Narozeniny - diskuze

Ahoj, včera se u nás slavily narozeniny - desáté. Oslavenec dostal klobásu a bylo mu vyjímečně prominuto, že přerovnal hranici dříví (zřejmě cítil myšky) a přeoral zem v přilehlém okolí.Už asi tušíte - narozeniny měl ten náš čtyřnožec. Proč to ale píšu? Uvědomila jsem si, jak strašně čas letí, Kima jsme si s manžou (tehdy to ještě ani manža nebyl) pořídili po roce a půl známosti, když jsem dostudovala a začali jsme spolu bydlet. Rok a půl známosti - to je doba, po které si jiné páry běžně pořizují miminko, některé už o hodně dřív.Takže teoreticky, kdybychom bývali chtěli, mohli jsme teď mít desetileté dítě. Pro mě je to až neuvěřitelné, synovi byli nedávno teprv dva.Zpětně vzato, jsem ráda, jakou cestou jsme se vydali, jak jsme si vše naplánovli a hlavně, že nám bylo v ten správný čas miminko dopřáno (a to hned napoprvé, což je téměř neuvěřitelné)Kimeček je už "starší pán", ale i přesto, že byl de facto osm let naším jedináčkem, přijal toho malého neposedu (až na první mírně problematické dva-tři dny) úplně fantasticky. Je až neuvěřitelné, jakou dvojku spolu ti dva vytvořili a co si všechno Kim nechá od Františka líbit.Kdo pejska v rodině nemá, těžko bude chápat, ale já jsem přesvědčena, že jejich vzájemná blízkost - a to jak fyzická, když si spolu hrají, tak psychická (téměř až mentální provázanost, řekla bych), je pro oba v jejich životě nesmírně prospěšná, obohacující, motivující, ale hlavně "lásková"