Záhady, mysteria a duchovno - nové diskuze

Už se snad bojím víc než to dítě

Ten kdo četl v jiné kolonce, ví oč jde. Ale holky dnes nechtěl do pokoje ani ráno, přes den zapomněl, teď ovšem manža uspává v ložnici, bude tam spát se mnou a manža u něj. Ale ten strach v očích, to nezapomenu ... já už jsem z toho taky celkem vystreslá ... Může takle duch, nebo jak to nazvat, i ublížit? Zítra to musíme rozluštit s manžou co s tím, protože fakt se v tom bytě přestávám cítit dobře. Dnes jsem něco málo nastudovala jak pomoci sami, ale uvidím, raději bych někoho pozvala.

Honafo

bude predpoved? Ja uz se desne tesim a jsem zvedava..

21.12.2012

co si holky myslíte o tomto datu? stane se něco? a co? já jsem z toho docela nervozní.. hlavně s ohledem na Slunce a jeho erupce... a galaktické zarovnání planet...

je mi hrozně divně..

..zdál se mi tak divnej sen,že jsem byla v atomovým krytu s pár lidma a byla tam jedna cizí babička a seděla u stolu kde byli ještě 2 židle a pořád tam něco mluvila tak jsem šla za sní všude tma svítilo jen pár zářivek a chtěla jsem si sednout na židli a ona ne tady sedí kluci..a začla s nima mluvit a najednou se jedna židle pohnula a ta paní,že už si můžu sednout a začla mi vyprávět že to jsou její vnuci,že mají 4 a 6 let a že je nemůžu vidět protože jsou mrtvý..ten sen pak pokračoval a já jsem se probudila a pořád jako by tu někdo byl...mám úplně divný pocit..

Dnes je to 14 dní, co umřela babička, ale až teď jsem se rozhodla, že to sem vložím.Zemřela v neděli, ca 17:15 v nemocnici. Kdy se mamka vrátila domů, šla do jejího pokoje zapálit svíčky. V tom si všimla, že hodiny, co v pokoji má se zastavily právě v okamžiku, kdy babička zemřela, vteřinová ručička běhala tam a zpátky. V okamžiku, kdy mamka zapálila svíčku, se hodiny zase rozběhly(aniž by na ně nějak sahala)....Ještě zmíním, že babička byla hluboce věřící, mamka taky a co se těchto věcí týče-nikdy s tím neměla žádnou zkušenost, akorát, když já jsem ji vykládala, co vše se mi děje doma.Řekla jsem ji, že to je prostě krásné znamení od babičky, až mě to dojalo.....

dekuji

myslim ze svemu dedovi...dneska patlam pizzu a deti si vedle hraji a koukaji pohadky,obcas mluvi,obcas jsou ticho..ja v zapalu boje najednou citim,ze me nekdo bere za ruku a taha a jeste rikam,ottiku,pockej,jen to napatlam a jdu s tebou..kouknu ,on nikde,ale neco me porad jako taha za ruku ,tak jdu a do pokoje k detem a koukam,elli modra,fialova,oci ven z hlavy se dusi...no popadla jsem ji ,pleskla po zadech,otocila hlavou dolu a vypadl z ni kousek susenky..proste ho vdechla...nikdy jsem si nemyslela,ze budu stastna za rev ditete....a dekuju,jetse ze nas porad tak hlida,kdyz jsem to z elli dostala a ona se zacala uklidnovat,jako by me nekdo pohladil a elli najednou take ztichla a sahla si na tvar a byl klid

zdálo se mi

jak teď utíká ten mladý vrah, tak se mi do rána zdálo, že přišel i k nám do Jednoty a chtěl nás pozabíjet, mě se povedlo utéct, a zavolat policajty, ale měla jsem výčitky že tam s nima nejsem, že je nechráním. No divnej sen

Minulý víkend byl v Brně Astrovíkend, kam jsem zavítala. Je to něco co mě zajímá a zároveň z toho mám trochu strach a respekt, ale na druhou stranu jsem i skeptik. Takže spíš to byl pro mě takovej relax. Zkusila jsem si meditaci. To bylo docela zvláštní a zajímavé. Vykládají tam karty apod, ale žádnou otázku nemám, před životním rozhodnutím taky nejsem, takže tohle jsem nechtěla. Ale zaujali mě tam Keltské dračí karty, tak, že jsem uvažovala, že si je nechám vyložit, ovšem pak k nim přisedla taková paní a do toho bych nešla. Hodně tam prodávali pyramidy, tak jsem si hned vzpomněla na zajíce Měli krásný. Hodně kameny, ale ani tentokrát mě žádnej neoslovil. Na mě se tam vrhl jen chlápek s virgulí (rozumnějte s pérem, co měl Zedníček v Básníkách) Že si to mám zkusit, ale bylo to divný, ale netočila se A taky tam v jednom stánku prodávala paní spolu s ostatními knížkami a astro věcmi i BOLácké říkačky, týdeníčky a to mě teda překvapilo hodně a musela jsem se pousmát, že BOL je fakt všude

Včerejší večer jsem opět nebyla sama. Kluci na stůl v obýváku vybalili tatranky z výletu a já už to neuklidila. Ležela jsem u tv a ty tatranky začaly strašně šustit. Nebylo to jen jednou, po odmlce zas. Ani jsem se nebála, spíš jsem se bála v okamžiku, kdy jsem šla spát a cítila \"něco\" za sebou. Mám pocit, že tady toho máme víc.

Vidíte niekedy?

Auri?alebo keď sa občas niečo pohne v priestore,niekedy aj tvár.Ja dosť vidím keď som sama v lese.Tam je bytostí.Nikdy som tomu neverila,ale odkedy žijeme pri lese tak už verím na rozne duchy,víli,trpaslíkov a iné bytosti z iného sveta.Je to zvláštne...pripadám si jak magor,ale vám sa priznám

Tak ráda bych tu napsala nějaké věci, ale nevím, jestli by se to vůbce hodilo, přece jen toto není web o duchovnu a duších, tak aspoň do této kolonky napíšu, že v souvislosti s touto tématikou jsem seděla pod hrubou dekou a stejně jsem se celá třásla zimou.......a na závěr napíšu, že chystáme za mého mrtvého taťku mši, nakonec já a sestra jsme jediné, kdo to všechno může dotáhnout do konce a jeho duše by po těch letech konečně mohla dojít tam kam má....

Když byla maminka nemocná

Jednou,bylo mi tak 12 let, měla maminka docela vážnou nemoc očí. Strašně ji bolely, byla totálně světloplachá, hrozilo, že oslepne. Chodila na nějaké injekce, které ji píchali přímo do oka. Trvalo to několik týdnů a vůbec se to nelepšilo. Jednou můj táta doktor potkal v nemocnici na chodbě kolegyni, psycholožku a ta se ho ptá - Jak je manželka na tom? Táta se podivil, protože o tom v práci nemluvil, ale popsali ji, jak na tom mamka je a že jeto špatný. Psycholožka na to řekla - hm, tak já se na to podívám... Táta moc nechápal, jak to myslí, ale dál se o tom nebavili a zapomněl na to. O víkendu viděl z okna, že ona psycholožka jede na kole kolem našeho baráku. Bylo to divné, protože bydlela úplně jinde. Za chvíli ji viděl znova, jet tím samým směrem a za chvíli znova a znova, jako by objížděla náš blok. Zavolal na ni, ale nereagovala. Pak už se neukázala. Táta se divil, co to je, ale pak si, řekl - no jo, ona byla vždycky trochu prdlá. Mámě se během pár dní výrazně ulevilo a brzo se uzdravila. Když táta potkal psycholožku příště, rovnou šla za ním a říká - tak, co už je to dobrý s vaší ženou, že? Táta nechápal, jak to ví, ale přitakal, že ano. A ona na to - no, že mi to ale dalo práci. Byla to fuška, vůbec to na dálku něšlo, ten zánět byl hrozně silnej, musela jsem přijet až k vám... No tak hlavně, že je v pořádku... Brrrrr, divný, co?!