Výchova, vztahy mezi sourozenci, aktivity, kroužky, mazlíčci dětí - nové diskuze

vnimani pulrocniho broucka

Tak mam holky dnes docela zazitek.Fakt me to docela ohromilo. Nesla jsem Violku, uz znacne nevrlou k posteli,ze ji nakrmim.Ona me ale hrozne bouchla do otevreneho oka - primo do bulvy.Silena bolest.Uplne se mi udelalo cerno pred ocima.Bala jsem se abych s ni nespadla a tak jsem ji hned polozila na postel a drzela ji jen jednou rukou.To se ji nelibilo, brecela,vztekala se.Jenze jak me to bolelo tak jsem i ja skucela, rikala jsem au au au a drzela si oko, ktere jsem se snazila pomalu otevrit a druhou ruku na jejim hrudniku, aby nespadla.No a najednou koukam, Vio nebreci a vyjukane na me kouka co se mi jako deje.Tak jeste dal jako knucim au au to boli a ona uplne starostlive na me kouka, na to ze si drzim oko, no uplne jak kdyz se o me boji.Trvalo to asi jen 30 vterin a hned jak jsem oko mohla otevrit jsem se k ni blizila,ze ji vezmu zpet na ruku, prislo ji asi,ze uz mi nic neni a zacla se zase vztekat.Pak jsem koukala jeste do zrcadala vysvetlovala ji,ze to boli, zase na me tak zkoumave a smutne koukala. No reknu vam, hrozne me prekvapilo, jak me vnimala a jak prestala brecet a uvedomovala si,ze ted se mamince neco deje, ze ji neco boli.Teeda, tak to uz vnima fakt hodne veci, to si ted musi dat pozor abych uz ji take poradne umela rikat ne a nekdy zvolila prisnej ton. Holky ona naprosto presne poznala co se deje, a najednou jeji potreby a rozpolozeni pro ni vubec nebyly dulezite.To byste museli videt ten pohled jak o me jako mela starost. No nepodcenovat ty nase rarasky.

video naší brepty

ahoj maminky PROSíM kdo má zájem kouknout na naše video a nechat hlas...hlasuje se každý den z jedné IP adresy.Ráda hlasy oplatím...nechte tu váš link na nějáké hlasování a oplatím..

Narozeniny

Ahoj, včera se u nás slavily narozeniny - desáté. Oslavenec dostal klobásu a bylo mu vyjímečně prominuto, že přerovnal hranici dříví (zřejmě cítil myšky) a přeoral zem v přilehlém okolí.Už asi tušíte - narozeniny měl ten náš čtyřnožec. Proč to ale píšu? Uvědomila jsem si, jak strašně čas letí, Kima jsme si s manžou (tehdy to ještě ani manža nebyl) pořídili po roce a půl známosti, když jsem dostudovala a začali jsme spolu bydlet. Rok a půl známosti - to je doba, po které si jiné páry běžně pořizují miminko, některé už o hodně dřív.Takže teoreticky, kdybychom bývali chtěli, mohli jsme teď mít desetileté dítě. Pro mě je to až neuvěřitelné, synovi byli nedávno teprv dva.Zpětně vzato, jsem ráda, jakou cestou jsme se vydali, jak jsme si vše naplánovli a hlavně, že nám bylo v ten správný čas miminko dopřáno (a to hned napoprvé, což je téměř neuvěřitelné)Kimeček je už "starší pán", ale i přesto, že byl de facto osm let naším jedináčkem, přijal toho malého neposedu (až na první mírně problematické dva-tři dny) úplně fantasticky. Je až neuvěřitelné, jakou dvojku spolu ti dva vytvořili a co si všechno Kim nechá od Františka líbit.Kdo pejska v rodině nemá, těžko bude chápat, ale já jsem přesvědčena, že jejich vzájemná blízkost - a to jak fyzická, když si spolu hrají, tak psychická (téměř až mentální provázanost, řekla bych), je pro oba v jejich životě nesmírně prospěšná, obohacující, motivující, ale hlavně "lásková"

Honzik a nocnicek

Ahoj holky! Z uceni na nocnik jsem mela u Honzika strach. Je takovy temperamentnejsi (no proste obcas vzteklik) a nenecha si vnutit neco, co sam delat nechce. V roce a pul jsem vytahla nocnicek (driv ne, jsem zastance toho, ze se ma ucit dite, az kdyz z toho ma rozum). Zkusila jsem ho parkrat posadit, ale delal takove vyvrtky a tak zoufale tam rval, ze jsem nocnik zas uklidila, aby si k nemu nevybudoval na dlouho odpor. Asi za 3 tydny jsem ho zase vytahla. Posadil se bez revu a hned poprve se mu tam povedlo vykakat. Tak jsme vsichni tleskali, Honzik se divil, co ze to slavimeAle mel radost a tleskal taky. No a behem par dni krasne pochopil, co se po nem chce. Takze ho staci posadit a on se vycura nebo zatlaci a rekne:"Nejde" Dokonce si uz zacina obcas rikat. Trvalo to cele asi 14 dni. Plinku mu zatim davam, protoze vzdycky si jeste nerekne. Ale pokud bych byla dusledna(priznavam, jsem obcas lina to sledovat, nebo proste nemam tolik casu), tak se asi zbavime plinky behem par dni. Mam z nej radost. ze zacatku to vypadalo primo hororove, ale je to pohoda

Ovčáci čtveráci....

Tak dnes mě dostal můj 5 letý syn.Dcera si zpívala písničkuOvčáci, čtveráci,Vy jste naší vičkuI tu čočovičku vypásli.To je lež jako věž,Nebyla to vička,Ani čočovička, byl oves. A Luky se mě zeptal: Mami a co to je vička?Holky já to teda nevím.Víte to některá?Já vůbec nevěděla co mu na to mám říct.

palec u nohy v puse

Tak a jsme tam, dnes palec od nohy konecne doputoval do pusynky, tak snad zas o dalsi zabavu postarano. Take zacina na brisku zvedat zadecek, tudiz se opira o kolinka(je to najezd na lezeni???) a dale dela takovy oblouk zadama, predevsim kdyz sedi v lehatku a zacne hejbat jednim z oprenych raminek dozadu dopreduu a normalne se tim sama na tom lehatku rozhoupava.Vypada to,ze to dela zamerne, protoze jinej ucel v tom nevidim.Je to legracni.Jak kdyby jednim raminkem tancovala a smeje se kdyz vidi,ze koukam jak puk

Sourozenci

Tak je to asi 3 neděle kdy Jitka začala Jirku velmi zajímat.Jistě vždy byl zvědavý pokud jsme jí krmily,chovaly atd.,ale ted už je to úplně jiné.Jestli je to tím,že oba již jsou starší,nebo proto že Jitka už se na tý dece víc hemží a hraje si s hrazdičkou nevím,ale je krásné je pozorovat.Jirka si k ní chodí sednout,někdy i lehnout a "povídá"si s ní.Jitka se mu odměnuje úsměvem kdykoli ho vidí a vydáváním různých radostných zvuků.Zatímco já i táta musíme mladýho o pusu požádat sestřičku chodí pusinkovat zcela spontálně sám.A co mě bere nejvíc,je ochotný se s ní rozdělit pomalu o všechno.Zatímco na pískovišti si na svých hračkách chvílema dost trvá,tak doma musím hlídat aby při své "dobrotě"malou nezabil.On jí totiž ochotně přinese auto,jen je problém že má tendenci ho po ní hodit.Poslední jeho dobrý skutek odnesla malá průjmem,Jiřík totiž dospěl k názoru že má určitě žízen,popadl svůj hrnek s čajem a já přišla v okamžiku kdy malá měla hrnek v puse,celkem spokojeně pila a Jirka jí ho držel a říkal ham.Copak jsem mu mohla vynadat?Vždyt to myslel dobře.Já se uklidnila tím že tam byl čaj,takže voda byla převařená,malá to přežila,takže vlastně se nic nestalo.Ale fakt je že čím jsou starší,tím víc legrace s nima je.

Výchovné konflikty medzi kamarátkami

Mám novú kamarátku asi 4 mesiace. Má dcérku, ktorá je od Elišky staršia o 4 mesiace. Eliška má dva roky (mimochodom, práve dnes ). Je dosť divoká. Neviem, aké iné slovo by som použila. Eliška sa pri nej celkom dobre otrkala, ale čo mi vadí je to, že kamarátka necháva dcérku ako "samorost". Povedala mi, že pokiaľ neubližuje deťom, tak jej nič nezakazuje, vraj jej nechce brániť v rozvoji osobnosti (my teda Elišku učíme, kde sú nejaké medze, nemože nám predsa skákať po hlavách, a to doslova). A keď jej dcérka buchne alebo ináč ublíži inemu dieťaťu, tak ju napomenie, ale len veľmi miernym hlasom, a vobec nie je dosledna. Takže si nakoniec malá robí čo chce. Ja Elišku capnem aj po ručičke albo po zadku, keď mám pocit, že si to zaslúži. Kamarátka mi vysvetľovala, že nemože predsa malú capnúť, keď udrie iné dieťa, pretože by si myslela, že to može robiť ďalej. Ja si zase myslím, že dieťa musí vedieť, kto je autorita, a s tým, čo može alebo nemože robiť rodič sa nemože porovnávať. Koniec koncov, ja mám na výchovu nejaký názor, ona ho má tiež. Ja jej ho, ani nikomu inému neberie, každý vychovávame, dúfam, svoje deti podľa najlepšieho vedomia s vedomia. Ale k tomu, čo mi vlastne vadí. Pred prá dňami kamarátky dcérka pohrýzla Elišku tak veľmi, že mala na ramienku otlačené jej zuby, a samozrejme modrinu. Potom sa postavila proti Eliške, a celou silou jej zatlačila svoje prsty do jej očí. A dnes doobeda ju zase pohrýzla do nohy. Zuby tam má odtlačené ešte teraz. Viem, že deti robia rozne "divočiny", ale čo je veľa, to je príliš. Hlavne sa mi nezdá, že kamarátka malej povie, že sa to robiť nemá, a aby Eliške urobila "malá". To síce po prá minútach presviedčania urobí, ale je vidieť, že si z toho nič nerobí, a za pár minút, to kľudne urobí znova. A Eliška je také trdlo, že stojí a drží, a potom začne plakať. Neviem, ako ju mám naučiť, aby sa bránila. Nechcem ju učiť, že jej to má vrátiť, ale keď to takto pojde ďalej, tak asi nebudem mať inú možnosť. S kamarátkou sme sa o tom bavili. Sťažovala sa mi, že dcérku už nezvláda, že sa jej to vymiká z rúk. Povedala som jej, ako to robím ja, že musí byť dosledna, a trvať na svojom atď. Neviem, či sú moje výchovné metódy tie najsprávnejšie, ale zatiaľ to funguje. Dnes, keď som je povedala, že Elišku dcérka pohrýzla naozaj dosť, tak mi povedala, že je už preťažená a pre obedom unavená, a preto je agresívna. Tak naozaj neviem, čo s tým. Ako by ste to riešili vy?

Sprostá slova

Čauky.Je mi trochu trapně když se na to chci zeptat,ale zeptám se:Jak se dá odnaučit 3-leté dítě mluvit sprostě?Nevím kde na ty hrůzy chodíOd září má jít do školky,tak aby to nebyla ostuda.Zkoušela jsem mu to vysvětlovat,že se to říkat nesmí,pak i zakazovat,dát za to jednu přes zadek,ale vše se míjí účinkem...spíš je to ještě horší a já si už nevím rady

Jak vysvětlit dítěti SMRT?

Ahoj,můj malý syn se tak va třech letech začal ptát na smrt.Snažil se asi pochopit nepochopitelné a to to,že lidé umírají,a že i on jednou umře.Bylo to samé-kdy umře on,kdy maminka,tatínek ...,a že nechce vyrůt aby nezestárl a neumřel...Budil se kvůli tomu i ze spaní.A tak jsem mu řekla,že když člověk umře,tak se pak zase znovu narodí jako miminko.Překvapila mě jeho reakce:"Fakt?Tak děkuju." A od té doby už je to v pohodě,semtam se ujistí jestli se opravdu znovu narodí,ale ten děs je pryč.Nechtěla jsem mu "lhát",ale kdo z nás ví jak to vlastně je,né?:-)Chtěla jsem se zeptat,jestli jste to také řešily a jak?

Bezcitná Evička

Ze zkušeností vím,že i malé děti dokáží vnímat bolest,nemoc a smrt blízkých osob.Když se ted nedávno naboural manžel,tak se Honza o něho tak bál,že říkal,kdyby se tatínkovi něco stalo,vzal bych si nuž a zabil bych se. Jeden čas jsem chodila za kámoškou do hospody,kde dělala servírku.Moc lidí tam neměla,tak jsme kecaly,na zahrádce.Gabka si hrávala s jejími dětmi a já měla malého Honzu v kočárku.Hrávala si tam i 7letá Evička.Jednou už byla docela zima a večer,a Evička byla jen v sandálkách a tílku.Byla celá zmzlá a čekala na tatínka až vypije svoje 10pivo.Bylo mi jí líto,tak jsem se jí zeptala,co tomu říka maminka,že nemá ani ponožky.Evičku měla její maminka dost pozdě asi ve 40 a pěkně se o ní starala.A Evička mi řekla-Maminka šla do lesa,šlapla na drát a umřela.Řekla to uplně bez emocí a dál si hrála s dětma.Nevěřila jsem jí.Tak jsem se šla zeptat kámošky,co to je za blbost.A fakt,její maminka šla do lesa na hřiby,škrábla se o drát a dostala otravu krve a umřela.Tak se ptám kdy,třeba už to bylo dávno.A kámoška,né před týdnem.Nemužu pořád pochopit,že jí to bylo uplně jedno.Bylo to v době,kdy jsem byla čerstvě po porodu a stejně stará Gabka, se mnou těhotenství docela prožívala,bála se o mě a bála se i o malého Honzu,když třeba v noci plakal.U té Evičky to nebyl žádný šok,že by si to nepřipouštěla.Jí to bylo fakt jedno.Mužu říct,že to bylo jedno i tomu manželovi a asi všem.Jedině mě jí bylo líto.

Počurávání

Ahoj holky tak už opravdu nevím, co s naší starší dcerou (3,5 roku). Chodila normálně na nočník od dvou let. Sama si sedla, vyčurala a hotovo. Ani kapička na kalhotkách. Asi od března se začala počurávat. Nemá čas a pak sedí a snaží se to držet a samozřejmě neudrží. Takže není problém ji 2x - 3x převlíkat denně. Mé snahy:nechat ji v mokrém, nadávání, domlouvání, aby si sama po sobě vyprala nepomáhají tak co ještě vymyslet? Vždyť fakt nikdy nebyl problém a sourozenec se narodil už ve dvou letech a v pohodě, přestěhování taky v pohodě, až ten blbý březen.Poraďte mi něco díky.