Můj POROD - nové diskuze

tak i já

vám to řeknu... v pondělí v 7 jsme došli na plánovaný nástup, monitor v pohodě, vyšetření otevřená 2cm, hlavička pěkne nalíhá, otázka?opravdu chcete vyvolání?? já jo, nebudem už čekat.. Ok, zavolala se kamarádna PA Klára a ta si mě i Martina odvedla na porodní box, kde jsme byli celou dobu samy... a hlavně spolu!!! v půl 8 první tableta, po té kontrakce po 5minutách..ale dalo se to vydržet, ikdyž sem si začla uvědomovat, že to nebude žádná prdel, a bude to bolet.v půl 9 otázka- budeš chtít epidurál? Já HRDINSKY néééé, to dám bez toho... v půl 10 druhá tableta.. nooooo kontrakce po 2minutách silnější a silnější.. to už padali kurvy atd atd.. Martin začal težce nervóznět, že neví jak mi pomoct.. v 11 mi praskli vodu.. auuuu..to už sem bolestma lezla po zdi.. v 12 sem ječela, funěla, nadávala, a vyžadovala epidurál.. PA klára říká, hrdinka chce epidurál??- myslela to ve srande.. nabrala mě krev, a že jak budou vysledky dají mě ho.. v tom došla o půl jedné s klystýrem.. byla jsem přesvědčena že v takových bolestech se nemám nárok vys.at...no, mýlila jsem se.. nedalo se to udržet a hned to letělo ven, pak říká tak co jakej dáme čas? a ja že už chci bud konec nebo smrt.. tak ona že do dvou.. martin ji říká do půl.. a ona tak uzavřem sázky- to už sem byla nasraná i na ně, že se nevěnují mě a dělaji si srandu..ptala jsem se stále po tom epidurálu..na to mi řekla, že vedle rodí větší histerka, a že jak jí to zavedou jdou na mě.. v tom najednou sem cítilaa, že se to tlačí ven, začla sem ječet tlačím tlačím.. ihned mě pomohli na kozu a jelo to.. zatnou, tlačit, nekřičet.. no asi 4x sem zatlačila a slyšela jsem křik.. ha.. bylo to ze mě venku..taaaaaaaaaaaaaakova úleva.. pak že mi to dají na břicho, já to uviděla a říkám, co to je za obludu? a martin zmutovaný šmoula- byl šííleně modrý.. Doktroka koukala jak dokážem srandičkovat:o)v tom sem ucítila něco na břiše, a PA říká, cha tě pokakal, a ono fakt, já břicho celý od jeho stolice.. Chlap přestřihl sňůru, a šel ho vážit, fotit atd atd.. pak sedl na židly-udělalo se mu mdlo, když mu ukázali placentu..sedí a kouká na mě, a valí oči.. cítila jsem, že je něco v nepořádku.. pak už jen sem lehla do postele, martin ke mě, a malý k nám.. nechali nás tam dvě hodiny si užívat první chvilky ve třech...pak mi řekl, že viděl vše, jak leze hlavička, ramínka a zbytek, jak mě nastřihly, placentu, a nakonec jak sem byla velika a jak mě šijí.. no má zážitek na celý život, a já taky.. no bylo to rychlý, ale pro mě dlouhý a bolavý:D:D ale ten uřvaný miláček za to stál:o)))

Zuzanka 31.12.2010

Ahojky, tak jsem se sem už dostala a popíšu Vám můj porod. Ve čtvrtek 30.12. jsme jeli cvičně do porodnice s tím, že mi odtéká asi voda, ale tam nás poslali domu, že prej to je jen výtok. No a večer ve 22h jsem si šla lehnout a najednou jsem cítila lupnutí a pak mi odtekla voda.Takže jsme opět vzali tašku a jeli tam znova. Kontrakce jsem žádné neměla. Začly mi až kolem půlnoci. Pak po jedné hodině se začly kontrakce stupňovat,ale ještě to nebylo tak hrozné,byly nejdříve po 8minutách a pak po 4min. Po druhé hodině jsem šla na záchod a pak už to šlo ráz na ráz. Ještě na hekárně jsem už musela tlačit a volat sestřičku, tak přiběhla a hned mě odvedla na sál (jen tak tak), pak jsem jednou zatlačila a malá byla venku. Manžela jsme ani nestihli zavolat. Rodila jsem v Mostě a nemůžu si stěžovat ani u prvního porodu. Vše bylo ok, a sestřičky tam byly strašně hodné všechny. Takže já mosteckou nemocnici - porodnici doporučuji!!!

Kačenka 16.12.2010

Ahoj Holky, tak jsem se dostala k tomu, abych popsala svůj porod. Ve středu 15.12.2010 odpoledne jsem byla přijata na preindukci porodu. Natočili nás a odvedli na gynekologické oddělení, kde mi kolem půl deváté večer zavedli první tabletu. Následně mi řekl doktor, že se mám prospat a ráno mezi sedmou a půl osmou zavedou druhou tabletu. Mno, tak na radu dr. jsem se snažila usnout, ale moc to nešlo. Do půlnoci jsem měla nepravidelné kontrakce, ty se daly ještě vydržet, ale po půlnoci to začalo. Jednu paní, co jí porod vyvolávali zároveň se mnou se o půl jedný odporoučela na porodní sál a já ji následovala do hodinky. Kontrakce už jsem musela rozcházet, do toho mi praskla voda a abych nerušila paní, co tam ještě se mnou ležela, tak jsem se též odporoučela na porodní sál. Tam mě natočili znovu, a odvedli mě na porodní box, kde jsem od dvou hodin ráno měla pravidelné kontrakce po 2 minutách. Tak jsem je rozcházela a ani moc nekřičela. Na to mi porodní asistentka říká, že nevypadám, že bych měla rodit, že jsem tak potichu. Ve skutečnosti jsem se otevírala docela rychle. Tak jsem si dávala sprchu a chtěla jsem i vanu, na to mi bylo řečeno, že jestli chci, aby byl přítel u porodu, tak bych ji měla odložit, že by to taky nemusel stihnout. V pět jsem příteli zavolala, ve tři čtvrtě na 6 už byl u mne, jenže na vanu nedošlo, protože jsem byla nabodnutá zase na monitoru vleže!!!!! což se nedalo vydržet. Přítel mi chtěl hladit bříško, to se nedalo vydržet, chtěl mi držet ruku, to jsem taky nesnesla, nakonec jsem se mu za to omlouvala, ale že to jinak nešlo. Na monitoru jsem byla dlouho, v duchu jsem si říkala, ať už mě odpojí, nebo tam asi umřu a toužebně jsem se koukala na kozu, už abych na ní ležela a regulérně rodila. Mé přání se splnilo a už jsem na ní ležela, mezitím mi píchli oxytocin, protože malá nechtěla sestupovat, otevřená jsem byla až až. Ve finále zjistili, že malá je sice hlavičkou dolů, ale měla se dívat směrem ke konečníku a ona koukala na opačnou stranu. Takže moje gyndr. mě rodila a druhá dr. mi skákala po břiše. Nakonec jsme to zvládly a malá je v pořádku. Přítel šel nafotit a pak koukal na to, jak mě šijí, ale to se nelíbilo porodním asistentkám, tak ho poslali k mé hlavě. No a on mi později říká, tak jsem si zaplatil přítomnost u porodu a ani mě nenechají se podívat na to, jak tě šijí. Myslím, že jim půjdu říct o vrácení peněz. :-D Od zavedení tablety ve 20:30 do narození Kačky neuplynulo ani dvanáct hodin. Malá se narodila 16.12.2010 v 7:48. Jenom co vykoukla na svět, tak vyšlo sluníčko a svítilo, co to dá. Druhá paní, co jí vyvolávaly porod odrodila ve čtvrt na 12 holčičku s váhou 4,44kg. Toť vše, utíkám se nasnídat, než si bude vyžadovat papu malá. mějte se pěkně a hodně štěstí a zdraví v novém roce.

Matýsek 27.12 2010

tak konečně mám chvilku klid abych vám popsala ten zázrak když se malej narodil.V neděli jme měli nabitej den dopoledne jsem byla s manželem na fotbale (říkala jse si proč budu sedět doma když je mi dobře)a potom jsme šli k rodičum na oběd.Asi tak kolem 4 mi odešla hlenová zátka tak říkám mamce že to tak do dvou dnu přijde a ona povídá JEN ABY TO NEBYLO UŽ DNESKA.Doma všechno dobrý šli jsme si brzo lehnout a asi tak v pul 9 jsem cítila první stah kterej se začal opakovat po 10 minutách a potom už pořád po 10 po 8 tak jsem nechala manžela ještě spát dobalila jsem si tašku a pak mu šla říct že to asi bude už dnes tak vylít šel se dát do kupy a kolem pulnoci jsme jeli,Za čtvrt hodky jsme byly v porodnici dali mě na monitor tam se ukázali asi tři kopečky tak mě dr vyšetřil a já už byla na 4cm otevřená tak mě přijmuli že to bude k porodu šla jsem na klystýrek a pak už se prodejchávalo ostošest.Manžel už byl u mě tak jsme trpěli spolu ale ještě to celkem šlo .Ve dvě hodiny mi píchly vodu a pak se to rozjelo naplno .Vedle mě rodila ještě jedna maminka tak si tipovali kdo bude dřív vtipálkové.Malej sestupoval celkem rychle ale asi ve 3 hodiny mi ustali kontrakce a dobrejch 20 min nic Ludek se bál že usínám tak mě pořád mačkal a otíral až dr rozhodl 6e tomu pomužem a dali mi oxitocin do kapačky a to už jsem musela jenom ležet no síla ale je pravda že se kontrakce zase rozběhli a já si přála at už to mám za sebou.Mezitím sousedka porodila holčičku a já jí v tu chvíly tak záviděla že jsem zase slezla z křesla aby se to urychlilo a taky že jo prodejchla jsem asi 5 kontrakcí a už se mi chtělo tlačit tak zase rychle nahoru a na dvě zatlačení byl majej na světě.Bylo to neskutečný štěstí ho slyšet jak hned vřeští a jak už se ho mužu dotknou a pohladit ho a od tý doby už jsem vnímala jenom svého syna a manžela kterej byl spocenej jako já a štastnej snad víc než já.Tak ve 4:15 jsme se dočkali našeho zlatíčka a já nikdy nebudu litovat že jsem do toho šla potřetí i když jsem veděla že to bude bolet.

Anetka 8.7. 2010

Sice pozde, ale prece... Porad jsem to odkladala, ale protoze na porod moc rada vzpominam, rozhodla jsem se s vami o svuj zazitek taky podelit:) Jak zacit? No... Asi takhle... Tehotenstvi bylo neplanovane, docela velky prekvapeni, protoze vsechny vysledky ukazovaly na to, ze mit miminko bude problem... I presto jsem zvazovala jestli si mimi nechat nebo ne... Prece jen - je mi 21 (v te dobe 20), studovala jsem vysokou, s pritelem jsme spolu byli pouhych 9 mesicu... Popravde - byl to on, kdo byl vsema deseti pro, kdo mi v podstate zakazal si to nechat vzit:) A za to mu neprestanu byt nikdy vdecna, muzu rict ze to bylo to nejlepsi rozhodnuti myho zivota!:) Ale k porodu... Termin jsem mela 27.6.10. Tehu probihalo naprosto bezproblemove, prvni ctyri mesice mi bylo trochu spatne, ale nezvracela jsem. Potom uz to byla prochazka ruzovym sadem. Skolu jsem ukoncila a vrhla se po hlave do tehotenstvi bez starosti:) Bylo to nejkrasnejsi obdobi meho zivota... Vsechny vysledky vychazely v poradku, nic me netrapilo, jedina vada na krase byla, ze jsem pribrala 28kg... Ale jelikoz jsem pred tehu mela 56kg na 180cm, tak se to na me ztratilo, nastesti:-D Nastal den D a porad se nic nedelo... Zadni poslicci, zadne naznaky.. A tak to plynulo den za dnem... Dny jsem prezivala s mokrym rucnikem na hlave, s vychlazenou stavou na stole a taky diky prochazkam s bafikem kolem brnenske prehrady. Bylo 6.7., den kdy ma muj pritel narozky a porad nic... Rikala jsem si, ze kdyz uz teda tak prenasim, ze by to mohlo byt pro neho jako darek a ono nic... 7.7. ve 20:45 jsem ucitila prvni bolestivou kontrakci. Neslo si to s nicim splest. Ani netusite jakou jsem z ni mela radost!:D 11 dni prenaset v tech vedrech nebyla zadna slast. Tak jsem cekala a pocitala... Prvne po 10-15min, pak pravidelne po 10-8... Zkusila jsem si dat horkou vanu - bud se to rozjede nebo to prestane. Po vane jsem mela kontrakce uz po 4-6min :D Tak jsme se rozhodli ze pojedeme... S pritele spolu bydlime temer od zacatku vztahu, takze s odvozem nebyl problem:) O pul 2 v noci jsme dojeli, sepsala jsem papiry, natocili mi monitor a prijali me. Nalez 2cm. Nic moc. Stahy uz docela bolely, ale rikala jsem si vydrz, bude hur. A bylo. PA mi udelala klystyr aby to urychlila a pak uz jsme jen cekali. Zkousela jsem si mezi kontrakcema pospat, ale uz to moc neslo, takze jsem stridave lezela, sprchovala se a nebo pochodovala po pokoji... V 8 rano jsem byla oterena porad jen na 2 cm. To uz byly bolesti nesnesitelny, vana nepomahala, lezet uz se nedalo... Humus. Proklinala jsem vsechny svaty do ceho ze sem se to pustila:D 8:45 mi PA pichla vodu aby to urychlila. V 9:30 jsem dostala vyprosenou injekci proti bolesti, ktera ale vuuubec nezabrala!:D To uz jsem byla na 3cm. V 10:45 jsem skemrala pomalu na kolenou o epidural, uz jsem nemela na nic silu, ani brecet bolesti jsem nemohla. Tak mi ho pichli a do 10min jsem byla vysmata, spokojena a bez bolesti. Bylo mi naaadherne. Sice pusobil jen neco malo pres 2hod a pak uz mi ho neprodlouzili, protoze PA naznala ze za chvilku budu rodit, ale i ty dve hodiny stacily abych si odpocala a nabraa sily na konec:) V 11:30 jsem byla uz na 8cm!:) Ve 13:45 prestal pusobit a zacalo peklo. Ty bolesti se nedaji popsat ani k nicemu prirovnat. Ale vy vite, kazda z vas je prozila:) Myslela jsem si ze uz to nemuze bolet vic... Mohlo. S kazdou kontrakci to bylo horsi a horsi... Nemela jsem silu na nic, jen jsem se pidikruckama sourala tam a zpatky po pokoji a funela jsem a skucela bolesti. Pritel sedel na kresle, bezradne koukal a nevedel co ma delat:) Nemohl delat nic, jen cekat, stejne jako ja:) PA se me jeste ptala, jestli nechci injekci na urychleni, ze to sice bude vic bolet, ale pujde to rychlejc...:D Tak to jsem teda odmitla, ze uz tak to boli nejvic nesnesitelne jak muze a ze vic bolesti bych neprezila. Ja mam z bolesti panickou hruzu, takze tohle bylo to nejsilenejsi co sem se rozhodla v zivote dobrovolne absolvovat:D Mezi kontrakcema jsem se klepala silenou zimnici a v kontrakci jsem se topila v potu, bylo to sileny... Ve 14:15 prisla PA, koukla se a rika: Muzeme tlacit! To bylo to nejhezci co mohla rict! Tak jsem se vyskrabala na kreslo, zaprela se a tlacila... A tlacila.. A tlacila... A furt nic:D Pak jsem jen citila takovy tupy krupnuti, jak me PA nastrihla, dvakrat jsem zatlacila a 14:29 8.7.2010 na nas vykouklo nase nejmilovanejsi stesti - Anetka, 50cm a 3580g:):):) Po 18hod bolesti najednou ze vteriny na vterinu konec a uz jen ten nejkrasnejsi detsky krik...:) Pritelovi tekly slzy stesti, byl to jeden z nejkrasnejsich pohledu na svete:) Nasi male bude za chvilku uz pul roku, je krasna, zdrava a ja nikdy nebudu toho rozhodnuti si ji nechat litovat!!! A dekuji Misovi, ze tam byl se mnou - Miluju Te, bez tebe bych to nezvladla!!! A shrnuti zaverem? Porodnici u Milosrdnych bratri muzu jen doporucit! A porod byl tim nejuzasnejsim, nejsilnejsim a nejkrasnejsim zazitkem v mym zivote!!! A uz se moc tesim, az si ho zopakuju:)PS: Omlouvam se za delsi prispevek, nejak jsem se rozepsala...:)

Vojtíšek 1. 9. 2010

Dlouho se mi do popisu svého porodu nechtělo, říkala jsem si, že těch příšerných zážitků kolem už tu byla spousta, ale pak jsem usoudila, že i pro sebe sama není na škodu si to celé v klidu zrekapitulovat. Nejdřív ve zkratce těhotenství: zděšení, že jsem těhotná (dóóóst neplánovaně-jsem svobodná matka), čtyři měsíce žaludek jak na vodě a jeho obsah v záchodové míse, dva měsíce relativní pohody, pak týden ve špitále na kapačkách s hrozbou předčasného porodu (nakonec jsem rodila až 40+6) a zbylé tři měsíce doma na gauči, kde jsem přečkala veškerá příšerná letní vedra a dusna. Měla jsem už po termínu a stále nic, celou dobu prckovi říkám, hlavně si nevyber 1.září, budeš chodit na své narozeniny poprvé po prázdninách do školy Už pár dnů sice odcházela hlenová zátka, ale pořád nic, břicho mi tuhlo nepřetržitě tři měsíce, že jsem tomu už ani nevěnovala pozornost, tak jsem si šla 31. srpna těsně před půlnocí lehnout s tím, že to zase bude noc (vydržet v jediné snesitelné poloze, pořád courat na záchod a spát max.2 hodiny v kuse) a taky byla! Tuhnutí bylo tentokrát podezřele pravidelné a stále intenzivnější. Začala jsem stopovat, kontrakce přicházely nejdřív po 15 až 20 minutách, po dvou horkých sprchách už cca po 5 minutách. V pět ráno jsem si říkala, že už mám kontrakce docela dlouho, všude píšou, že když jsou po 5min, že se má jet, tak že bych tedy mohla vyrazit do porodnice, i když jsem zcela správně měla pocit, že zatím je to podezřele v pohodě. Na příjmu byla milá PA, se kterou jsem bohužel jen vyřídila formality, pak se vyměnila směna a tím to skončilo. Když jsem ležela na monitoru, tak přišla jiná PA, která se mně ptala, proč jsem přijela! Proč asi. Navíc jsem celou dobu slyšela jinou rodičku, která dost hystericky řvala, že je to strašné a že rodit nebude, čímž jsem se naprosto vystresovala a už se toho do konce nezbavilaPo prohlídce doktorkou jsem se dozvěděla, že jsem na 1,5 cm, tedy nic moc, ale že si mě tam už nechají. Cca v sedm proběhl klasický klystýr (nic příjemného, ale ve srovnání se zbytkem růžová zahrada), po něm se kontrakce rozjely a už jen nabíraly na obrátkách. Měli volný porodní sál, tak jsem šla rovnou tam, žádná hekárna. PA mi až na čtvrtý pokus napíchla kanylu, modřiny jsem měla ještě měsíc. Už si moc nepamatuju, jak plynul čas, ale otvírala jsem se dost pomalu. PA neustále někam odcházela, vůbec mi neřekla, jak dýchat, takže jsem akorát hodně hlasitě hekala (snad na celý špitál). Pak přišla jiná PA, která mi jen řekla, že dýchám blbě, že se dost vysiluju a zas zmizela. Tak jsem se pokusila dýchat jinak, jenže přišla zase jiná PA a že zase dýchám špatně, ale rady jsem se opět nedočkala (fakt jsem se během kontrakcí nestíhala zeptat, jak teda na to-kurz jsem kůli pobytu v nemocnici prošvihla). Postupně jsem se nějak prohekala na 7, 8, 9 cm, někdy během toho mi ještě milostivě dovolili sprchu. Během kontrakcí mě to už dost nutilo na tlačení, ale pořád ještě jsem nesměla a PA stále v někde v trapu. Kdybych neměla doprovod, tak tam snad umřu žízní. To už jsem se mezi kontrakcemi klepala jak ratlík. Kontrakce už byly fakt pekelné, na bolest jsem dostala nějaké čípky, ale pomohly snad na jednu kontrakci. Pak už mi nedovolili slézt ze stolu, pořád ještě na jedné straně něco vadilo, tak jsem musela ležet na boku, pravou nohu na levé podpěře, což byla ještě horší poloha než na zádech. Zhruba v jedenáct , že teda konečně můžu tlačit. Tlačila jsem jak blázen a furt nic. Nástřih, zase nic. Kontrakce snad nepřetržitá. Po dlouhých minutách si někdo všimnul, že se při tlačení prohýbám v zádech a srovnal mě do správné polohy. Mezi tím mi něco dávali do žíly, ale to už jsem moc nevnímala. Jen jsem zaregistrovala, že v místnosti začalo seskupovat čím dál víc lidí (asi jsem byla jen krůček od císaře). Vůbec si neuvědomuju, kdy šla hlavička, kdy ramínka a kdy zbytek, jak to tu čtu u ostatních, ale někdy během toho tlačení mi PA lehla na břicho a nastala neskutečná úleva!!!! Vojtíšek byl 1. září v 11.45 konečně po dvanácti hodinách na světě - 47cm a 2950g. Hned ho donesli k ošetření, ale za chvíli už jsem ho měla v náručí, takže i šití se dalo v pohodě zvládnout Klepat jsem se nepřestala ještě odpoledne, ale to už bylo to nejmenší. Těhotenství i porod stály za to, přístup personálu v porodnici katastrofa (včetně šestinedělí a občas i novorozeneckého), šestinedělí trvalo snad tři měsíce, k tomu mírné zdravotní komplikace prcka, ale mám nádherného syna a teď už si to konečně začínám užívat Každopádně jsem stále rozhodnutá, že už nikdy!

LAURA 20.10.2010

I já vám popíšu svůj zážitek z prvního a na dlouhou dobu posledního porodu:-) Z úterý na středu v 0:30 jsem s přítelem dorazila do porodnice.Během dne mi už pomalu začaly bolesti a to poměrně silné.Čekala jsem na přítele až dorazí z práce a vyrazili jsme do nemocnice.Tam mě prohlídla doktorka,ale říkala,že rodit ještě nebudu,ale že už si mě tam nechají.Přítele poslali domů a já tam zůstala úplně sama na pospas těm bolestem.Celou noc jsem pochodila a pronadávala na pokoji.Bylo to něco hrozného.Porod se ale stále neblížil.Ráno u vizity se rozhodlo,že mi udělají nálev,zajistí žílu,píchnou vodu a bude se čekat.Zavolalo se příteli,ať už dorazí.kromě toho všeho jsem se rozhodla,že si nechám píchnout epidurál,což jsem sle neměla dělat.Porod se mi tím protáhl.Střídala se vana,skákání na míči,neustálé chození po porodním sále,ale malé se pořád nechtělo.Bolesti byly čím dál silnější a já měla pocit,že už budu rodit.Strašně mě to bralo na tlačení,ale nemohla jsem.Nadavala jsem,klela a házela vším možným:-)Byla jsem už unaven a vyčerpaná.Celou noc jsem nespala a porod taky nešel.Ke konci už jsem to vzdávala.Prosila jsem doktorku,ať mi udělají císařský řež,ale řekla mi,že ještě 15 minut to zkusíme a pak mi ho udělají.Naštěstí jsem už začala pomalu rodit.Zašla jsem si do sprchy,převlékla jsem se do čistého pyžama,stlumili světla a mohla jsem konečně tlačit.Prcka se mi povedlo vytlačit až na šestý pokus.Nevím,jestli mě natřihli nebo mě malá tak natrhla,ale byla jsem sešitá zevnitř i z venku:-( To nebylo ale nic.To už jsem ani nevnímala.Malá byla konečně na světě.Narodila se 20.10.2010 v 18:04 s váhou 2860g a 47cm.Na to,že byla tak malá,dala mamince dost zabrat.Když jsem ji viděla,rozbrečela jsem se štěstím já i přítel.Byl mi tam obrovkou oporou a jsem ráda,že tam byl semnou.Bez něj bych to asi nezvládla.Oba máme zážitek na celý život:-)

Lucinka 16.11.2010

Tak i já teda popíšu svůj druhý porod i když se mi dotoho moc nechce.v pondělí 15 jsem šla do poradny na 3 hodinu na monitorech nic nebylo a dle doktorky se nic nechystalo cs jsem měla 3 tak si mě pozvala na monitor. od doktorky jsme šli pěšky Eliška se aspoň prospala v kočáře a my se pěkně prošli.Kolem 7 mě začali slabé poslíčky moc jsem tomu nevěnovala pozornost bylo to tak už několikrát,kolem 8 už přicházeli častěji a byli trošku silnější tak jsem chodila a čekala jestli se bude něco dít v 9 už jsem si dávala vanu ta zabrala a poslíčky nebyli tak jsem vylezla,ale vrátili se mnohem silnější tak jsem vlezla zpátky do vany a volala mladší sesře ať dojede že se něco děje.S Mišákem jsem dobalila tašku do porodnice o půl 10 jsem dalá spát Elišku,Miáchal odjel pro sestru a jak dorazili vyrazili jsme směr porodnice kontrakce byli po 5 minutách.Po příjezdu do porodnice kontrakce začali slábnout tak jsem si nadávala do blbce že jsem nevydržela dýl doma.Na monitorech se ale opět rozjeli mudra mě vyšetřila a verdikt otevřená na prst že si mě tam teda nechají kdyby se to náhodou rozjelo jinak pujdu ráno domů.Nechtěli mi tam nechat ani Mišáka já si ho ale vydupala.Na porodní pokoj jsem se dostala v 11.PA mě poslala do sprchy na balon což bylo super moc mi to ulevovalo.Dala mi klystýr ten se dal aji sem ho 5 minut udržela.Kolem 12 mě šla vyšetřit při kontrakcích do mě strčila ruku s tím že to nějak moc nepostoupilo že mi teda píchne vodu.Což jsem věděla že teprve ta pravá bolest přijde jak jsem nebyla moc otevřená tak jí ta voda pořád nešla píchnout nakonec se povedlo.kolem 1 ráno jsem myslela že se už zblázním přišla PA a že a mě mrkne při kontrakce do mě strčila celou ruku a pěkně mě prohrábla já myslela že polezu po zdi otevřená na 4cm ve 2 ráno mi bylo už ouvej bylo mi dost blbě svali se třepali klepala jsem se jak ratlík a nešlo to zastavit v jednu chvíli sem jen křikla na Michala že budu zvracet rychle mi dal misku k hlavě a já se děsně pozvracela a do toho měla kontrakce jak blázen,takže jsem si je nemohla ani prodýchnout párkrát za mnou došla při kontrakcích mě opět krásně prohrábla dokonce ve mě měla ruku 10 minut a po té si pozvala kolegini ať do mě taky hrábne že si není jistá jestli by to už náhodou nešlo pokaždé když odešli jsem nadávala jek špaček.O půl 3 ráno jsem umluvila PA na sprchu když jsem šla s Mišákem po chodbě do sprchy tak mě chytala jedna kontrakce za druhou došla jsem ke sprše tam se to ale tak rozjelo že jsme mazali s Mišákem zpátky na chodbě jsem měla děsný tlak tlačit prostě nešlo netlačit přiběhla PA a pořád říkala že tlačit nesmím že musím dojít na pokoj prodýchávat jsem už nezvládala tak mě tam s Michalem rychle dotáhli.Položili mě napostel a žeteda mrkne jak to vypadá opět do mě strčila ruku a že to nepujde že ještě není pryč branka,ale při té kontrakci ten tlak najednou tak zesílil že řekla ať zkusím pořádně zatlačit tak jsem tlačila a ona najednou že jdem na věc ale ať netlačím že si to musí nachystat což nešlo najednou netlačit.Přiběhla doktorka a druhá PA potom jsem tlačila a i si zakřičela tak jsem dostala zákaz že nemám křičet,ale držet dech a tlačitMišák pořád ať tlačím že už to budu mít za sebou asi na 3 zatlačení šla hlavička Mišák křičel že vidí tmavé vlásky ať naposled pořádně zatlačím jenže mi najednou přestali kontrakce tak mudra že počkáme až dojde další měla jsem děsný strach o Lucinku že se udusí tak jsem tlačila i bez kontrakce ta během tlačení přišla já zabrala a byla venku hlavička,pak jedno velké zatlačení a vyklouzly ramínka a pak byla venku celá malá přišla na svět 2:55,měřila 47cm a vážila 2840g ta uleva byla neuvěřitelná.Malá dost palkala Mišák si přestřihl šnůru a fotil.Po očištění mu ji dali na pochování byla tak mališká a vlasatá Čekala jsem co placenta ta pak na dvě zatlačení vyšla celá a mudra se mrkla jak jsem potrhaná a jestli je to na šití.Ani mě nenastřihli a nemám ani jeden steh.Asi po půl hodině jsem začala ale silně krvácet tak že počkáme jestli to nepřestane asi po půl hodině že to není dobré že ve mě přece jen kus placenty zůstalo tak jsem šla na sál.Na sále byla děsná zima ještě tam doktoři vtipkovali že budou příště operovat ve svetrech já tam ležela nahá a tak mě třepala zima že jsem se rozklepala děsně celá.po narkoze na mě čekal na pokoji Mišák už ale bez Lucinky poslala jsem pár sms a mišák jel pak dom bylo kolem 5 ráno.Opět mi byl obrovskou oporou i když jsem mu tentokrát u porodu nadávala když mi říkal ať dýchám a já mu nato oponovala že je to stejně na h***o že to nepomáhá,no chudák si tentokrát užilNa 6 nedělí jsem se dostala v 7 ráno tam jsem se v 8 osprchovala což bylo super a malou jsem dostala k sobě na pokoj v 1 odpoledne.Na pokoji byla jedna paní která si chtěla pořád povídat a mě se chtělo spát spánku jsem se dočkala až po 36 hodinách!!!Nešlo nám zavřít okno takže tam byl děsný průvan dětské sestry neochotné a péče o dítě děsná.Při braní kapky krve z paty ji měla Lucinka týden modro fialovou a při stříhání pupíku to dělal snad řezník a ne doktor,sestra ji náplast z pupíku strahla takovým způsobem že jí to vzala i s kůžičkou má dětská doktorka mi pak doma říkala co jí to dělalo za řezníky opravdu děs takže to je můj druhý porod omlouvám se že jsem se tak rozepsala

febris intra partum

Nevíte někdo, co to je? Měla jsem to napsaný v propuštěcí zprávě v nepravidelnostech. Přesněji tam stálo:susp. CTG, febris intra partum. Netuším, co to znamená!!!

Daneček 23.10.

tak jsem se konečně rozhoupala popsat porod danečka.V pátek 22.10.v jednu ráno jsem začla mít bolesti podbřišku a zad,které se postupně zkracovaly až byly po pěti minutách tak jsme vyrazili do porodky.Celý den jsem nejedla a moc toho nenaspala,tak jsem byla hladná a unavená.Tam jsme dorazili v 17.30h,vyšetřili mě,otevřená na dva prsty,dali na monitor,na něm jsem byla asi hodinu a řekli,že se jim tam žádný kontrakce neukazují.Tak jsem šla na chodbu za přítelem s tím,že nás snad pošlou domů.V 19h mě zavolali,že si mě zase vyšetří a při vyslíkání mi praskla voda,tak mě vyšetřili a že si mě tam nechají,vyplniki jsme formality a šlo se na hekárnu,dali mi klystýr,pak jsem skákala na balonu a sprchovala se.Bolesti se zvyšovaly,ale neotvírala jsem se.Ve 21h přišly s tím,že mi dají epidurál,aby se to víc rozjelo.Okolo 22.30 mi dali epidurál,boesti ustaly a mě otrnulo:-))Ale byla jsem hladná a unavená,pořád se nic nedělo,tak mi dali okolo 1h další epidurál s tím,že nemám ležet,jen stát a byt opřená a stúl nebo postel,únava mě totálně ničila a já spala pomalu ve stoje.Pořá jsem se neotvírala,tak mi kolem 3h píchli oxytoxin na otvírání a okolo půl čtvrté jsem začla tlačit s tím,že jsem ale žádné pořádné kontrakce ani tlak neměla.PA a doktorka mi talčily na břicho a říkaly,kdy mám tlačit,tak jsem po úmorném a vysilujícím talčení porodila s nástřihem malýho ve 4.02h.měl 50cm 3100g.měl krátkou pupeční šňůru,tak mu ji ustřihli a pak mi ho dali na chvilku na prsa.Byla jsem úplně hotová a tak jsem na něj jen koukala a nebylá schopná slova.No a pak ho prohlídli atd. a přítel ho měl u sebe.Nechtěla mi vyjít placenta ani po injekci a asi po hodině mě řekli ať se přesunu na sál,ale já byla k.o..tak jsem při pokusu si sednout omdlela,no pak mě vzali na sál s tím,že mě zašijí a udělají resekci placenty.tam mi daly další dva epidurály a ještě něco a asi hodinu trvalo šití a vytažení placenty.Na sále jsem byla asi do 11h apak mě dali na šestinedělí.Porod byl hroznej,ale dá se to vydržet a ta radost z malýho v náručí za to stojí:-))

Kristýnka 12.11.2010

Kolem čtvrté ráno mi začaly kontrakce, neměla jsem je pravidelné, tak jsem šla do sprchy a čekala, co se bude dít, jestli se to rozběhne, nebo jestli jsou to poslíčci.Šla jsem zpátky do postele a měřila v jakých intervalech jsou. Jednou po třech, pak po čtyřech minutách a tak nějak se to střídalo. Kolem páté jsme vylezli oba z postele a že pojedeme, že je to nějak často. V porodnici mi řekli, že jakmile budou po pěti minutách, tak přijet. No a došla jsem do sprchy a začla mi odtékat postupně plodová voda, bylo 5,15 tak mi bylo jasné, že opravdu pojedeme. V šest jsme přijeli do porodnice, napojili mě na monitor, vyšetřili, to už jsem měla kontrakce po třech minutách, celkem pravidelně. Tak mi řekli, že když to dobře půjde dopoledne porodím. Tak mě uložili na pokoj, dostala jsem klystýr, dalo se to vydržet:)Kolem 7.45 mi kontrakce docela zesílily, byly v rozmezí 2-3 minut asi po hodině přišla porodní asistentka, vyšetřila mě a že už se mi chce asi tlačit, tak jsem řekla, že ano. Tak že už to brzy bude, napíchla mi glukózu a přišel doktor, zdravotní sestřička z novorozeneckého, dětský doktor. No a Kristýnka byla 9,15 na světě, takže docela rychlost na prvorodičku. Od prvních kontrakcí 5,5 hodiny. Nedokážu ani popsat pocit, když mi Kristýnku položili na bříško, vrhkly mi do očí slzičky štěstí. Byla jsem hrozně ráda, že se manžel rozhodl jít k porodu, při každé kontrakci mě držel za ruku, což mi dost pomohlo. Přeji Vám abyste měly holky, tak rychlý porod jako já.Mějte se krásně a pohlaďte bříška:)

Adam 13.10. 2010

Především musím říct, že už si to moc nepamatuju. Spíš si pamatuji pobyt v porodnici, než porod.Rodila jsem v 42tt, měla jsem naplánováno vyvolání, ke kterému nakonec nedošlo. 11.10 brzo ráno vstávám na záchod a najednou cítím píchnutí v podbřišku a praskla mi voda. Říkám příteli, že mi praskla voda a že jedeme. Ten byl k mému překvapení úplně v klidu. Oblékla jsem se, což šlo dost blbě, protože ze mě pořád něco teklo a bylo to hned mokré. Volala jsem ségře, zrovna měla noční, tak na nás čekala na recepci. Doktor prohlédl, na prst otevřená, monitor v pohodě, tak mě šoupli na předporodní pokoj, zrovna tam rodilo víc maminek, takže nebyl volný porodní pokoj. Zatím jsme volali mé PA, jestli přijede. Dorazila spolu s mojí ségrou kolem sedmé hodiny, to už jsem musela trochu prodýchávat. Pak nás přesunuli, stále žádná změna. Nevím při kolika centrimetrech mi dělali přípravu, trochu mě doholili a dali klystýr. Vydržela jsem tak 3 minuty, dokonce jsem si na záchodě četla. Celkově jsem to zvládala ve strašné pohodě. Skákala jsem na míči, prodýchávala o postel, sprcha byla taky super. Otevírala jsem se strašně pomalu, takže mi dali oxytocin, to bylo to největší svinstvo. Sice jsem se otevřela natolik, aby mi mohli dát epidurál, takže mi ho napíchli, ale museli mi nakonec 4x přidávat, byla to celkem pohoda, ale jakmile jsem ještě k tomu dostala kapačku oxytocinu, tak se to nedalo. Mezi kontrakcemi jsem usínala na minutu, dvě. Nakonec jsem byla ráda, že jsem tam nebyla sama, byla tam se mnou ségra, moje PA Dáša a nakonec i přítel, jakože jsem za nic nechtěla, aby tam byl. Pořád mě někdo držel za ruku, to mi pomáhalo. Jenže jsem se pořád neotevírala, byla jsem tam vlastně celý den, zastavila jsem se na 8 centimetrech a to už jsem upřímně prosila o císaře, že to nezvládnu, byla jsem naprosto vyčerpaná. Trochu jsem si při dýchání i přitlačovala, ale Adam nesestupoval, ani na těch 8 centrimetrech prostě nenahmatali hlavičku. Prostě se mu u mě líbilo. Myslím si, že nebýt tam se mnou Dáša a ségra, tak můj porod dopadne jinak. Kdyby nahmatali hlavičku v porodních cestách, tak mě nastřihnou a vezmou ho kleštěma nebo mi skáčou po břiše, jak někdy píšete. Doktoři koukli na monitor, na mě, to je nejspíš přesvědčilo, že to fakt nezvládnu. Připadala jsem si strašně, že nedokážu ani porodit dítě a omlouvala jsem se, když jsem prosila, ať mi udělají císaře. Dali mi něco na zastavení kontrakci, odvedli na sál, připravili a šlo se na věc. Mě se tak ulevilo, když jsem věděla, že už žádné bolesti nebudou. Po 20 hodinách od prasknutí vody se mi nikdo nedivil.Byl to strašně zvláštní pocit, být při vědomí a vědět, že se vám hrabou v břiše. Taky mi přišlo, že to trvá strašně dlouho. Koukala jsem do stropu, najednou mi Dáša, která mě držela za ruku říká, podívej se a to už mi ukazovali čumáčka. Měl 4,17 a 53 cm a narodil se 13.10. v 0,32. Odnesli ho k příteli a ten si ho podepsal a pochoval. Připadalo mi to jako chvilka, než mi ho přinesli přiložit, ale prý se s ním mazlili 20 minut. Mě sešili a přivezli na pokoj. Bylo nás ten den 5 císařů, to tam dlouho neměli a 4 jsme byli na jednom pokoji. Jak jsem chtěla nadstandart, tak jsem nakonec byla rada, že není žádný volný, byli jsme dobrá parta. Miminka nám nosili první den jen na kojení a pochování, když jsme si stoupli, tak jsme si pro ně přes den mohli chodit samy, ale spíš nám je taky nosili, hodně jsme odpočívali. Jizva byla v pohodě, jen vstávat byla námaha a zakašlat nebo pšíknout bylo peklo. Nejlepší byl záchvat smíchu, co jsem měla, když si spolubydlící místo nasvícení zavolala sestru. Mléko se spustilo tak třetí nebo čtvrtý den. Adam jak je velkej, tak chtěl víc, tak jsme ho několikrát se sestřičkama dokrmili přes stříkačku Nutrilonem, ale odcházeli jsme bez něj. Pustili nás po šesti dnech. Po dalších třech dnech doma jsem o jizvě nevěděla.Personál byl naprosto úžasný, budu posílat pochvalu na vedení nemocnice. Jak na porodnici, tak na šestinedělí. Nikdy na nich nebylo znát, že bychom nějak obtěžovali, pořád dobrá nálada, vždycky poradili.Adam je úžasnej, moc krásnej, ale musím říct, že první týden jsem si připadala, jako bych ho měla půjčeného, jako že není můj. Ještě teď po měsíci si připadám zvláštně, nějak si to pořád neuvědomuju. I když to dopadlo, jak to dopadlo, myslím, že to bylo celkem v pohodě a ve výsledku bylo jedno, jestli jsem rodila císařem nebo normálně. Po chodbě jsme všechny maminy chodili první dny stejně.