsil( teď v dospělosti už je to v pohodě, dětský děs je pryč). No, a moje teta bydlele ve starém domě, šlo se k ní po točitých kemenných schodech, které končily před vchodem do jejího bytu odpočívadlem, kde byl i botník. A pak schody pokračovaly dalším zatočením o jedno patro výše a končily velkými železnými dveřmi, vedoucími na půdu. Když se tedy došlo na odpočívadlo, tak před vámi byl botník, po pravé ruce dveře do tetina bytu a po levé ruce tmavý, těžký závěs a za ním už to zmiňované schodiště na půdu. Závěs úplně zakrýval pohled na schodiště, takže nebylo vůbec vidět co je za ním. Pokaždé, když jsem šla k tetě, musela jsem kolem toho závěsu projít, vždycky jsem měla takový divný pocit. A jednou,(chodila jsem tak na první stupeň ), se stalo toto...Šla jsem sama k tetě a vůbec se mi nechtělo jít zase kolem toho závěsu, ale jiná možnost nebyla. Už když jsem stoupala po schodišti a koukla nahoru na závěs bylo mi všelijak. A už jsem stála před dveřmi, ke dveřím zády a čelem k závěsu, to jak jsem se bála i být k němu zády. A pak to bylo všechno hrozně rychlé. Sehnula jsem se, že si sundám boty...a v tom jsem zahlédla, jak se zpod závěsu vysunula taková tvavá, kajoby nateklá ruka s černými dlouhými nehty a nějáký hlas řekl \"Pojť ke mě...\" Na víc už jsem nečekala a vlítla jsem do dveří, div jsem je nevyrazila. A hned k tetě,(která ke mně po mém vpádu přiběhla) a táhla jsem ji k závěsu a chrlila na ní co se mi stalo. Od té události uplinulo sotva pár sekund, teta mrkla za závěs a prozkoumala i půdu a nikde nic. Myslím, že ani dolů po chodech nikdo utéct nemohl, protože po mém vpádu do tetina bytu jsem se na závěs stále vyděšeně dívala. A to je vlastně celé, v té době jsem byla přesvědčená, že to bylo nějaké strašidlo, nebo zlý duch chcete-li. S odstupem času mi už příjde, že se to snad ani nestalo, že to byla jen má bujná fantazie a hles i ruku jsem si tam jen představila. Ale ještě teď, víc jak po dvaceti letech, když o tom píšu mi běhá mráz po zádech.

Že by minulý život???

Holky stalo se vám někdy,že jste něco dělala,viděla,mluvila a jen co jste činnost dokončila( nebo i v jejím průběhu )tak jste měly pocit,že už jste to někdy prožily,či jste to řekly??????Tedka už to nemám tak časté,ale před těhu toho bylo docela dost.A taky někdy,když vidím někoho poprvé, mám pocit ,že už jsem toho dotyčného někdy viděla.

Když jsem byla malá..

..už jsem tu párkrát psala, že jsem jako malá pořád doma \"něco\" cítila a slyšela. Teď jsem si vzpomněla..nevím, kolik mi bylo let, ale strašně často se mi stávalo (já si teď nevybavím, jestli to byly sny, nebo se mi to stávalo reálně v životě), že jsem se najednou nemohla ani hnout, nemohla jsem se nadechnout, šíleně jsem se bála, že umřu, a chtěla jsem zavolat na mámu, začít křičet o pomoc - a nšlo to, nebyla jsem schopná vydat ani hlásku..nikdy se mi nic nestalo a opravdu nevím, jestli to byly zlé sny nebo realita, jen si pamatuju ten šílený strach a pocit bezmoci.

Stretnutie

Holky tak ja vám tu píšem pol hodinu príspevok a ono sa mi to vymaže.Ale o tom sú duchariny.Tak žačínam od začiatku a to hlavné vám napíšem zo svojho noťasu.Keď som mala 12 rokov tak som zažila svoje prvé stretnutie s niečim nevysvetlitelným a od vtedy nič nebolo ako by malo byť.Spala som pri radiátori a zobudila som sa na hlas,ktorý na mňa volal moje meno.Bol to hlas plný lásky a mám pocit,že bol ženský.Zniel akoby z veľkej ďialky.Chvíľu som pozerala,nemohla sa pohnúť ani dýchať,šialene som sa bála a štipla sa do ruky.Hlas hovoril Natááálka,Natááálka to som ja...Zobuď sa..To som ja.Lenže nikoho nikde.Premohla som sa,schmatla perinu a utekala cez nejakú hmlu.Od vtedy som mala veľa takýchto zážitkou.Na niektore pridám aj fotky.Najviac ma,ale poznamenalo stretnutie s africkým marabu.Osud ma totiž dostal do Afriky kde mi marabu urobil Akášu.To je niečo,čo človek zažije pred smrťou keď uvidíte obrazouku a v nej celý svoj život.Nie do budúcnosti,ale vás v situáciach.Tam vidíte seba.Nikdy už nechcem zažiť takú hroznú ľútosť ako vtedy.Videla som sa ako hrozne rozmýšlam,ako sa chovám k rodičom(mala som 18 rokov)a aký som hrozný pokrytec,ale o tom vám napíšem nabudúce.Bol to veľmi zaujímavý človek a vždy ma zamrazí keď si uvedomím aký má neskutočný dar.Už má vyše 100 rokov a vobec sa nechystá umrieť,ale o tom nabudúce.

Zažila jsem něco zvláštního a vůbec mě to neděsilo.

Byli jsme teď pár dní u mamky.Už jsem tady několikrát psala,jak je to u ní divné,co se tam děje za věci atd....Vykládala jsem ji karty,nějak mi to ten večer šlo lépe než jindy,měli jsme takovou fajn atmosféru a najednou jsem \"to\" ucítila.Prostě ten pocit,kdy cítím,že za sebou někoho mám.Najednou se mi tělem začal prolévat ten pocit mražení,měla jsem šílenou husí kůži a brnění po celém těle.A co bylo zvlštní,vůbec jsem se nebála a neměla jsem ten špatný pocit jako jindy.Řekla jsem to mamce.Chtěli jsem pokračovat dál,ale pořád to přicházelo,odcházelo...jednu chvíli jsem měla pocit,jako bych neměla půlku obličeje,úplně mi ztuhla,do toho pořád to mrazení,potom jsem měla mravenčení ve stehnech,celé se to nějak přesunovalo,už to ani nebyla husina,spíš takové brnění....prostě strašně zvláštní,pocit,chvílemi jako by mi stupaly vlasy.Normálně jsem začala mluvit i na \"to\" a po nějaké době to odeznělo a už se to po dobu naší návštěvy nestalo.Byl to pro mě dost zvláštní zážitek.