Můj POROD - nové diskuze

muj prvni porod

Kdyz jsem rodila poprve tak mi ve 4:00 praskla plodova voda a ja zbudila manzela ze uz rodim. Na to ze jsem uz rodila, jsem nemela zadne porodni bolesti do doby nez jsem dojela do porodnice. Tam jsem dojela kolem pate a teprve tam zacali krizove bolesti. Jelikoz jsem byla dostatecne otevrena sla jsem rovnou na porodni pokoj, kde jsem bez anestezie, nastrihnuti, bez klistyru (jelikoz jsem byla sama na velke) a natrhnuti porodila v 7:45 tehoz dne porodila sveho prvorozeneho syna. Mel 3500g a 51cm kulatou hlavicku a byl uplne zdravej.

čauves holky

Tak už máme holčičku. Tak jsem naposledy psala v sobotu kdy jsem psala že mám bolesti po 10 minutách a nespala jsem do půl třetí do rána.PAk to přešlo, v neděli mi začali bolesti po 8 minutách a nespala jsem do 4 do rána, nijak se to nezhoršovalo ani nezlepšovalo ale rozhodli jsme se že to zkusíme. Sestra mi řekla, že jsem na 4 cm otevřená a že to bude rychlý porot. No holky bolesti jsem měla, ale že bych se cítila na porod to teda ne. No ale tak jsem se připravila a došla rovnou na porodní sál kde už čekal manžel. Tam nás nechali asi hodinu a půl kde jsem se dootevřela na 7 cm. To jsme si ještě dělali srandičky, potom sestra prohlásila, že se to trochu zabrzdilo, že mi bude muset dát kapačku. Tak jsem ji dostala, no a během 10 minut jsem se otevřela na 10 cm už teda v šílených bolestech no a malá byla za chvilinku na světě. Takže ve 4 ráno jsme vyjeli o půl šestý jsem byla na sále a v 9 byla malá na světě. Vážila 3330g a měřila 51 cm. Sice jsem dost krvácela, ale to se vyřešilo. Takže já můžu říct, že jsem kolem porodu jen prošla, protože ty skutečný bolesti jsem měla těch 10 minut. Manžel zůstal až do konce a byl šťastnej a na sebe hrdej že u toho byl. Dcerka se jmenuje Štěpánka a je strašně zlatá pořád se usmívá. Doufám, že budu dobrá mamča a zvládnu to je to mazec hlavně když člověk neví co se děje a pobrekává. Takže to je asi vše dneska nás pustili. Holky vím, že je to jiná kapitola, ale už mám problémek. Mléka mám hodně moc malou kojím plně, ale neříhá si, můžu s ní chodit 15 minut pohupovat a nikdy si nekrkne a pak má občas bolesti bříška. Nevíte jak na to nebo nějaký fígl?

Balada to nebyla,ale šla bych zas

Druhý termín porodu jsem měla 11.4 ještě 16. se nic nedělopan doktor už mě tedy s žádankou vyslal do porodnice.Tam zkontrolovali srdeční ozvy (které byly v pořádku) a změřili mi tlak,ten už v pořádku nebyl,začínal být astronomicky vysokej.Ten den mě ale ještě poslali domů s tím,že mám přijít druhý den,na lačno a v 7 ráno kvůli krevním odběrům Takže jsme ráno s manželem zase stáli v pozoru v čekárně a čekali co bude.Paní doktorka prohlídla prcka UZ a rozhodla,že už přenáším moc dlouho,takže mu trošku pomůžou.Vyplnili jsme papíry,já si lehla na předporodní a čekala na zátěžový test,ten probíhal dobře tak mi paní doktorka zavedla tyčinky na otevření porodních cest.To už moc příjemné nebylo.Asi v11 večer se začalo něco dít.Nastoupily bolesti a to hned po šesti minutách,za dvě hodiny už byly intervaly čtyřminutovéAle pořád jsem nebyla dost otevřená.V 8 hodin ráno už mě vyslali na porodní pokojíček,zavola jsem manželovi,že už to bude (moc chtěl být u porodu).Porodní asistentka na mě koukla a konstatovala,že rodit ještě rozhodně nebuduUložili mě na porodní jipku a čekalo se (upozorňuju,že už jsem druhý den nejedla,protože se čekalo,že budu rodit)Ležela jsem ještě celý den na monitoru a musela jsem už asi vypadat hodně špatněznovu mě přemístili do porodního boxu.Sestřička mi střihla vodu (všichni mě strašili jak strašně to bolí,já cítila jenom teplo co se mi rozlilo na zadku)Potom zavedli do dělohy nějakou sondu (dává se na hlavičku miminka),za chvíli přišel pan doktor a řekl,že mají nový specialní monitor,který hlídá úplně všechno (samo,že taky nitroděložní)člověk by řek,že to věčný postrkování toho našeho drobečka vyžene ven,ale ono nééééPotom už se mi to přestalo líbit,doktoři se u té nové bedýnky střídali jak na běžícím páse,nakonec jich kolem stálo 5 a přidal se sám pan primář.Rostíkovi se začalo špatně dýchat,(kdo by se divil,když už ho 20 hodit mačkala děloha a nikde žádné světlo)Já už byla taky hodně unavená,takže když přišel pan doktor a řekl,že to bohužel vypadá na císařský řez,byla to pro mě skoro dobrá zprávaJeště jsem si stihla usmlouvat jen lokální anestezii,(spinální na epidurální už nebyl čas)a jelo se.Taťka mohl s námi,ale raději zůstal venkuDostala jsem injekci a asi už za dvě minutky jsem necítila nohy,pak to šlo hopemKdyž jsem slyšela ten hlásek,byly všechny bolesti a trampoty zapomenutya když jsem ten uzlíček viděla,byla jsem si jistá,že máme nejkrásnějšího syna na světě(to asi každá znáte)miminko mi sice hned nenechali,protože se musí po spinálce 24 hodin jen ležet,ale nosili mi ho na krmení a taťka ho přivezl na celé návštěvy.Přesto bych se nerozhodla jinak,stálo to za to prožít při plném vědomí od začátku do konceRostík měl 51cm a 3150g,koukali jsme na něj s manželem a věděli,že tím začala nová kapitola našeho života.Jsou to teprve necelé 4 měsíce,ale připadá nám,že jsme vždycky byli MY TŘI

liberec

Ahoj holky, nerodila jste náhodou některá z Vás v Liberci? Mně to čeká a zajímalo by mě jestli jsou tam doktoráci v poho, Já z toho mám strach. A to jsem se rozhodla že půjdu bez epidurálu, tak snad to vydržím. nebo jsou hustý a móóc chytrý?

Pohoda před, při i po....

Ahoj, taky přispěju troškou do mlýna... Svého manžela jsem poznala den před Štědrým dnem a okamžitě jsme si padli do oka - já byla po rozchodu a on se chtěl zrovna rozejít s partnerkou... V únoru jsme se k sobě nastěhovali, ale už předtím jsme zatoužili po miminku, i když to bylo hodně, hodně bláznivé a rychlé ... Nikdy jsem nic podobného nezažila, a do té doby jsem se na dítě moc necítila... Hned ( na Valentýna ( se mi podařilo otěhotnět ), a já byla moc šťastná. Těhotenství probíhalo v pohodě, jen první týdny lehké nevolnosti, jinak vůbec žádný problém. Všechna vyšetření v pohodě, přibírala jsem přesně 1kg měsíčně a těšila se na naše překvapení ( pohlaví jsme nechtěli znát ). Termín jsem měla stanoven na 9.11... v noci 7.11 mě ve 4 hod probudilo vlhko ... v kalhotkách. Říkala jsem si, že to asi bude výtok, a nepřikládala tomu velký význam, protože to vypadalo, že budu přenášet. Dopoledne ze mě stále něco vytékalo, voda byla růžově zbarvená, a já začínala mít pocit, že možná dnes to bude ten den D. Celé dopoledne jsem ještě vařila, myla nádobí, uklízela a DOKONCE SI TEPRVE BALILA TAŠKU DO PORODNICE !!! Prostě jsem myslela, že budu přenášet, a tak jsem sbaleno jednoduše neměla!!! Jo, jsem praštěná... Když jsem měla zbaleno, už se mi trošku třásly ruce... tušila jsem, že se blíží ASI porod. Kontrakce jsem neměla, jen pořád lehce vytékala tekutina. Vzala jsem si kabelku ( sbalenou tašku do por. jsem nechala doma , na nástěnce lísteček manželovi, kde ji případně najde, až se vrátí z práce ) a jela do porodnice. Na příjmu mě vyšetřili a nevěděli, zda se jedná o plodovku nebo ne, přesto si mě pro jistoti nechali na čekacím pokoji. Sestra se divila, že jsem do porodnice přijela sama autem , a když na to teď vzpomínám, byla jsem asi opravdu cvok :-) No, sepsali jsme přijímací papíry, mezitím se zjistilo, že mi opravdu odtéká plodovka, a že si mě tam už nechají.... Dopadlo to tak, že večer za mnou dorazil manžel, dovezl mi tašku, dostala jsem 3 infuze s antibiotiky a já se pořád ptala, jestli mě teda pustí domů, nebo ne... celou noc mě sledovali a vyšetřovali ( v noci jsem měla pouze asi 3 slabé kontrakce a ráno mi zavedli 1 a 1/2 tabletky na vyvolání. Do té doby bylo všechno v pohodě, po zavedení vyvolávacích tabletek mě ale čekalo 7 hodin silných a bolestivých kontrakcí - vůbec jsem se neotevírala, od 8 hod do 14 hod jsem se otevřela jen na 4 cm - Když jsem si myslela, že už to nevydržím, protože jediná poloha, která byla alespoň trochu snesitelná, byla na míči ( opřená čelem o kuch. linku ), a kdy už jsem i na manžela byla protivná, poprosila jsem o epidurál, který jsem původně nechtěla. Zavedení proběhlo bez bolesti, a já se najednou jako zázrakem otevřela na 8 cm!!! Pomohl ten epidurál. Pak už to šlo jako po másle. Sestřičky mne chytily za ruce, dovedly na sál, položily na porodnické křeslo, po přípravě jsem najednou pocítila nutkání na tlačení. To už jsem mohla tlačit, manžel mě držel za ruku, já třikrát zatlačila a porodila hlavičku, pak ještě dvakrát, a porodila i ramínka a zbytek tělíčka. Vůbec mě to nebolelo, jen jsem cítila vylézající tělíčko. Když mi položili na bříško toho zakrváceného, ale nádherného chlapečka, byla jsem absolutně šťastná, a nemohla tomu uvěřit.Manžel mi pomohl strašně moc tím, že při tlačení mi řekl, že jsem šikovná a jde mi to dobře.... byla jsem moc ráda. Placenta vyšla sama, a šití bylo taky v pohodě, díky epidurálu jsem se prostě vyhnula jakékoliv bolesti... u šití jsme dokonce se sestrami a manželem sedícím naproti té " řezničině" vtipkovali Hned druhý dne jsem říkala, že jdu klidně rodit hned znova... Teď je našemu rošťákovi 8 měsíců a je to to nejkrásnější, co mne v životě potkalo. On je velký pohodář a smíšek, celá rodina se v něm vidí. Všem přeji pohodové porody a mějte se

Můj první, krásný porod

Celkově mé těhotenství bylo až neuvěřitelné. Prý jsem otěhotněla na prvního máje - jéé, z lásky, zjistili jsme to až na den dětí. Přesně, což už mi bylo nějaké podezřelé. Kdyby mi někdo řekl, že budu rodit na Valentýnka, tak mu ani neuvěřím. A ono fakt. Až do šestého měsíce jsem pořád zvracela. Nemohla jsem přijmout ani sousto. Chtěli mě poslat do nemocnice na kapačky, ale nechtěla jsem doma nechat manžela samotného, už tak to všecko těžce nesl, tak jsem se snažila, co to dalo. Byla děsná vedra, takže vydržet to byla muka! Břísko mi vůbec nerostlo. Už jsem se bála, aby miminko bylo v pořádku. S jídlem jsem bojovala každý den a na záchodě jsem už byla jako doma. Jen si tam ustlat. Termín porodu mi neustále zkracovali, takže nakonec to byla půle ledna. Když se blížil termín, pořád se nic nedělo. Dokázala jsem ji nosit až do 14. února, asi se jí moc ven nechtělo. :o) Ten datum byl už posledním termínem! V nemocnici se ještě ke všemu malovalo, tak jsem měla ten nejmenší pokojíček s malinkatým okýnkem. Jak probíhal porod?Vzhledem k tomu, že jsem měla streptokoka, nasadili mi antibiotika, hned na to kapačky. Prý tak za půl hodinky bych mohla ucítit nějaké ztahy. Jo, tak ty přišly asi za deset minut, nejdřív tak jakože trošku, pak už to bylo strašně silný, pořád jsem volala doktora, že musím tlačit, jinak to nejde. Nevěřili tomu, ale max. 5 jsem pořádně zatlačila a naše Adrianka byla se vším všudy za 20 minut venku. Potom mě ale zašívali asi tak stejně dlouho, dali si opravdu záležet. Když mi ji položili, nemohli jsme uvěřit tomu, jak je velká. Když jsem šla do porodnice, měla jsem bříškko jak v 6 měsíci těhotenství. A Adrianka měla 54 cm a 3700 g. Byla veliká, nafouklá, červená, ale nádherná. :o) A to jí zůstalo... Tak takhle probíhal můj porod. Těšíme se s manželem na další mimino. Porodu se nebojím, nic mne nebolelo ani během, ani potom, ale bojím se, že když to bylo tak rychlé, že porodím někde po cestě, třeba právě do porodnice.

Porod v termínů

Můj termín porodu jsem měla 25.5, a taky že jo. Vojtíšek začal dávat o sobě vědět o půl druhé ráno.Nastoupily křížové bolesti zad, a to bylo něco.Tak jsem zbalila věci a manžela a hurá do porodnice. Tam si nás už nechali.Bolesti byli šílené a ještě jednou šílené.Když to všechno shrnu, Vojtíšek se narodil v 8.44, jeho váha byla 3.840, a to já jsem takové chrastítko a meřil 53cm.Zažila jsem si šílené bolesti, napíchnutí plodové vody, a nakonec i cévkování.Ale jak se všude říká:když vidíte to svoje krásné miminko, navšechno ihned zapomenete.Šití po porodu se přežít dalo, říkala jsem si že horší už to být nemůžePersonál v Karvinské nemocnici super, a manžel u porodu taky, i když jsem to nečekala.Poporodní deprese byli taky, naštěstí netrvaly dlouho.Teď už jenom kojím a kojím, Vojta roste jako z vody. Přeji všem maminkám rychlý porod, a tatínka u porodu vřele doporučuji.

Dva velcí kluci a já.

Poprvé jsem rodila 26.8.2004. Voda mi praskla, porodní bolesti byly asi 8 hodin po 3 minutách, ale nakonec se malý narodil akutním císařským řezem v celkové narkóze. Ztrácely se ozvy a lékaři zjistili i příliš napnutou fontanelu. Zážitek dost děsný, ale oba jsme byli v pořádku (malý s trochu s boulí, ale během několika hodin se vstřebala. Moje zotavování bylo dlouhé, boalvé a hnisavé... Kojení náročné... Ale zvládli jsme to a malý je skvělý.Podruhé jsem měla nahnáno, ale... Voda nepraskla, několik dní po termínu jsem nastoupila do porodnice a po prohlídkách lékaři usoudili, že malý nemá šanci projít a naplánovali císařský řez v epidurálu na 10.8.2006. Byl to naprosto úžasný zážitek. Bez bolestí a i zotavování bylo rychlé a v pohodě. Vzhledem ke zkušenostem jsme zvládli i kojení a vše bylo super. musím říct, že i personál v porodnici se za ty dva roky zlepšil v přístupu.Doufám, že časem mi gynekolog povolí ještě jednoho broučka.

poprvé a rychlovka

ahojda budoucí maminky,já jsem rodila poprvé skoro před rokem ve svých 29 letech a byla to pohoda.Po těhotenství se všemi "fuj" problémy jsem si říkala, že porod musím mít za odměnu.Večer jsem si šla lehnout a odtekla mi plod.voda okamžitě jem měla divný pocit v podbřišku./Nic proti předčasným kontrakcím, s kterými jsem ležela v nem./"A bylo to tady co teď? je to ono?Není to ono...."Jsem MUDr. říkala, že po těch kontrakcích ten porod nepoznám!"Zavolala jsem manželovi /90km od domova,aby jel domů/Ještě jsem ho uložila k sobě do postele že počkáme, že to může být TĚCH 12-14hodin,že to vůbec nebolí ikdyž je to často.Nějak jsem nevnímala čas.Až když jsem se chystala volat do porodnice zda přijet, jsme mrkli na hodinky a ono to bylo po minutě.Tak jsme ani nevolali a vyjeli,vyběhli schody do 4.patra do porodnice,ukázali se lékaři....,oznámil 14hodinovou pauzu,já šla do sprchy ,do vany,na sál, a šup synek byl venku.Takže za 4hodiny jsme byli vyřízeni se vším všudy.A chudák doktůrek bez pauzičky....Naštěstí pro mě!Takže snad mě tam někdo na hoře má rád....Chtěla jsem vždy 3 děti,ale po těhotenství jsem zavrhla i to druhé.Na druhou stranu kdyby to šlo zase takhle v poho proč toho nevyužít.To můj pravidelný menzes byl proti mému porodu/který mi mimochodem připadal v porovnání k bolesti jako zánět moč.měchýře s trochou pálení/katastrofální!!!Šití jsem si teda už neužila.....Takže i takhle se dát rodit.Navzdor všem radám, jak se první miminka courají.Všem přeji stejný zážitek.A co si myslím, že k takovému porodu mně přispělo?Romány a fantaz příhody z porodnice neposlouchat,gumovat,neřešit!!A jěště podotýkám, že jsem /teď bývalá/ cvičitelka,takže fantaz o tom jak to mají cvičící u porodu obtížné...????Mějte se hezky a užívejte si svých miminek

Těžký porod, ale zvládli jsme jej!!!

Ahojky maminky, tak máme malého kloučka. No, i když malého??? Měří 51 cm a porodní váha byla 4150g, te´d už má určitě o něco více. Zrovinka spinká a tak vám můžu napsat, jak probíhal můj porod. Přijela jsem do poradny na kontrolu 14. 06. 07 v 8 hod ráno a nelíbily se jim ozvy malého a můj vysoký tlak. Tak mě poslali domů s tím, že mám přijít ještě téhož dne v 11 hod. Takže jsem dorazila a ozvy byly ještě horší a tlak stále vysoký. Řekli mi, že si mě tam nechají a popřípadě porod vyvolají. Tatínek přijel hned po práci kolem 4 hod. a mi stále měřili ozvy a tlak. Pořád dokola a stále to bylo špatné. V 17:45 hod. mi zavedli tabletku na vyvolání porodu. V 18:45 hod. mi udělali klystýr a pak už začaly kontarkce jedna za druhou. Měla jsem těžký porod a dokonce mi hrozil i císař, což se nakonec nestalo. Díky Bohu. Neměla jsem kontrakce, tak jak mají obvyklé být, ale jednu za druhou, čili jsem neměla ani chvíli na vydýchání. Napíchli mi glukózu, aby mi kontrakce upravili, ale ani to nepomohlo. Lítali jsme do sprchy a tam jsem už skoro usínala, jelikož jsem byla totálně vyřízená z toho, že jsem nemohla ani pořádně dýchat a rozdýchávat to. V 01:15 hod. jsme se pomalu přesunuli na sál a tam jsem už tlašila a tlačila. Byla jsem ale tak unavená, že mi doktor musel pomoct a 3x mi skočit na bříško, aby malého dostal ven. Nakonec se všechno povedlo a v 01: 45 hod. se nám narodil Dominiček. Hned mi jej položili na bříško a pyšný tatínek přestříhl pupeční šňůru. Bylo to nádherné, když mi brouček ležel na bříšku. Moc jsem se si ho ale neužila, jelikož mi nešla porodit placenta. Opět další problém. Doktor se koukl, co se děje a přišel na to, že jí mám bloklou. Proto hned přišel anesteziolog a musel mě uspat, aby mi jí vytáhli. Probudila jsem se na sále ve 4 hod. ráno a koukala jsem kolem sebe a přemýšlela, co a jak se to vlastně stalo. Už jsem byla i zašitá a měla všechno za sebou. V 6 hod. ráno jsem už byla převezena na oddělení šestinedělí a čekala jsem na vizitu. Nejdříve byla naše ženská a bylo mi řečeno, že po této vizitě mi malého přinesou. Byla jsem nadšená. Pak přišla ale dětská vizita a řekli mi, že je malý v inkubátoru. To jsem se málem rozbrečela a hned jsem se ptala, co a jak se děje. Řekli mi, že neudržel teplotu a tak musel jít na dohřáítí do inkubátoru. Hned jsem za ním šla a dokonce mi ho oblíkli a vytáhli ven, aby byl chvíli u mě a mohla jsem jej přiložit k prsu. Bumbat ale nechtěl a tak jej dali zoět. V 16 hod. byly návštěvy a malého mi už přinesli a pak už byl pořád se mnou. Můžu říct, že jsme moc šťastní rodiče a i přes to všechno jsme to zvládli. Nakonec jsme se z propouštěcí zprávy dozvěděli, že mé těhotenství bylo rizikové, což jsem celou dobu vůbec netušila. Takže všem maminkám přeji hodně štěstí při porodech a pevné nervy. Zvládnout se dá všechno.

má zkušenost s porodem

Termín jsem měla stanovený na 18.12.2006, ale dcerka se narodila na krásné datum 12.12..V půl 4 ráno mi praskla voda, do porodnice jsem přijela ve čtvrt na 8 (jako prvorodička jsem si zprvu nebyla moc jistá, že už je to ono :-))Po vyšetření mě přesunuli na předpokoj, kde mi dali monitor, někdy kolem půl 11 mi začali opravdu velmi silné kontrakce, bohužel miminku se na svět prostě nechtělo.Dávali mi čípky na povzbuzení porodních cest, radili ať se chodím často sprchovat a cvičit na balon..v půl třetí jsem již byla na porodním sále, a čekala a čekala, nastali menší komplikace, takže jsem dostala antibiotika, přidýchávala si kyslíku,aby miminko bylo v pořádku, ale pořád nic..kolem mě rodily ženské,co přišly po mě a já pořád nic :-).Už jsem byla docela nervozní, epidural jsem odmítla,ale nakonec mě anestezioložka přesvědčila,abych si ho nechala dát, protože to bude ještě na dlouho.A upřímně byla jsem za něj ráda (jenže to jsem ještě netušila,co mě čeká).Víte co,čeká to každou, každá to prožije,víme,že to není zrovna příjemné..ale víme to až po porodu,do té doby žádná sláva. Abych to zkrátila, Markétka se narodila pět minut před půl desátou večer...14 hodin porod to opravdu nebyla má představa :-)..ale nakonec i přes ty bolesti a úsilí a nervy to stálo za to. Většího andílka jsem si nemohla přát a jako vánoční dárek byla tím největším a nejkrásnějším. A můj dík patří porodnici u Apolináře..všichni měli se mnou svatou trpělivost :-(

Plánovaný porod

Můj porod byl plánovaný kvůli mým zdravotním potížím s očima, a to na 4. 4. 2007. Už měsíc jsem se dopředu bála, jak to bude probíhat. Nikdy jsem žádnou operaci nepodstoupila a toto dle všech lékařů je velká operace. Den předem ráno jsem šla do porodnice, udělali mi ještě pár vyšetření (ekg, ultrazvuk, gyn. prohlídka), a pak jsem byla celé odpoledne sama o hladu na pokoji. Těšila jsem se, že tam bude někdo se mnou, protože tam byla taška, ale tu záhy odvezli :-( V den porodu jsem vstávala v 5hodin, pak se na mě byli podívat doktoři, sbalila jsem si věci a odnesla si je na JIP. Do prvního šuplíku jsem dle rady dala mobil, abych ho měla později po ruce. Pak jsme se sestrou jeli o pato výš, kde jsem se úplně vyslékla a lehla si na vozík a ona mě přikryla zelenou plachtou. Za chvíli přišla jiná sestra, která se mě ptala jakou chci anestezii, jestli celkovou, nebo spinální. Chtěla jsem tu, kdy jste vzhůru a necítíte půl těla. (Ležela jsem na předoperačním pokoji). Přišla ta první sestra a ovázala mi nohy, a pak už jen to čekání, než si mě vezmou... Asi to nebyla tak dlouhá doba, ale mě to přišlo dlouhé, asi z toho strachu, aby vše bylo ok. Operace byla plánovaná na 8hod, ale myslím, že jsme začali později. Převezli mě na sál, všude spousta lidí (personálu). Zase se mě ptali na anestezii. Doktor říkal, že se píchá tenkou jehlou a pokud by se to napoprvé nepovedlo, tak musíme přejít na celkovou. V sedu jsem se musela předklonit a nehýbat se, on mi ji tam píchl. Naštěstí se to podařilo. Mezi tím mi napíchli žílu a zavedli do močové trubice hadičku na odvádění moči - byl to dost nepříjemný pocit. Pak jsem si lehla. Doktoři se začali chystat, a před obličej mi dali zelenou plentu, abych nic neviděla. Se mnou "zůstal" anesteziolog a celou dobu operace mi říkal, co dělají a jaký to může mít na mě vliv. Nohy mi začali hřát, a postupně jsem je necítila. Operovali mě dva lékaři, chvílemi jsem cítila tlak, jak se mnou vrtí, a asi čtvrt hodiny (chvilku) po zahájení operace v 8:45 vytáhli mého syna. Nevěděli jsme přesně jestli to bude syn nebo dcera, protože v centru prenatální diagnostiky nám řekli dceru a v 7. měsíci má lékařka syna. Okolí celou dobu tipovalo syna. Pan doktor prohlásil, že je to syn, protože holčička s tak velkým pytlíkem nemůže být... Ihned mi ho ukázali. Byl to malý červenofialový uzlíček, který ani neplakal. A už ho nesli pryč, vlastně jsem ho viděla jen na mžik. Pak celkem dlouhou dobu ještě operovali. Anesteziolog byl na mě strašně hodný, říkal mi kdy se mi může hůř dýchat, a hladil mě po čele. Jednou během operace odběhl a já, jsem z toho byla špatná. Přece jen byl moje jistota. Neustále se mnou komunikoval, a mě se líp dýchalo a celkově jsem se cítila lépe. Takže když odběhl, tak jsem v duchu prosila ať zase co nejdřív přijde, aby mě mohl uklidňovat. Po operaci mě zavezli na chodbu, kde čekal můj muž a tchýně. Jel ráno dřív, aby mě stihl až mě povezou na sál, ale odvezli mě dřív. Teď tu tedy byl. Moc ráda jsem je viděla, ale nebyla jsem schopná moc komunikace. Řekli mi, že Lukáška viděli, ptali se jak se cítím, ale opravdu jsem jim řekla jen pár vět. Pak mě převezli na JIP, kde byli ještě dvě další paní. O nás se tam velmi dobře starala porodní asistentka. Dávala nám pít, měnila vložky, dávala infúze a my jsme mohli volat rodině a známým. Ale to až po vyspání, dostali jsme i oběd, při kterém nás zvedli na lůžku, což bylo pro mě nepředstavitelné, protože i přes léky to bříško hodně bolelo. Postupně k sobě přicházely nohy, první pravá a pak levá. Sahala jsem si na břicho a nohu, a nepoznala jsem že to jsem já. Měla jsem jen pocit hebkosti a tepla a říkala si, co nám tam dali... První den jsme už museli vstát z postele a jít se projít. Měla jsem pocit, že se to učím, motala se mi hlava, ale šlo mi to líp než druhý den. Druhý den mě po obědě předělali na pokoj šestinedělek. Zapomněla jsem říct, že syna mi přivezli první den 2 x ukázat. Byl nádherný! No a to jsem se už o sebe musela starat sama. Bříško stále bolelo, a byl pro mě problém vstát z postele, někam dojít, sednout si na záchodové prkýnko, sprchovat se... Třetí den si sama ovazovat nohy, obvazy se nosí 14 dní. No bylo to těžké ještě dlouhou dobu po propuštění z porodnice. Propustili mě 9. 4. Každý porod má své, bolest při něm, nebo jako já, bolest po něm... Teď už je vše v pořádku a můžu se těšit ze syna :-)