Výchova, vztahy mezi sourozenci, aktivity, kroužky, mazlíčci dětí - nové diskuze

Prvá noc bez mamy

Eliška (25 mesiacov) má byť zajtra prvú noc bezo mňa. Ja zostávam doma, manžel ju ráno povezie k jeho rodičom. Chceme ju tam nechať cez noc. Ak by to nešlo, tak sme u nich autom za 10 min. Ale aj tak som z toho dosť nervózna. V sobotu sme mali oslavu, a bola so svokrovcami celý deň sama, a spomenula si na mňa akurát pred obedňajším spaním. Ale nakoniec zaspala, a spala 3 hoďky. Teraz sme boli pár dní u našich. Ani sme o nej nevedeli. Stále ťahala babku von, na prechádzku alebo kupovať "mňamiku". Takže pohoda. Cez deň to zvláda celkom dobre. Len sa bojím tej noci. Keď večer nie som doma, tak malá ide spať aj s manželom, akonáhle som doma, tak musím ísť ja, lebo robí cirkus. To je v podstate jediná vec, v ktorej jej ustupujem. Ináč som nekompromisná. Táto prvá noc bez nás bol manželov nápad. Ja som tak nejak súhlasila, ale teraz mám trochu obavy. Aké ste mali skúsenosti vy? Proraďte, povzbuďte, prosím.

UZ se odlepujem z podlahy

Tak holky, jak tu byl Terry, tak se Violka snazila se predvest jak jen mohla.Najednou koukam a ona se odlepila od te zem a stala na dlanich achodidlech.Pravda, vydrzela to asi jen 2 sekundy a placla ssebou zpatky,ale i tak, malem mi spadla celist.Zkusila to jeste parkrat, pak pochopila,ze to bude asi jednoduzsi na tech kolinkach...no a konecne zacla narovnavat ty prohnuta zada,takze ted se vzdy dostane na ctyri,ale jeste to e=neni nic moc,vzdy spadne zpatky.Dozadu se ale pohybuje uz parni rychlosti, proste ten zadecek posune o 5 centaku pri kazdem zvednuti na ruckach, takze ji opravdu uz nestacim vracet na deku.Parkety se ji lbi jak klouzou, to je jeste rychlejsi.Ale zase se na nich nedokaze zvednout na kolinka, jak to klouze.Vpostylce je vyvrtka furt, pak si stezuje jak se zasekne do sprincli,Je to malej lump :-)Jo a napodobuje vsechny ksychtiky co udelame

Zuzka má krizi

Moje Zuzanka je ted velmi smutná.Má svojeho životního králička a ted zjistila,že není živý.Že je to jen plyšové.Řekla jsem jí,že pro ní je živý,že žije v jejím srdíčku.No a za dva dny krmila a oblíkala panenku.Podávala jsem jí pro ní ještě gatě at jí není zima a Zuzka říkala,jí není zima ona není živá,to je jenom hračka.Škoda,že pro ní to poznání přišlo takhle brzo.

Mojí malí

Honzovi se v noci zdálo,že má svatbu se Zuzankou.Ráno mi to vykládal a zeptal se přitom Zuzky,Zuzanko chtěla bys jsi si mě vzít za manžela.A Zuzanka se usmála a řekla mu-Ano,moc ráda.A dala mu pusinku.No nejsou oni sladcí.I když do ted si chtěl vzít za ženu mě.Já mam ,ale jednu vadu,už jsem vdaná za tatku.

vnimani pulrocniho broucka

Tak mam holky dnes docela zazitek.Fakt me to docela ohromilo. Nesla jsem Violku, uz znacne nevrlou k posteli,ze ji nakrmim.Ona me ale hrozne bouchla do otevreneho oka - primo do bulvy.Silena bolest.Uplne se mi udelalo cerno pred ocima.Bala jsem se abych s ni nespadla a tak jsem ji hned polozila na postel a drzela ji jen jednou rukou.To se ji nelibilo, brecela,vztekala se.Jenze jak me to bolelo tak jsem i ja skucela, rikala jsem au au au a drzela si oko, ktere jsem se snazila pomalu otevrit a druhou ruku na jejim hrudniku, aby nespadla.No a najednou koukam, Vio nebreci a vyjukane na me kouka co se mi jako deje.Tak jeste dal jako knucim au au to boli a ona uplne starostlive na me kouka, na to ze si drzim oko, no uplne jak kdyz se o me boji.Trvalo to asi jen 30 vterin a hned jak jsem oko mohla otevrit jsem se k ni blizila,ze ji vezmu zpet na ruku, prislo ji asi,ze uz mi nic neni a zacla se zase vztekat.Pak jsem koukala jeste do zrcadala vysvetlovala ji,ze to boli, zase na me tak zkoumave a smutne koukala. No reknu vam, hrozne me prekvapilo, jak me vnimala a jak prestala brecet a uvedomovala si,ze ted se mamince neco deje, ze ji neco boli.Teeda, tak to uz vnima fakt hodne veci, to si ted musi dat pozor abych uz ji take poradne umela rikat ne a nekdy zvolila prisnej ton. Holky ona naprosto presne poznala co se deje, a najednou jeji potreby a rozpolozeni pro ni vubec nebyly dulezite.To byste museli videt ten pohled jak o me jako mela starost. No nepodcenovat ty nase rarasky.

video naší brepty

ahoj maminky PROSíM kdo má zájem kouknout na naše video a nechat hlas...hlasuje se každý den z jedné IP adresy.Ráda hlasy oplatím...nechte tu váš link na nějáké hlasování a oplatím..

Narozeniny

Ahoj, včera se u nás slavily narozeniny - desáté. Oslavenec dostal klobásu a bylo mu vyjímečně prominuto, že přerovnal hranici dříví (zřejmě cítil myšky) a přeoral zem v přilehlém okolí.Už asi tušíte - narozeniny měl ten náš čtyřnožec. Proč to ale píšu? Uvědomila jsem si, jak strašně čas letí, Kima jsme si s manžou (tehdy to ještě ani manža nebyl) pořídili po roce a půl známosti, když jsem dostudovala a začali jsme spolu bydlet. Rok a půl známosti - to je doba, po které si jiné páry běžně pořizují miminko, některé už o hodně dřív.Takže teoreticky, kdybychom bývali chtěli, mohli jsme teď mít desetileté dítě. Pro mě je to až neuvěřitelné, synovi byli nedávno teprv dva.Zpětně vzato, jsem ráda, jakou cestou jsme se vydali, jak jsme si vše naplánovli a hlavně, že nám bylo v ten správný čas miminko dopřáno (a to hned napoprvé, což je téměř neuvěřitelné)Kimeček je už "starší pán", ale i přesto, že byl de facto osm let naším jedináčkem, přijal toho malého neposedu (až na první mírně problematické dva-tři dny) úplně fantasticky. Je až neuvěřitelné, jakou dvojku spolu ti dva vytvořili a co si všechno Kim nechá od Františka líbit.Kdo pejska v rodině nemá, těžko bude chápat, ale já jsem přesvědčena, že jejich vzájemná blízkost - a to jak fyzická, když si spolu hrají, tak psychická (téměř až mentální provázanost, řekla bych), je pro oba v jejich životě nesmírně prospěšná, obohacující, motivující, ale hlavně "lásková"

Honzik a nocnicek

Ahoj holky! Z uceni na nocnik jsem mela u Honzika strach. Je takovy temperamentnejsi (no proste obcas vzteklik) a nenecha si vnutit neco, co sam delat nechce. V roce a pul jsem vytahla nocnicek (driv ne, jsem zastance toho, ze se ma ucit dite, az kdyz z toho ma rozum). Zkusila jsem ho parkrat posadit, ale delal takove vyvrtky a tak zoufale tam rval, ze jsem nocnik zas uklidila, aby si k nemu nevybudoval na dlouho odpor. Asi za 3 tydny jsem ho zase vytahla. Posadil se bez revu a hned poprve se mu tam povedlo vykakat. Tak jsme vsichni tleskali, Honzik se divil, co ze to slavimeAle mel radost a tleskal taky. No a behem par dni krasne pochopil, co se po nem chce. Takze ho staci posadit a on se vycura nebo zatlaci a rekne:"Nejde" Dokonce si uz zacina obcas rikat. Trvalo to cele asi 14 dni. Plinku mu zatim davam, protoze vzdycky si jeste nerekne. Ale pokud bych byla dusledna(priznavam, jsem obcas lina to sledovat, nebo proste nemam tolik casu), tak se asi zbavime plinky behem par dni. Mam z nej radost. ze zacatku to vypadalo primo hororove, ale je to pohoda

Ovčáci čtveráci....

Tak dnes mě dostal můj 5 letý syn.Dcera si zpívala písničkuOvčáci, čtveráci,Vy jste naší vičkuI tu čočovičku vypásli.To je lež jako věž,Nebyla to vička,Ani čočovička, byl oves. A Luky se mě zeptal: Mami a co to je vička?Holky já to teda nevím.Víte to některá?Já vůbec nevěděla co mu na to mám říct.

palec u nohy v puse

Tak a jsme tam, dnes palec od nohy konecne doputoval do pusynky, tak snad zas o dalsi zabavu postarano. Take zacina na brisku zvedat zadecek, tudiz se opira o kolinka(je to najezd na lezeni???) a dale dela takovy oblouk zadama, predevsim kdyz sedi v lehatku a zacne hejbat jednim z oprenych raminek dozadu dopreduu a normalne se tim sama na tom lehatku rozhoupava.Vypada to,ze to dela zamerne, protoze jinej ucel v tom nevidim.Je to legracni.Jak kdyby jednim raminkem tancovala a smeje se kdyz vidi,ze koukam jak puk

Sourozenci

Tak je to asi 3 neděle kdy Jitka začala Jirku velmi zajímat.Jistě vždy byl zvědavý pokud jsme jí krmily,chovaly atd.,ale ted už je to úplně jiné.Jestli je to tím,že oba již jsou starší,nebo proto že Jitka už se na tý dece víc hemží a hraje si s hrazdičkou nevím,ale je krásné je pozorovat.Jirka si k ní chodí sednout,někdy i lehnout a "povídá"si s ní.Jitka se mu odměnuje úsměvem kdykoli ho vidí a vydáváním různých radostných zvuků.Zatímco já i táta musíme mladýho o pusu požádat sestřičku chodí pusinkovat zcela spontálně sám.A co mě bere nejvíc,je ochotný se s ní rozdělit pomalu o všechno.Zatímco na pískovišti si na svých hračkách chvílema dost trvá,tak doma musím hlídat aby při své "dobrotě"malou nezabil.On jí totiž ochotně přinese auto,jen je problém že má tendenci ho po ní hodit.Poslední jeho dobrý skutek odnesla malá průjmem,Jiřík totiž dospěl k názoru že má určitě žízen,popadl svůj hrnek s čajem a já přišla v okamžiku kdy malá měla hrnek v puse,celkem spokojeně pila a Jirka jí ho držel a říkal ham.Copak jsem mu mohla vynadat?Vždyt to myslel dobře.Já se uklidnila tím že tam byl čaj,takže voda byla převařená,malá to přežila,takže vlastně se nic nestalo.Ale fakt je že čím jsou starší,tím víc legrace s nima je.

Výchovné konflikty medzi kamarátkami

Mám novú kamarátku asi 4 mesiace. Má dcérku, ktorá je od Elišky staršia o 4 mesiace. Eliška má dva roky (mimochodom, práve dnes ). Je dosť divoká. Neviem, aké iné slovo by som použila. Eliška sa pri nej celkom dobre otrkala, ale čo mi vadí je to, že kamarátka necháva dcérku ako "samorost". Povedala mi, že pokiaľ neubližuje deťom, tak jej nič nezakazuje, vraj jej nechce brániť v rozvoji osobnosti (my teda Elišku učíme, kde sú nejaké medze, nemože nám predsa skákať po hlavách, a to doslova). A keď jej dcérka buchne alebo ináč ublíži inemu dieťaťu, tak ju napomenie, ale len veľmi miernym hlasom, a vobec nie je dosledna. Takže si nakoniec malá robí čo chce. Ja Elišku capnem aj po ručičke albo po zadku, keď mám pocit, že si to zaslúži. Kamarátka mi vysvetľovala, že nemože predsa malú capnúť, keď udrie iné dieťa, pretože by si myslela, že to može robiť ďalej. Ja si zase myslím, že dieťa musí vedieť, kto je autorita, a s tým, čo može alebo nemože robiť rodič sa nemože porovnávať. Koniec koncov, ja mám na výchovu nejaký názor, ona ho má tiež. Ja jej ho, ani nikomu inému neberie, každý vychovávame, dúfam, svoje deti podľa najlepšieho vedomia s vedomia. Ale k tomu, čo mi vlastne vadí. Pred prá dňami kamarátky dcérka pohrýzla Elišku tak veľmi, že mala na ramienku otlačené jej zuby, a samozrejme modrinu. Potom sa postavila proti Eliške, a celou silou jej zatlačila svoje prsty do jej očí. A dnes doobeda ju zase pohrýzla do nohy. Zuby tam má odtlačené ešte teraz. Viem, že deti robia rozne "divočiny", ale čo je veľa, to je príliš. Hlavne sa mi nezdá, že kamarátka malej povie, že sa to robiť nemá, a aby Eliške urobila "malá". To síce po prá minútach presviedčania urobí, ale je vidieť, že si z toho nič nerobí, a za pár minút, to kľudne urobí znova. A Eliška je také trdlo, že stojí a drží, a potom začne plakať. Neviem, ako ju mám naučiť, aby sa bránila. Nechcem ju učiť, že jej to má vrátiť, ale keď to takto pojde ďalej, tak asi nebudem mať inú možnosť. S kamarátkou sme sa o tom bavili. Sťažovala sa mi, že dcérku už nezvláda, že sa jej to vymiká z rúk. Povedala som jej, ako to robím ja, že musí byť dosledna, a trvať na svojom atď. Neviem, či sú moje výchovné metódy tie najsprávnejšie, ale zatiaľ to funguje. Dnes, keď som je povedala, že Elišku dcérka pohrýzla naozaj dosť, tak mi povedala, že je už preťažená a pre obedom unavená, a preto je agresívna. Tak naozaj neviem, čo s tým. Ako by ste to riešili vy?