Porod - nové diskuze

Tak bych řekla že Danča už to má za sebou.Dlouho nepíše,tak ji ta vana asi pomohla.A co vy ostatní? ještě nezkoušíte staré metody?

Silvinka má termín 5.11

Tak tady tipuju taky 4.11 kolem 11hod dopoledne! Silvi, moc držím palečky.

Pralinka má termín 4.11

Tak já tipuju třeba toho 4.11 kolem 21hod.

9.květen 2007 nejšťastnější den v mém životě :)

Tak jsem se taky rozhodla, že se vám pokusím popsat svoji zkušenost z porodu. V 37.tt jsem měla pozitivní GBS. Doktorka mi řekla, že jakmile mě bude někde bolet břícho, ať jedu. Tím mě naprosto dostala, pže já šílený nervák, jsem se začala každou chvilku pozorovat. No a v noci z 7.5. na 8.5. mě v noci začalo bolet břicho, ne nijak pravidelně. Říkala jsem si tak počkáme do odpoledne. Sice se to trochu zlepšilo, ale pořád jsem to občas cítila, tak jsem se po konzultaci tady s holkama na MK rozhodla, že teda pojedeme, jistota je jistota a aspoň budu klidná, maximálně mě pošlou domů. Péťa mi říkal, že vezmeme tašku do porodnice a já říkám na co, stejně mě určitě ještě pustí, pže jako porodní bolesti mi to teda nepřišlo. Nakonec jsem ho ale poslechla a svolila, aby ji do toho auta dal. Potom co jsme dorazili do porodnice mě doktorka prohlídla, ale musím říct, že pořádně. Prošťouchla mě tak, že jsem myslela, že jí z tý kozy vyskočím. Sestřička mi říkala, uvolněte se a zhluboka dýchejte, ale copak to šlo. Byla jsem ráda, že jsem z ní vůbec slezla. Od tý chvíle to začalo, měla jsem bolesti v podbříšku a doktorka říkala, že jestli se to do rána nerozjede, že mi natočí monitor a možná ještě pustí domů. Vzhledem k tomu, že už jsem takový bolesti měla jsem si říkala, že stejně zase přejdou. Jenže večer, když jsme se šli dívat na Ordinaci, jsem tak tak seděla, to jsem je měla tak po třech minutách, ale ještě se dali snést. V noci za mnou každou chvilku chodila sestřička si poslechnout ozvi a zkontrolovat, jak se otvírám. Nemohla jsem vůbec spát, snažila jsem si odpočinout mezi jednotlivýma kontrakcema. Před půl šestou přišla zase sestřička, prohlídla mě a řekla, že už půjdeme na sál a že už můžu zavolat Péťu. No tak jsem šla. Sestřička mi dala Yal a ani mě neholila, pže o to už jsem se pokusila doma a prý docela úspěšně. Pak jsem šla na sál, jelikož předporodní pokoje byli už plný. Aspoň že mi ten míč donesli. Poskakovala jsem tam na míčí, když vešel Péťa v tom fialovým hábitu, musela jsem se začít smát, vypadal v tom vážně roztomile, ale po chvíli mi při bolesti strnul úsměv. Pak přišla PA a říkala mi, ať při kontrakci zkusím polohovat a lehnu si na bok, aby malý správně dorotoval, jenže to ta bolest byla ještě silnější. Pak už jsem si sice nemohla ani sednout na ten míč, ale říkám, pořád se to ještě dalo celkem v klidu snášet. Péťa mi musel každou chvilku nosit studený obklady jak jsem se potila. Před osmou přišla PA s doktorkou a zeptali se mě jestli mi můžou píchnout zbytek plodový vody, že pak se to buď rozjede nebo začnou slabší bolesti a budou sílit. Byla jsem otevřená na 4-5cm, tak jsem souhlasila. Jakmile mi ji píchli, začali šílený bolesti, který jsem vážně s těží prodýchávala. Během pár minut jsem byla na 7cm a Péťa se mohl se studenýma obkladama uběhat. Snažila jsem se nevšímat si pocitu na tlačení, jak mi to vštěpovala PA. Po pár minutách jsem ale začala cítit hlavičku a říkám Péťovi, ať pro ni jde a řekne jí, že už to nevydržím, že prostě musím tlačit. Tak pro ni došel, koukla se jak jsem otevřená a řekla, že až přijde kontrakce ať to zkusím, že mi řekne, jak mám tlačit. No první pokus jsem ještě pořádně nevěděla, jak dýchat, ale na podruhý už to bylo dobrý. Po celou tu dobu Péťa seděl na míči, ale pak mu ho vzali. Jelikož ho znám, tak jsem mu řekla, že jestli nechce ať jde na chodbu, aby se mu neudělalo špatně a nemuseli se pak starat ještě o něj. Byl to ale hrdina a říkal, že nikam nepůjde, že tam bude se mnou. Pak přišel doktor a začalo to běžet rychle. Jednou, dvakrát jsem zatlačila, pak řekl, že má malej vlásky, to se Péťovi ulevilo, nebude plešatý jako maminka. A pak řekl no tak teď napotřetí už bude venku, já jeho optimismus moc nesdílela, ale jakmile přišla kontrakce pevně jsem se chytla a zatlačila co nejvíc to šlo a najednou jsem cítila jak hlavička vyklouzla ven a hnedka za ní tělíčko. Najednou jsem necítila vůbec žádnou bolest. To naše prdítko začalo hned šíleně křičet a sestřička mi ho dala na bříško. Péťa to chtěl všechno vyfotit, ale jak byl zmatený, tak to místo toho natočil, ale to nevadí. Pak si ho sestřička vzala a Péťa běžel hnedka za ní a koukal, jak to naše prdítko važí apod. Mezitím mi doktor řekl, ať ještě jednou zatlačím. Já myslela, že jsem ještě ani nezačala a on řekl, dobrý to stačí je venku a ukázal mi placentu, ještěže Péťa byl u malýho. Jelikož mě doktor při tý poslední kontrakci trochu nastřihl, tak mě pak ještě sešil, ale pochválil mě jaký to byl krásný a pohodový porod na prvorodičku. K tomu se přidal i Péťa vzhledem k tomu, že shlídnul v televizi v pár filmech porod, kde ty ženský šíleně křičeli, tak mi řekl, jak jsem to skvěle zvládla a že jsem ani nekřičela. No jo chlapy, já jsem říkala, že kdyby měli ty bolesti, co já tak by jim to zase taková pohoda taky nepřipadla. Takový opravdu velký bolesti jsem ale měla asi půl hodiny, kže to vážně ještě šlo a navíc v tu chvíli už nám přivezli Páťu, kže jsem měla už úplně jiný "starosti". Byl tak nádherný a když jsem viděla Péťu s jakým výrazem ho pozoruje (s takovým tím jako já jsem vždycky pozorovala fotky z UTZ, kdy jsem si připadala jako cvok), tak jsem byla šťastná. Musím říct, že jsem moc ráda, že tam Péťa se mnou šel. Vím, že to pro něj asi nebylo lehký, bála jsem se, že to nezvládne, jelikož jemu se dělá špatně jakmile vejde do nemocnice, ale zvládnul to na jedničku, moooc mi pomohl a já mu za to děkuju. Můžu říct, že tohle byl jednoznačně nejkrásnější zážitek v mým životě a ráda si ho zopakuju znovu i přes ty všechny bolesti, pže to stojí za to. Všem maminkám tady přeju zdraví a hodný miminka a těhulkám pohodový a bezproblémový porod.

Brudaska termín mám 26.10 a 1.11.

Tak já mila Katko, tipuji 25.10.2007 a držím

To mě dostalo!!!!!!!!!

Můj porod je o kousek dole ale tohle mě fakt dostalo,už se toto tedy událo taky dávno,ale myslím že na těchto stránkách to rozhodně nemůže chybět..Posuďte sami!!!!http://www.mimibazar.cz/rodinne_foto.php?strana=2&id=267451 TEDY KLOBOUK DOLU!!!CO,co,co....

Už je to skoro rok..=o)

Nemůžu se s vámi o toto nepodělit..Mám za sebou umělé oplodnění,tudíž když byl znám přesný den oplodnění tak jsem si myslela že termín porodu musí být téměř stoprocentní..Hahaha..Termín jsem měla 18.12.06..Takže co kdyby náhodou,tak jsem měla zbalenu tašku asi už měsíc dopředu..Pořád jsem do ní něco přidávala že kdybych rodila ještě o pár dní dýl už bychom jí neunesli=o)Těšili jsme se že už na vánoce budeme s Filípkem doma...No tak jsme byli doma ještě bez Filípka,pravidelně jsme jezdili do Karlových Varů na kontrolu ozvů každý druhý den..Vyšlo to i na štědrý den..Tak jsme tam dopoledne jeli,MuDra do mě koukla a řekla že se tam nic neděje ale že se pokusí kapánek uvolnit vak blan když už tedy skoro týden přenáším..Tak se ve mě pošťourala,zatahala a poslala nás domů.Přijeli jsme domů a zjistila jsem že mám takovej divnej výtok,jako spíš špinění..bolest žádná a tak jsem to nechala být,bylo to jen malinko.No tak jsme si udělali tedy ten štědrý večer a já byla nervozní jakože se nic neděje a že jako by to už mohlo být a tak..25.12. ráno jsem se sprchovala a šlo ze mě trošičku čisté krve..Tak jsem zavelela a jeli jsme..Přijeli jsme tam a po vyšetření kdy zjistili že se opět nic neděje si mě tam ale nechali se slovy:Kdyby jste nebyla po IVF a nepřenášela tak bychom vás poslali domů!!No tak tam byl manža se mnou asi do odpoledne do 16.oo hod..koukali jsme na telku(na nadstandartním pokoji)No a pak mě opustil a jel domů s tím že když něco tak dám vědět..Jenže ono nic..Akorát ten pokoj je vedle porodních sálů,takže já slyšela každý porod který se konal což bylo něco na moje nervy..Brečela jsem a volala manžovi že chci domů pač se tam asi za dvě hodiny narodili tři děti..No samozřejmě že jsem si tam odbyla noc a ráno 26.12.přišel na vizitu MuDr. a zeptal se mě:tak co chcete rodit??(pač se furt nic nedělo)A já JOOOOOO!!! a on mi tedy vysvětlil že mi dá tabletu provokačku..a já sjem se ptala jakože co se bude dít dál a on že buď se můžu rozrodit a když se dva dny nic dít nebude tak to budou řešit zase jinak,ale tím se teď nebudeme zabývat..Já mu vše odkývala a když odešel tak mě děsilo to že tam ještě dva dny budu tvrdnout=o) a poslouchat porody jiných!!No tak v osm ráno mi dal provokačku,já zavolala manžovi aby dojel,přijel něco málo po deváté,to mě děsně začali bolet záda,pořád napojená na ozvy jsem ležela,najednou se mi udělalo blbě,začala jsem se klepat a měla jsem zimnici, tak jsem volala sestru ta řekla že to je od té provokačky a že je to normální..No a nevím v kolik jsem začala mít kontrakce ale né bolest do břicha ale do zad a ani nevím po kolika minutách,protože se mi Filípek tlačil úplně děsně do konečníku..Pořád mi říkali rozdýchávej kontrkci,netlačte,netlačte,nejste otevřená,potrháte se !!!Jenže to dost dobře nešlo,ten tlak byl fakt hustej!!Někdy se to podařilo rozdýchat,jindy ne...No pak řekla sestra že až budu na 10 cm že můžu a pořád chodila kontrolovala a říkala že ještě ne..že na 4,na 5,na 7cm..No a pak mi přišel MuDr píchnout vodu,ta vylítla a byla zelená..Už před tím mi nasadili kyslík se slovy aby se mi lépe rozdýchávalo..Nevím zda to pomohlo,ve finále to bylo kvůli tomu že měl Fífí omotanou šňůru kolem krku..No a najednou mi řekl doktor jak si mám lehnout,jak dát nohy(rodila jsem na tom pokoji,promění během chvíle postel na porodní stůl)a zavelel:Tááák a rodíme..Až přijde kontrakce tak zatlačte vší silou!!!Tak se stalo,cítila jsem bolest kdesi dole,jakože spíš tlak,to byla hlavička,na druhou kontrakci jsem jí vytlačila a pak už to šlo skoro samo..Zkrátka na třikrát a Fífí 3570g a 53cm byl v 11.13 hod. venku..Úžasný zážitek!!Komunikovali i s manželem který tam byl celou dobu se mnou a hrozně mi ta jeho přítomnost pomohla.Filípek byl na ošetřovně a já tam pořád ležela a nešla mi ven placenta..Holky to bylo komický..skoro hodinu tak MuDr. stál u mě mezi nohama,držel půpeční šňůru a povídali jsme si o vánocích a o horách a a a a a.Dali mi 2x kapačku a mačkal mi břicho a pak když fakt skoro za hodinu vyjela, to se mi ulevilo.Filípka mi dali skoro hned po porodu ke mě v postýlce,tak jsme se s tatínkem kochali jak krásnýho kluka máme a jak jsme to pěkně zvládli!!Pak ho na nějakou dobu odvezli,mě převezli na oddělení šestinedělí,pomohli mi se umýt a čekala jsem na ten můj poklad!!!Stálo to za to Filípkovi je skoro 10 měsíců a je zlatíčko a jsme za něj strašně šťastní!!!!!!!Tak tolik můj zážitek!!!Pá Helena

Dankal termín porodu 20.10.

Tak já ti tipuji milá Dano, aby se narodil malý Jiřík 18.10.2007 v 12,00. Moc držím

Nečekané překvapení :-)

Můj termín byl 21.10.2007, 24.9. jsem byla na poslední kontrole u své gyndr.,řekla, že jsme v pořádku, že to zatím na porod nevypadá a že rozhodně nemáme čekat malý miminko, prý to bude pořádný chlapák :-) Ještě ten den jsem se šla objednat na monitory do porodnice, sestřička koukla na můj termín a objednala mě na 5.10.2007. Když už jsem byla v tom běhání kolem miminka, tak jsem si ještě skočila domluvit dětskou lékařku. Jelikož byl manžel v té době na služební cestě v zahraničí tak jsem přebíhala mezi domovem a rodičema,mamča byla hodně nervozní,prý bych neměla být doma sama. ikdyž jsem si myslela, že je to zbytečný, že mám přece ještě 3 týdny do termínu, tak jsem svolila, že se přesunu zase k nim.takže jsem ve čtvrtek 27.9. sedla do auta a vydala se k rodičům. tam mě ovšem čekalo velké překvapení. stála jsem v obýváku a najednou něco prasklo a já jsem byla durch mokrá.v té chvíli se mě zatmělo před očima,proboha co se stalo,že by plodová voda??:-) možná,že jsem se jen počůrala, tak jsem hned mazala na záchod, ale valilo to ze mě pořád dál, takže nebylo pochyb, že mě praskla plodovka.vzala jsem si vložku a taťka se švagrovou mě odvezli do porodnice..pořád jsem si ještě myslela, že mě třeba pustí domů..nestalo se tak...jelikož nechávám všechno na poslední chvíli, tak jsem samozřejmě neměla nachystanou tašku, ani jsem vlastně věci neměla nakoupené..takže švagrová musela ještě večer lítat po lékárnách a koupit my základní potřebné věci. takže do porodnice jsem dorazila ve 20h, sepsali jsme přijímací papíry a já se přesunula do porodního pokoje (boxu), po 21h jsem začala mít pravidelný kontrakce, PA mě poslala asi ve 22h do sprchy, ať tam prý vydržím co nejdýl a taky, že mi to uleví od bolesti...nestalo se tak, vydržela jsem tam skoro hodinu,pak jsem šla zase na pokoj, kde mi natočili monitor.ležet to bylo utrpení, hrůza jak jsou ty monitory dlouhý :-( pak mi PA nasadila antibiotiky, jelikož jsem měla pozitivního streptokoka, dala mě dva čípky a zase jsme čekali. musím říct, že bolesti byly opravdu drsný, chvílema jsem myslela, že polezu po stropě...před půlnocí jsem si měla při každé kontrakci jednou zatlačit,abych to potrénovala..zdálo se to nekonečné. pak jsem si sedla na rodící stoličku a zase jsme tlačili, aby se mimisek dostal trošku níž, jakmile se tak stalo, přešla jsem na porodní křeslo, kde jsem měla při každné kontrakci 3x dlouze zatlačit.to bylo docela fyzicky náročné,ale říkala jsem si, že když to vydržím, tak bude jistě brzy po všem. no a v 0:52 se náš vlastík narodil.byla to obrovská úleva když vylítl :-) a to doslova :-) veškerá bolest byla pryč :-) placenta byla venku taky hned.dostala jsem pak ještě kapačky, protože jsem hodně krvácela, pí.dr. mě zašila, byla moc hodná, trošku to štípalo, ale to už bylo zanedbatelný :-) pár hodin jsem ležela ještě na porodním pokoji, na břichu jsem měla takovou čínku, PA vždycky přišla a mačkala mě na břicho,asi aby se děloha zatáhla a přestala krvácet. asi kolem 4h dokapala kapačka, ještě mě PA vycévkovala a já se přesunula na normální pokoj. když to shrnu, tak to rozhodně nebylo bezbolestné, ale přežít se to dalo, rozhodně do toho půjdu znovu :-) vlastík měl 2940g a 46cm, narodil se ve 37tt, takže překvapivě dřív...jediné negativní na tom všem bylo, že porod nestihl bohužel taťka, který se ze služebky vrátil až v neděli, ale fandil nám aspoň ná dálku. dala jsem mu vědět, že už jsem v porodnici, pak mi ovšem jak naschvál došla baterka na mobilu, takže chudák nevěděl jak to probíhá...dokonce volal z Bosny do porodnice na pevnou :-)přeji všem pohodové porody a krásné zdravé miminka

Stálo to za to!

Začalo to 28.9. už asi ve 4:00, kdy mě pobolívalo v křížích a to v pravidelných intervalech. Nevěnovala jsem tomu pozornost, jelikož to ještě moc nebolelo - takový pocit jak při měsíčkách. Stále to neustupovalo, kolem desáté jsem si to stopla - bylo to po 10 minutách. Pořád jsem si ale říkala, že to budou poslíčky. Asi v jednu odpoledne mě manžel odvezl do nemocnice - stahy jsem měla asi po 7 minutách, ale dalo se to v pohodě vydržet. V nemocnici mi řekli, že se vůbec neotvírám, že to můžou být ty poslíčky, ale že si mě tam zatím nechají. Bolest sílila, v 18:20 mi praskla voda a já byla otevřená asi na 3 cm. To už jsem začínala panikařit, že to bude asi vážně na dlouho, když se tak pomalu otvírám. Dali mi klystýr, vyholili mě a pak jsem byla asi půl hodiny ve sprše. Kolem osmé jsem si řekla o epidurál, ten zabral úplně báječně, dokonce jsem si zdřímla a trochu se uklidnila. Kolem desáté jsem byla na 6cm, píchli mi další dávku epidurálu, s tím, že už to zabere míň. Mně už to ale nezabralo vůbec, protože asi v 22:05 sestra nahmatala hlavičku a já začala tlačit. Verunka byla na světě přesně ve 22:17. Rozplakala jsem se štěstím, když jsem jí uviděla. Takže kdybych to měla shrnout, nesnesitelné bolesti jsem měla asi jen půl hodiny. Taky velkou roli hrála psychika - jakmile mi píchli další epidurál, já se uklidnila a najednou už to šlo strašně rychle. Verunka je zlatíčko a těch pár hodin v bolestech bych pro ni podstoupila klidně ještě jednou.

Porod v Hořovicích

jak už jsem tu někde psala, mělo moje ošetřující doktorka strašný strach že budu mít extra veliké miminko. Tak se rozhodla mě hned první den po termínu poslat do porodnice na vyvolání. V pátek 21.9 jsem nastoupila, ale bohužel mlěi na sálech plno a i přesto mi dali preindukci, večer (stále na sálech plno), mi dali injekci na zastavení stahů a že ráno se rozhodne. Ležela tam se mnou ještě jedna maminka na vyvolání (9 dni přenášela) - ta měla v sobotu lepší nález, takže tabletka na indukci putovala k ní. A já si šla na oddělení snít snídani. V sobotu cca ve 16 hodin to ale začalo samo - kontrakce cca po 10-8 minutách - šla jsem se s manželem projít do parku. Po večeři - kontrakce stále nepřestávali, naopak se začali zrychlovat, takže v 18:30 to šlo po 2 minutách, manžel tedy z návštěvy neodjel a trpělivě čekal co se bude dít, protože překvapivě sály stále byly plné. V 19:30 mě vzali na monitor a po hodinovém ležení a vyšetření jsem se dozvěděla, že už to je dost rozjeté (cm mi p.doktorka nesdělila). Ve 20:40 mi napíchli plodovou vodu a šup na sál (už bylo volno, dorodila ta maminka co ji ráno dali indukci).Bolesti jsem rozdýchávala ve sprše (super), pak mě asistentka poslal tlačit na záchod a ve 21:30 šup na postel, že to už pujde rodit. Doktorka mi nastřihla hráz (holení se naštěstí konalo ještě doma, ale na žádné klizma nebyl čas) a pak to šlo na cca 4-5 kontrakcí (dali mi ještě infuzi aby ji prodloužila) se nám narodila Anička (21:50)- naprosto dokonalá holčička :-), né žádný obřík, ale slušné 3,09 kg a 48 cm. A je pravda pravdoucí, že v okamžiku, když jsem ji viděla, všechno bolest byla zapomenuta. Nepříjemné bylo to šití a samozdřejmě následné zotavovaní (sedět nešlo). Z porodnice nás pustili ve čtvrtek a teď už bojujeme doma. Nakonec jsem strašně ráda, že nás v pátek do porodnice přijali na vyvolání, protože nevím, jak bychom tu rychlost - přechod kontrakcí z 10 minut na 2 doma rozdýchali.

samý poplach ale se šťastným koncem :o)

Po dlouhém čekání a týdnu přenášení se konečně začalo něco dít ve čtvrtek 20.9. - kolem jedenácté večer se mi tam mimi začalo hrozně hemžit a bříško se mi začalo více stahovat. Dostavila se bolest v podbřišku, která trvala i mimo kontrakce, ale to jsem si říkala, že je to z toho, jak tam mimi řádí. Kolem půlnoci jsme si šli lehnout a kolem jedné jsem se vzbudila. Na prostěradle byly fleky tak jsme se radovali, že určitě konečně voda. Do porodnice jsme vyrazili kolem půl třetí, kdy mi začaly kontrakce po 5-ti minutách a už byly docela hodně nepříjemné. Na příjmu mi po vyšetření řekli, že sice kontrakce jsou už hodně časté a silné ale že se vůbec neotvírám. Z vyšetření vyšlo najevo, že mi opravdu odtíká voda, tak si mě tam nechali ale dali mě zatím na rizikové oddělení, že na sál mě přeloží jakmile se více otevřu a začne se něco dít. Manžela poslali domů s tím, že mu zavolám jakmile mě dají na sál. Holky já se kroutila jako ďas, kontrakce jsem měla záhy jen po 3 minutách a připadalo mi že trvají snad pět minut. V tu chvíli jsem začala zkoušet všechno možné co jsem si přečetla, co mi sestřičky poradily a co jsem slyšela na kurzech - nepomáhala mi ale ani sprcha, ani všelijaké polohy a akorát se mi dělalo hrozně zle. Když jsem začala kontrakci rozdýchávat připadalo mi, že bolí daleko více než kdybych nedýchala ... No prostě peklo, nejhorší bylo, že mě teda znovu vyšetřovali ale změna žádná byla jsem otevřená na 2cm... Epidurál mi dát nechtěli dokud nebudu alespoň na 5 cm. Kolem sedmé ráno mi praskla voda kompletně a nastal poplach protože byla už nazelenalá. Všichni se kolem mě slítli rychle mě táhli na monitor a zháněli doktora. Ten zase velel okamžitě na vyšetření, bohužel stav stejný, otevírání se prostě nekonalo. Vzhledem k vodě pro mě ale sháněli sál - ještě to vypadalo, že mě nakonec převezou jinam pač měli zrovna plno. Naštěstí se nakonec jeden uvolnil tak mě tam šoupli a odkázali na sprchu s teplou vodou, aby se už něco rozjelo. Tak jsem se nakonec trápila až do jedenácti, kdy mi přišli píchnout epidurál - i přesto, že jsem byla jen na 3cm, bolesti už byly opravdu nesnesitelné a v podstatě jedna kontrakce za druhou. Tak se mi konečně kolem půl dvanácté malinko ulevilo a to už jsem byla tak slabá, že jsem myslela, že to snad už nezvládnu. Přivolal jsem konečně manžela - jsem ráda, že nemusel vidět jak jsem se nesnesitelně kroutila. vím jak by ho trápilo, že mi nemůže nijak pomoct. Po epidurálu nastal další poplach jelikož kontrakce ustoupily tak do mě začali lít oxitocin - to bylo kolem jedné a to už toho mimíšek měl opravdu dost a začal stávkovat. Další poplach, sešlo se celé oddělení a koukali splašeně na monitor kdy mimíškovi hrozně klesl tep. Okamžitě odpojili oxitocin, dali mi kyslík a nějakou kapačku na probrání mimča ale jelikož pořád nic přiletěl doktor zavelel odpojit a okamžitě na sál - šla jsem tedy nakonec na císaře. Za pochodu na sál mi manžel sundával náušníce, sestry cévkovali a natírali a ještě jsem pomalu neležela už mi dávali dýchat narkozu na částečnou anestezii už nebyl čas mimi muselo okamžitě ven. Nakonec to ale vše stálo zato - Filípek se nám narodil ve 13:30, tedy po 13-ti hodinovém boji a je to to největší zlatíčko Když mi ho večer konečně donesli ukázat nezadržela jsem slzičky, je to opravdu nádhera a nic krásnějšího se člověku v životě asi nepodaří Včera nás konečně pustili domů, tak si ten náš uzlíček lásky užíváme jak se dá a těšíme se, že už nás čekají jen samé příjemné a krásné zážitky Přeji všem, aby i vám vše dobře dopadlo a máte tak nádherné zlatíčka jako my