Můj POROD - nové diskuze

Zuzanka 14.12.2012, 2950 a 48cm

Přemýšlela jsem, jestli vůbec mám něco ke svému porodu něco napsat. Ale napíši.Ono to bylo pomalu spíše groteskní jak drama. Už od 20.11. mně doktor naměřil vždy pravidelné kontrakce po 4 minutách a už to viděl na porodnici. Vypsal žádanku atd, jenomže já ve skrytu duše věděla, že Zuzanka nechce ještě. A pořád měřili a meřili a vždy naměřili pravidelné stahy. Celé těhotenství jsem měla bez problémů až na průvodní jevy v těhu. Žádný streptokok, ani cukrovka, nic jen jednou malá chřipka či co.... A každý říkal, hm, bez potíží 9 měsíců tak potom asi těžký porod. Nerada jsem to poslouchala. No ale čas utíkal a doktor říkal když jsem byla ve 40 + 3, že už by měla jít na svět, vypsal proto žádanku do porodnice v Rychnově nad Kněžnou s prosbou o vyvolání a to na 17.12.2012. Z toho jsem taky neměla radost. Dokonce jen připomínám, že už 6.12. ze mně odešla hlenová zátka ani to nic velice neznamenalo. A tak po poslední prohlídce u lékaře 13.12. jsem si řekla, no nic, sednu na net objednám pro mého mužského dárky, neobjednala, měla jsem divnou a blbou náladu, tak jsme jeli nakoupit a já měla strašnou chut\' na kachnu. Bylo 22 hod a já si dala kachnu 2 sklenky bílého, telefonovala jsem si se setrou a ta mně řekla, že je těhotná, měla jsem radost, potřebovala poslat těhu oblečky co už nepotřebuji tak jsem chystala balík pro ni a prostě pohoda. Byl čtvrtek, tak jsme si počkala na zoufalé manželky atd.... Najednou mě bylo divně, prostě přišli stahy, byly natolik nepravidelné, že ani horká sprcha nepomohla a tak večer pokračoval. Kolem půlnoci mně bolel i žaludek a já si vyčítala kachnu. Bolel mně tak, že jsem myslela, že je to žlučník, kolem 3 ráno jsem hledala cholagol, nenašla, šla jsem na záchod a já našla kapku ale opravdu kapku krve. Jediné co mě napadlo, že ti poslíčci byli tak silní že i tohle způsobili. Šla jsem ze záchodu a najednou jsem klečela na zemi. Ho, nemohla jsem se tak asi minutu 2 postavit na nohy tak jsem se doplazila k chlapovi a říkala jsem mu s těžkým hlasem že to asi už nejsou poslíčci ani žlučník jak jsem se domnívala. Holky já prostě nepoznala, že rodím.Chlap vstal, vše nachystal nahřál auto, bylo hodně nasněženo a všude ledovky a sněhové jazyky tak i u nás před domem. Než to nachystal já se dokonce i oblékla. Ve 4 ráno, že tedy \"raději\" jedeme. Nevím co to do mě vjelo a já zařvala: \" Jestli to jsou poslíci tak sakra pořádní a jetli rodím tak chci okamžitě posledního pořádného turka ale fest a já si i zapálím !!!!\" Chlap na mě čuměl ale já si to kafe fakt dala a i cigáro a to, že jsem měla kontrakce po 2 až 3 minutách mně pořád ještě nepřesvědčilo o tom, že bych měla spěchat. Sedli jsme do auta, po cestě do auta jsem si ještě párkrát klekla na zem ale dolezla jsem tam. Nějak jsem dojeli do porodnice kterou jsem nikdy ale nikdy neviděla. Tudíž jsem ani nevěděla do čeho lezu. V 5 hod ráno příjem a kolem 6 ráno přišel primář. Prohlédl mě a s milým úsměvem mně pověděl, že nález je tak pěkný že Zuzanka zkrátka jde ven. A potom řekl s úsměvem asistenkaám že prostě rodím ! Já tomu nevěřila. Najednou všichni spěchali, ani se nestihli procedury jako klystyr aj. Jen mně sundali brýle chlapa ohákli do modrého, jsem mu ještě stíhala říct, že ta barva mu sekne, dojeli jsme na sál a tam nastal šrumec. Já přesvědčovala PA že nerodím a že to taky tak cítím, nakonec mě tam drželo 5 lidí a já nechtěla zatlačit. Mně se chtělo strašně usnout. Ječela jsem na ně, že chci epidural, císař, uspat a řekli mně jen \"pozdě\" hlava už je na hrázi, tak to už jsem jim nechtěla vůbec věřit. Holky já fakt nechápala, že rodím, bolesti byly to jo ale já čekala prostě hrůzu, drama, 20 ti hodinové bolesti atd.... A.... taky jsem ne ně ječela, jak po mě můžou chtít abych ji dostala, přes své vyzáblé nohy a kyčle ven ?! Doktor jen zahlásil, že hlavička se opravdu sama dere ven, s malým nástřihem - na 2 stehy LUP a cítila jsem příjemné hřejivé teplo a........ Zuzanka. Každý by čekal ted\' že štěstím budu i plakat jenomže já už byla tak ze všeho vyčerpaná, že jsem křičela, že ji nechi ted\' ani vidět ! Jenomže i tak oni mně ji přiložili a to vám bylo něco tak krásného ale tak nádherného. Že jsem tím pádem ještě více nechápala co je. Ležela na mě, dýchala, měla ručičky, nožičky prostě všechno ! Něměla jsem slova, sílu na mluvení, jen jsem si ji hýčkala a věděla, že je to ta moje malinká krásná Zuzanka. Potom mně ji vzali na základní prohlídky a na na 3. dobu porodní jsem dostala rajský plyn, entonox, vřele doporučuji, šla jsem do limbu, po dvou hodinách mně zase Zuzanku přinesli a já už nechtěla aby si ji brali. Museli no. Takže když to shrnu. Za 3 a půl hodiny komplet po porodu, který jsem si ještě spletla se žlučníkem, bez komplikací, Zuzanka zdravá a apg. skore 101010, byla jsem ještě klidnější.Vím, že jsem to nepopsala nějak barvitě ale popsala jsem to tak jak to prostě bylo. A musím říct, že ten přirozený porod mě velice překvapil. Není to tak strašné přečkat ty bolesti, nejen, že to stojí za to, ten výsledek - u mě Zuzanka, opravdu není to tak děsivé. Takže kdo se bojí porodu, nemusí, opravdu ne. Taky musím podotknout, že celý personál v Rychnově byl špičkový, celkem i porodnice, cítila jsem se tam dobře. Ted\' 19 dní po porodu se cítím tak dobře, že dokonce na mě není nic poznat, jen jsem krapet unavená. Ovšem ta Zuzanka dokázala, že jsem velice rychle zapomněla co mně v těhu trápilo a při porodu nelíbilo. Milovala jsem ji od okamžiku, kdy mně ji poprvé přiložili. Tento pocit budu mít zarytý v paměti celý život, protže i jeho smysl je ted\' jiný, krásnější.

tak popíšu oba porody naráz

Když jsem roce 2008 zjistila, že jsem těhotná obrečela jsem to. Když jsem v roce 2011 zjistila, že čekám druhé, modlila jsem se, aby bylo vše v pohodě. U obou my bylo zle. U druhého víc. U obou jsem měla těhu cukrovku. U obou mi bylo řečeno, že pokud do termínu neporodím, čeká mě vyvolání porodu. Sehnala jsem spoust rad jak vyvolat porod \"přirozeně\". U Ucinky jsem myslela, že porodím o3týdny dřív, doktorka, co tam zrovna byla, my řekla, ať ležím, aby chvilku ještě byla v bříšku. Za týden mi druhá doktorka řekla, ať se snažíme malou přemluvit, aby už vykoukla. Snažili jsme se :-) a vyšlo to. 16.1. mi ve4.00praskla voda. říkám manželovi asi jsem se počůrala, ale ono to pořád teče :-) naši šli do práce, takže než odešli, jsem jim to řekla, že mi praskla voda, ale že nikam zatím nejedem, že nemám ani bolesti. no odjeli a do5min bolesti po5min.a tak hurá do nemocnice. Byla jsem hysterická(nesnáším bolest). Manžel vyplnil papíry já nemohla vydržet na natáčení. Sestřičkami řekla že to nebude žádný obřík tak 3,5kg a ptala se kdo tam bydlí a já jen: holčíčka. ona: jak se bude jmenovat? a já už nic s nikým jsem nekomunikovala jen jsem chtěla epidural ale už doma jsem manžela požádala aby m ho nedovolil a tak mě se sestřičkou pořád přemlouvali že doktor co to dělá nemůže a blablabla no nakonec ni doktorka řekla,že by mi ani nestihl zabrat. sestřička kolem půl12 od cházela, že ještě nesmím tlačit, za5 minut říkám, já už musím,kouknou a opravdu, hlavička byla vidět zachvilku, ale dál to nešlo, konec mě převedli na sál, sestra mi řeka, že mě pan doktor nastřihne a ona s doktorkou mi pomůžou, opravdu mě nastřih a v tu chvílí na mě lehla sestra a doktorka. malá byla na světě v12.20 váha 3230g a49cm. placente se neodlučovala, něco mi píchli, pak šla i placenta, jenže kousek zůstal vevnitř, následoval vntřní ultrazvuk a prohlídka zrcadli Asi5x po sobě žádný z doktorů si nebyl jistý, nakonec mě doktorka zašila od předu až ke konečníku a 3dny jsem šla na revizi... závěr malá měla špatně dorotovanou hlavu napila se plodovky a krve...u druhého jsem se porodu bála o to víc. bříško nesestupovalo, otevřená na 1cm. zkoušli jsme vše jako u prvního a nic. doktorka si chtěla být u vyvolání. ve středu jsem malou dali našim a hurá směr porodnice. já brečela. malá brečela... prijeli jsme do porodnice a já si ještě dala kafe z automatu. přišla maminka bolesti. museli jsme počkat v 8mě vzala doktorka na prohlídku. nález stejný jako den předtím. vlkou pinzetou zavedla tabletu a 30min jsem musela ležet zatím vedle na pokoji bylo slyšet jak tatínek povzbuzuje maminku: to dáš máš na to pojď pojď zaber máš na to. ale ten styl jako fotbalovej trenér. říkám manželovi, ne že tě napadne něco podobného. po půl hodině bolesti co 3min břicho nesestupovalo, nechávali mě dlouho připnutou na natáčení a já blb chlapovi řekla, co znamenají ty čísla na monitoru a on mi hlásil bolesti ale jen ve srandě. v půl11 prohlídka 2.tableta a prohlídka, tekli mi u toho slzy. půl hodiny zase ležet. pak mi dovolili vanu)na pokoji jsem měla porodní vanu) napustili jsme ji já do ní vlezla, jenže se mi z té teplé vody dělalo zle. u pokoje jsem měla lodžiji a na ní protěná křesílka tak jsem otevřela okna sedla si tam a podřimovala v5mě znovu prohlídli a že to nevypadá a dali mi jíst. převzala si mě jiná doktorka v6 mi řekli že mě na noc dají na gyn. oddělení a dostanu něco na zklidnění těch bolestí. donesli večeři, kterou jsem odmítla a nadiktovala jsemsi co mi má chlap dovézt a sestra že ho za mnou pustí že jsem byla statečná a musím se něčeho najíst. za10 min7 volala mamka a já říkám dnes nic leda že by mi praskla voda. manžel volal babičce že pojede pro malou. ještě jsem si vlezla do vany. manžel mi pomohl ven a šel se převlíct. najednou mě začlo pnout břicho pak lupnutí a stála jsem v kaluži vody manžel se přišel rozloučit. říkám: nikam nejedeš zazvoń na sestru. PA přihehla pohohla mi s vložkou a kalhotka mi pak na postel a na natáčení volala doktorku,manžel dopisoval jméno na holčičku, doktorka do mě sáhla a v tu chvíli bylo jasmě že vložky jsou zbytěčné voda ze mě valila a byla všude doktorka odešla PA dovezla košík na přípravu, že hned dojde, říkám že musím tlačit přiběhla doktorka a že fakt jo vykoukl kousek hlavičky a jelikož si v kartě přečetla jak to bylo u malé chytla ji a držela přitom masírovala hráz já protestovala ale bylo mi řečeno že to musí. natržená jen a 3stehy. položili mi prcka na břico a mě se zdálo že málo brečí, manžel málem střihl doktorku, když stříhal šńůru :-) za 55min byl po porodu, až PA se zeptala co se vlastně narodilo(my to dopředu nevěděli malej se nechtěl ukázat) a doktorka že se musí koknout, že neví :-) byl to kluk. manžel s PA ho šli zvážit a doktorka mě zašila a dali mi ho jen v zavinovačce k prsu, sál jak o život. pak si ho vzal tatínek a já šla do sprchy. dvě hodinky nás nechali na porodním. pak malého odnesli k sestřičkám a já byla ráda, že si odpočnu. když manžel volal že je malej na světě nechtěli nám naši věřit malá řekla a´t táta neruší :-) mamka volala na vše strany že máme kluka takže všichni už to věděli když jsme volali my :-) ráno mi sestřička říká že se pokadil až na záda a celej poblinka že je proto i vykoupanej :-)na závěr řeknu že oba porody byli celkem fajn a kdo se bojí vyvolávání tak nemusí, není to nic příjemného ale dá se to :-)

normalni porod nebo cisař?

Ahoj holky tak ted mužu posoudit jaky porod je lepší.Tak ja bych už nikdy nechtěla cisaře to jsem tak rodila moji prvni dcerku,a ted jsem měla rodit druhou dcerku a zase mi hrozil cisař ale ja ho nechtěla toužila jsem po normalnim porodu a podařilo se sice to boli ale je to krasny pocit a dokonce jsem ted po porodu uplně v klidu nic mě neboli i když jsem sešita ale kdybych mohla doporučit bojujte o normalni porod.A nemam rada ty holky co mi řeknou cisař je fajn maš to rychle za sebou to je super ale neni tomu tak až se člověk probere z narkozy tak se nestači divit,ja měla bolesti jak hrom a trapila jsem se ještě pul roku.holky nebojte se normalniho porodu je lešpi.

Elena 3960g - 50cm - druhý porod - 24.9

Ahoj, tak Elenka je na světě, nebyla taky zrovna malinká, ale tak veliká, jak nás strašili v HK taky ne. Když jsem byla v den termínu, poslala mě moje dr. do poradny do fakultky, kde byl děsně nepříjemný doktor a chtěl mě rovnou nechat na příjmu na vyvolání,ptže prý malá měla odhad 4150g. Vzhledem k tomu, že jsem první těhotenství prožila před chvílí (malému bylo 14měs. když se Elena narodila), nechtěla jsem tomu věřit, ptže Šimonek měl 4150g a teď jsem měla daleko menší bříško, proto jsem příjem odmítla a dr. mě napsal na pátek na což jsem přikývla. Doma se mi to rozleželo, chtěla jsem rodit spontánně, ptže o vyvolání jsem četla ne moc pozitivní reakce.. hlavně velké procento porodů pak končí císařem, což se mi potvrdilo, já naštěstí rodila přirozeně. Domluvila jsem se v Jičíně, jestli mě porodí při těhle okolnostech a domluvili jsme se že ano, že když jsem porodila předtím velké dítě, porodím teď klidně i o půl kila větší.. ale stejně si mě objednali v po 24.9. na příjem. naštěstí jsem tam přijela bez bolestí otevřená na pět cm, takže příprava a rovnou na sál. po hopsání na balonu ve sprse se to za dvě hod hlo o pouhý cm, takže mi píchli vodu pro urychlení.. stejně nic.. tak dvě hodiny na to mi píchli kapačku. Během 5min jsem z 6cm rodila..na tři zatlačení byla malá venku.nestihli mě ani obléct košili, možná proto jsem ze sálu odjížděla s teplotou 34°C. Když to shrnu, porod byl mnohem rychlejší než první,ale taky mnohem bolestivější, ptže jsem nebyla tak unavená. díky bohu za to že to bylo rychlé. Doma to teď je jak po výbuchu a menší blázinec. Jestli máte nějaké tipy, jak zlvádnout dvě tak malé děti aniž by bublaly nervy, sem s nimi.. přeji všem parádní porody

Porod Toníčka 20.10.2012

Tak jsem se konečně dostala k tomu, napsat jak ten náš maličký kulíšek na svět přišel.19.10.2012 mně začalo v noci dost silně pobolívat břicho jako při menstruaci. Moc jsem toho do rána už nenaspala. Ráno jsem si dala teplou vanu, ale jako že by se mi ulevilo, to se moc říct nedalo. Poslala jsem manžela do práce s tím, že uvidím..kdyžtak ho odvolám zpět. Asi po 8. hod ráno jsem pro jistotu zavolala na gyndu a řekla jim své obtíže. Řekli mi ať radši jedu. Tak jsem odvolala manžela zpět z práce aby mě dovezl do porodky. Tam jsem e vybalila do skříňky..a napojili mě na monitor. Potom přišla doktorka a dost nepříjemně mě vyšetřila..prý to na rozběhlý porod ještě nevypadá..otevřená jsem byla jen na prst. Tak mě dali na observaci s tím, že se uvidí, jak vše bude dál pokračovat. Ale zjistili mi, že mám celkem vyšší tlak 145/95..tak mi dali kapačku magneska. .. dál se nic nedělo a já ležela. Odpoledne se rozhodli, že nic nenasvědčuje rozbíhajícímu se porodu, tak mě převelili na 5. patro klasické gynekoligie a rizikového těhotenství. Tlak se mi stále nelepšil a navíc jsem měla strašně moc napuchlé nohy. V sobotu 20.10. po vyšetření mi řekli, že tedy jestli se to do úterka nerozběhne, tak mi to vyvolají. Mezi tím mi vzali krev a já si šla znovu lehnout. Odpoledne si mě zavolali, že tedy nebudou moc čekat a že asi v neděli 21.10. by udělali císaře( to mi řekli tak v 16:30)..kolem 17 hod. ale došli znovu, že malý bude ještě dneska v 18 hod. že jdu na císaře. Nevěděla jsem tedy co dřív..jestli se sbalit nebo dát vědět domů ať manžel dojede..dovedli mě dole na porodní sály..zacěvkovali..natočili monitor malého a šlo se na sál..mezitím jsem se v nervu nemohla dovolat mojemu..pak to naštěstí vzal a dojel do porodnice v rekordním čase 15 ti minut...já už ho ale neviděla. Mě dovedli na operační sál. ...potom jsem se vzbudila v noci a nevěděla kde jsem a co se děje..malého jsem u sebe neměla. POzději jsem se dozvěděla že jsem na chirurgii- oddělení JIP. Tam jsem strávila 2 dny a v pondělí 22.10. mě převezli konečně na gynekologii a já uviděla poprvé svého maličkého Toníčka. Vše se zkomplikovalo tím, jak jsem se dozvěděla později, že jsem měla tzv. HELLP syndrom + těžkou preeklampsii. Museli mi dát 3 krevní konzervy. Doteď si denně píchám injekce na ředění krve a konečně jsem dobrala antibiotika. Ještě beru prášky na tlak...no malý měl i omotanou šňůru kolem krku a zakalenou plodovou vodu.Naštěstí nás po 8 dnech pustili domů.

Můj porod

8.10 jsem šla k dr na kontrolu.Ten mě prohlidnul a prohmat a řekl mi,že jsem pořád oteřvena na špičku prstu ale porod se neblyží. Odchazela jsem od dr z kontroli a nebylo mi ouvej co me prohmalt.Měla jsem nepravidelné poslové.Přitel mě odvezl a byl na hodinku semnou doma. A bolesti přetrvavali.V 18.hod něco mi asi odtekla zatka já byla v pohodě nebylo to nic hrozného.No a kolem té 23:45 mě vzali křížové bolesti zad to jsem zaspala.Opet bolesti přetrvavali až to 5.hodin hodinku jsem měla klidek.Od 6 jsem opět měla bolesti a věděla jsem,že mi není dobře.Přítel musel jít po práce.Po určité době jsme si dala sprchu a nucení na stolici.No pak už bolestma nemohla jsem chodit,sedet,ležet ani stat zavolala jsem přítele.Ten byl u mě rýchle a jeli jsem do porodnice 15.minut a kontrakce byli po 2.-3 minutach v autě.Přeli jsme do porodnice v 14:25 hod. na Bulovce kde jsem se lekla sestry. Byla takové nepřijemná při mam 11.dní čas do terminu.Dala mi monitor na kontrakce trvalo to 15-30.minut nevím už přesně.Ale já věděla,že není něco v pořáku a silné bolesti křížové byli dost silné nemohla jsem sedet a vydržet.Čekala jsem na dr než mě vyšetří sice to byla doba ale dočkala jsem se.No dr mě vyšetřila po dlouhé době jsem byla vyšetřená a řekla mi,že jsem oteřená na 4.prsty po hmanu.Podle utrazvuku jsem 5.prstu tam jsem začala krvacet.Dr řekla už si vás tu nechame.No bum bac a řekla sestře jdeme na sál at ho připravi.Sestra řekla jen jééééééé.No Dali mi krystíř a sprcha a jelo se.Na porodní sál jsem došla a roztakla nohy dr mi propichla plodovou vodu a povida vidím hlavičku.Ještě mě nastříhly a vůbec jsem to necitila!Přítel říka to už ted ?.Byl překvapení jako já!Zatlačila jsem tak 3-4 a dcera byla na světe 16:04. hod!Přítel všechno videl jak dcera jde na svět,placentu ,jak mě šijí atd.. I dceru jak jí zabalili do zavinovačky když jí dětský prohlídnul.Takoví byl můj první porod všechny mě strašili jak to bude težké atd..ale všechno je pak ve skutečnosti jiné budoucí maminky!!! Nebojte se niceho,nemate čeho!Já se porodu opravdu NEBALA,jen toho dýchaní ale to bylo tak uplné jiné!!!! Pří kontrakcích jsme dýchala normalně jako bych to někdy dělala!! To všechno stojí za to když držite to malé stvořeníčko po měkolika měsícech co ve vás výrustalo od uplné ho hrašku ;-D Ten okamžík an to nikdy nezapomenu!!!

Riana 30. 9. 2012

V pondeli, 1. 10 jsem byla objednana na vyvolavani protoze jsem uz mela malo plodovky a ozvy se taky doktorce moc nelibili. Predtim me ale jeste v sobotu pozvali na kontrolni monitor a ten se jim nelibil uz natolik, ze si me tam rovnou nechali. Byla jsem na hekarne s dalsi, prijemnou maminkou,tak jsme si povidali a tak utekla cela sobota. Vecer mi dr. dal tabletku na dozrani cest a rano zkonstatoval,ze uz je to na vyvolani. Dostala jsem teda vyvolavaci tabletu a za dve hodiny dalsi, ale nic moc se nedelo, tak kolem obeda mi napichli oxytocin. To zacali kontrakce hned po dvou minutach a byla jsem prelozena na porodni box. Kdyz se ale dr. po hodine dival, rikal ze se moc neotviram a ze to bude jeste na dlouho, coz me moc nepotesilo a chtela jsem epidural. Za chvili teda prisel anesteziolog a ze se mi to bude snazit napichnout mezi kontrakcema,ze je mam hlasit. Snazil se 25 minut, ja skrcena, nesmela jsem se pohnout a kontrakce co 2 minuty a nakonec ani po skoro pul hodine se to nepovedlo.Pak mi PA pichla vodu, cim kontrakce zesilili a pridal se neskutecny tlak, ale tlacit jsem jeste nesmela. Rvala jsem, ze musim,ze to jde samo . No po chvili mi tlacit povolili a mala byla venku na 2 zatlaceni, s malym nastrihem ve 3.22 odpoledne.Jinak byla nedele, porodnice prazdna,tak jsem mela peci doktora a 2 PA,co bylo fajn. Poporodni euforie byla uzasna,sice jsem hned videla,ze mala se narodila s nejakou boulickou, ale jinak vse fyziologicke, apgar 9,10,10, takze me vsichni uklidnovali ze to nic nebude a nasledne hruzy, o kterych uz vite, se zacali odehravat az 24h po narozeni.

Martínek

tak už to snad napíšu aniž se mi to zase smaže :D. Takže v pondělí 1.10. kontrola v porodce malej slušně otočenej opět hlavou dolů ale nenaléhal a když ho doktor měřil tak i na 3. pokus mu vycházelo 2120 gramů. Jednoduchá otázka na mě jestli to raději nedáme císařem jelikož zmizela plodovka takže jsem souhlasila ale že chci spinální anestezii htěla jsem si to vychutnat alespoň takto no. takže ve středu nástup na vyšetření ve čtvrtek ráno na sál. Všechno bylo v pohodě manžela jsem měla domluvenýho i přímo na sál takže jsem byla klidn že tam bude celou dobu se mnou nejhorší pro mě byla ta pitomá cévka z té jsem se málem uplně sesypala když mi ju sestřička zavedla. V 11 hodin jsem jela konečně na sál manžel pomáhal sestřičce táhnout postel potom už jen manžel se musel převléknout a mě mezitím anesteziolog v klidu píchnul injeci na umrtvení a spinálku no sice to chvilku byl boj ale udělal to dobře takže jsem za chvilku necítil nic od žeber dolů což nebylo tak špatný .Přesně jsem i ucítila kdy vytahují Martínka na svět no zařval jim pěkně rošťák náš malej. Když ho vytáhli tak už mě nic naezajímalo ani to že byl problém s placentou ta potvora mi přirostla k děloze a plodovka mizela do mě super no ale já měla oči jen pro malýho jakmile ho odnesli tak jsem začla vnímat zase i ostatní a doktoři akorát zápasili s čípkem což byla docela bojovka protože nešel nijak prorazit takže od jejih snažení mi zustala pěkně velká modřina kousek pod jizvou no au bolelo by to asi za plného vědomí mého tělíčka ve dvě hodiny už jsem naprosto v pohodě byla na šestinedělí a klidně bych hned lezla z postele ale s cévkou to nešlo takže jen poštelovat postel a pak už jen zkusit malýho přiložit no přisál se na jedničku miláček to má po tátovi asi . Jinak malej vykouknul v : se 46 cm a 2640 gramy frajer. Takže holky hlavu vzhůru a další krásné porody

Hynek 6.10.2012 9.32hod.

Jak víte tak v pátek 5.10 jsem byla v poradně kde jsem byla otevřená na 4cm.Večer jsem pročítala BOl a net a tak po přečtení několik rad jsem se rohodla, že jedem...Příjezd do porodnice ve 21.40 otevřená na 6 a a dr.ještě dodal, že miminko určitě bude do 02.00 venku...ajaj...V 0:41 mi píchli vodu a ve 2 jsem byla na 8-9!!!To už mi začli parádní kontrakce..křivka házela 170-190...během asi půlhodinky se kontrakce změnila v jednu obr. Když šla křivka na monitoru dolů tak se zastavila na 110.Ve 3 hodiny jsem byla otevřená, tlak na konečník jako prase. Chtělo se mi zvracet, křičet...zemřít. Jen malýho to nezajímalo.Ten si v bříšku hověl, ozvi 140-150. Bylo až neuvěřitelné jak se mi břicho dostalo až pod prsa..prostě jsem věděla, že ho dolem nevytlačím.Tenhle stav trval do 8.30 kdy jsme už nemohla pomalu ani stát, dýchat, prostě nic. Volala jsem doktory, že ať udělají císaře, že opravdu melu z posledních sil a že sami vidí, že pupek je jak kámen nahoře.Nakonec před 9 jsme dostala injekci na zastavení kontrakcí , která mě teda zachránila život...kontrakce se zastavili na 100 a já jsem se konečně mohla trochu nadechnout.Předně v 9 hodin se rozhodli pro císaře.Na sál jsem šla v totálním klidu až jsem se sama sebe překvapila...celou operaci jsem vnímala a byl to prostě zázrak. Malýho vyndali přesně v 9.32 a hned mi ho ukázali. Pan dokror dodal, že toho valibuka by jsme teda opravdu nevytlačili.Malý se narodil 4700g a 58cm.V 9.45 jsem byla zašitá a odvezli mě na JIPku. Cestou jsem ještě mohla mluvit s Petrem, který byl z těch mír totálně mimo a asi 100x mi poděkoval za všechny dětičky.Dnes je vše zapomenuto..malý je DOKONALÝPetrovi patrí velké DÍK, celou dobu byl so mnou, byl mi obrovskou oporou a mě se znova potrvdilo, že je správný chlap. Děkuji Peťo

Už se nám to blíží :)

Ahoj maminky a těhulky :) po tom, co jsem přečetla skoro všechny vaše články o porodu, tak vám všem chci moc blahopřát, že ať už jste měli porod jakýkoliv, že jste to vydrželi a dali život svým dětičkám :) Nebudu se tajit, že já mám pěkný bobky z toho co má přijít, ale zároveň se nemůžu dočkat!! Termín mám koncem listopadu, tak si pěkně odškrtávám dny v kalendáři. Čekám holčičku, bude se jmenovat Vanessa a s přítelem se na ni moc těšíme. Možná mám z porodu takovou hrůzu, protože jsem v září oslavila své, teprve 21. narozeniny Bobečka jsme neplánovali, ale hodně jsme se s Ondrou (přítel) bavili, on to pojal asi mnohem víc realističeji než já Chci se zeptat, nemáte některá zkušenost se znojemnskou porodnicí? Držím všem palečky i s Vanesskou ať jste zdrávy i s vašimi rodinkami!

Anetka - 9.9.2012, 3850 g a 51 cm

Ahojky, včera měla malá 3 týdny a já se konečně dostala k tomu, popsat vám ten můj slavný porod.V sobotu 8.září v 5:30 ráno mě probudilo mokro, tak jsem rychle vstala a letim na záchod. Celou cestu to ze mě kapalo, tak jsem si nebyla jista, jestli jsem se nepočůrala, ale jelikož jsem žádné takové problémy neměla celé těhu, byla jsem si jistá plodovou vodou. Šla jsem do sprchy, umyla si ještě hlavu, uklidila jsem bordel v kuchyni, pozbírala prádlo ze sušáku, oblékla jsem se, vzbudila manžela a jeli jsme. Na příjmu mě doktor vyšetřil, že jsem na 1 cm ale malá furt nesestupuje, tak mě přijali. Manžel jel domů a já čekala co se bude dít a ...NIC. Celou sobotu nic. Jen mi dávali penicilín a měřili co 3 hod.ozvy. V noci mě občas vzbudili kontrakce, ale nic hrozného.Den D:V neděli 9.9. v 7 ráno mi zavedli první tabletku, za půl hodiny jsem už rozdýchávala docela drsné bolesti. Kolem 10 další tabletka, bolesti se zvětšovaly. V 11 jsem byla na 3 cm, tak že prý mám volat manželovi. Než přijel, proběhl klystýr a pak jsem šla do sprchy. Teplá voda na břicho mi neuvěřitelně zmírňovala bolesti.V té sprše jsem trávila 90% všeho času. Spala jsem na míči, opřená o kachličky a manžel mi sprchoval teplou vodou břicho. Kolem 15 hod. mi dali kapačku asi oxitocinu. Po té jsem myslela, že jim tam polezu po zdi Strašná bolest Nezabralo to, kolem 16 hod. mi dali nějakou injekci, po které jsem usla a spala hodinu a půl. Během toho mě prý vyšetřoval doktor, že jsem už na 6 cm, ale malá je strašně nahoře a normální cestou to nepůjde...bude císař. Začali mě připravovat. Až na sále jsem mě probraly injekce do páteře, kterých jsem dostala celkem 6, ale protože jsem měla v dětství úraz obratle, doktorka se bála dalšího a dalšího píchnutí. Tak zaveleli k uspání. No a pak už si jen matně pamatuju, jak mě vezli na pokoj a prý...maminko, máte krásnou Anetku Malá se narodila v 18:42 a museli jí rozdýchávat, protože byla utlumená tou samou injekcí, po které já jsem usla v těch největších kontrakcích.Ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Tatínek prý uronil slzu, jak na chodbě uslyšel Anetku plakat a nechal mi v pokoji krásný vzkaz: \"Děkuji ti miláčku za nádhernou dceru! Krásná je po tobě\"

Jak jsme vlastně k Lukáškovi přišli :-)

Předpokládaný termín porodu 16. a 17.9.V úterý 11. jsme byla na kontrole, kde mi dr řekl, že je dost pravděpodobné, že do rána porodím, když už se jedná o můj druhý porod.. S radostí jsem odcházela domů a těšila se, že již brzy příjde ten vhodný okamžik na zrození toho našeho štěstí :) . Utekly další dva dny a já se cítila po fyzické stránce naprosto úžasně, v noci jsem se dokonce budila s pocity, že vlastně ani nemůžu být těhotná :) . V pátek 14.9. ráno najednou tlaky v podbřišku.. stálé, neustupující, tak si říkám, že se asi opravdu něco chystá a porod se do termínu rozběhne sám.. Najednou bolest ustupuje a začínám cítím slabounké stahy, při kterých si ani nejsem jistá, že se o stahy jedná.. bolesti se vrací.. začínám zapisovat intervaly.. Jsou nepravidelné.. 6,8,10,3 minuty.. začínám to házet za hlavu s tím, že se jedná o poslíčky.. po 3 hodinách jsme na tom pořád stejně.. alarmuju spolutěhule na bolu co si o mém stavu myslí.. posílají mě do porodnice.. ale já si pořád říkám, že bolesti jsou velmi slabé a dost nepravidelné na cestu do porodnice.. Napouštím vanu.. ve vaně se intervaly stanou pravidelným po 5minutách.. asi po pátém stahu jdu ven z vody a stahy se vrací do původní nepravidelné formy.. Volá mi babička, která má strážit starší dítko, aby mohl být manžel u porodu.. Říkám, že to nebude tak honem, ale at je určitě ne mobilu. O hodinu později, kolem 14h stahy začínají být mezi 5-6minutami a jsou trošku bolestivější než ty předchozí.. Pořád statečně prodýchávám v sedě nebo dřepu.. stát se u toho nedá.. po 15h volám manžela, at nepanikaří a v klidu dojede domů.. aby zajel pro babičku na hlídání a mi se můžeme vydat do porodnice.. S babičkou přijíždí kolem 15.45h a my vyrážíme.. vysvětluji 2,5leté dceři, že jedeme do porodnice pro miminko a že se pak přijde podívat.. Stahy přichází ještě po cestě v autě, která trvá 3minuty.. Manžel bere tašku a pomalu kráčíme k porodnici.. dole ve vestibulu, kde v klidu pijí kafíčko pacienti se svými příbuznými dostávám další stah a musím se zastavit, což samozřejmě neunikne očím nikoho z nich a současně nám přejí rychlý a bezkomplikovaný porod.. usmívám se , děkuji a jdeme dál.. Už jen cesta výtahem.. jsme na porodním.. zde mě \"vítá\" sestra se slovy: \"Proč jste přijeli?\" .. no proč asi :).. Bere mě na příjem, vyzívá k převlečení do pyžama a lehnutí na lůžko.. prohlíží mě.. PV neodtekla a branka otevřená na 4-5cm, možná víc, říká. Natáčí KTG a do toho volá sloužícího doktora.. Po 10min si všimne pozitivního GBS tak mi během natáčení KTG píchá tu \"úžasnou\" nepříjemnou injekci s antibiotiky.. Přichází lékař.. u něj je již branka otevřená na 6cm.. Začíná nekonečná řada otázek pro sepsání porodopisu.. některé se opakují do nekonečna.. Já ležím na záznamu, stahy po 3min a stažím se trpělivě odpovídat.. Po sepsání těchto nesmyslů lékař rozhodne, že píchneme PV. Nastává tak v 17h.. čekáme na stah a já po chvíli cítím PV. Dostanu povel stát u lůžka,aby hlavička sestoupila co nejrychleji.. Donáší manželovi jednorázový plášt.. Stojím a dostávám další stah.. manžel přibíhá v civilu a snaží se mě podržet.. tyto stahy jsou snad 3 a pokaždé odchází strašná spousta PV.. Podemnou kaluž.. no co když musím stát.. Přichází čtvrtý stah.. doktor jde ke mě a říká, až skončí stah abych se položila, že se podívá jak moc jsme otevřená. Porodní asistentka odchází na záchod.. lékař stojí a čeká u lůžku, v tom na něj křičím, že mám hlavičku \"mezi nohama\" (nebyla tam, ale už jsem věděla, že tento stah jen tak neskončí. Dr volá na PA: \"Hani, žádný záchod, rychle zpátky!\" Ve stahu mě rychle dávají na lůžko a umistují nohy nahoru.. nevím jak se jim to povedlo,ale já toho nebyla schopná.. stah stále trvá, využíváme situace a začínám tlačit jak o duši.. hlavička, ramínko, stah končí.. \"No to teda ne, zpátky nepůjde\", říkám si a tak zatlačím ještě jednou a malý je během jednoho stahu na světě v 17:16 Dávají mi na bříško ten uzlíček štěstí a ten křičí jak na lesy :) . Po chvíli vyzívají tatínka k přestřižení pupeční šnůry, který tam stojí jak tvrdý Y stále bez pláště a v civilu.. tatínek stříhá a mě PA píchá oxitocyn na odloučení placenty.. zůstala mi po vpichu asi 10cm modřina.. Malého odnáší a dr říká, že je to prdola, že bude mít sotva 3000g. Jde se na šití, říkám si.. lékař jen konstatuje, že k nástřihu nedošlo a tudíž se jen podívá, zda není někde nějaké natržení.. Manžel odchází fotit malého.. Mám je malinkou trhlinku kterou zasypou nějakým zásypem a to je vše.. jsem mile překvapená. Za chvíli mi přináší malého v peřince a dr hrdě gratuluje a přeje nám jen to nejlepší do života. Já jsme stále v šoku a koukám na ten uzlíček, kde že se tam vlastně vzdal.. mám jen strašnou žízeň, jinak se cítím naprosto OK. A už si užíváme s tatínkem toho našeho drobečka..3740g a 50cm.. takže žádný drobeček, dcera měla 3100g. Přichází PA,aby zkontolovala jak odhází krev.. bohužel zjistuje, že je tam asi někde sraženina a tak mi nepříjemně mačká břicho a já cítím, jak ze mě vytéká krev.. je to bolestivé,ale udělat to musí.. kontroluje několikrát.. nakonec jsme nad krví vyhráli a já přestávám tolik krvácet.. 2hodiny jsme na porodním sále a já volá domů té naší princezně, že má brášku a at se s babičkou přijdou za 2hodiny podívat.. Po té odcházím s PA do sprchy.. Vše je v pořádku a my jsme zase větší štastnější rodinka.. Takže nádherný porod, který začal a skončil dřív než jsme si mysleli.. To co se dělo a jak se choval personál na oddělení šestinedělí by bylo taky na delší povídání.. ovšem z jiného soudku než tento porod.. :( Přeji všem těhulkám tak rychlý porod jako jsme měla já a hlavně chci dodat, že s vyrovnanou psychikou.. že ta porodní bolest nám přinese to vytoužené dětátko je daleko menší než když s hrůzou očekáváme další bolestivý stah.. Přeji opravdu krásný bezkomplikovaný porod a zdravé miminka..