DNES: Můj dnešní program, počasí dnes, nálada dnes, DNES slaví - nové diskuze

Jsem šílená matka

Je to jen třináct dní a já zase byla s Aničkou u doktora,tantokrát mi vypadla z přenosné tašky na miminko.Chtěla jsem ji vzít s sebou do obchodu,ona spinkala.Vyndám jí , udělám pár kroků a vykulím oči a šíleně se vyděsím,protože to moje milovaný křehký miminko je obličejem na zemi na dlaždicích.Divím se , že to se mnou "opět" neseklo.Zvedla jsem jí,měla pusu plnou krve a křičela tak,jako jsem jí nikdy ještě křičet neslyšela.Holky strašný.Vím , že to tak u dětí je,ale prostě fuj!!Už nikdy!!Kočár jsem nechala jak byl na ulici ,Aničku v náručí a běžela jsem na ulici pro pomoc.Přes svoje slzy jsem skoro neviděla , tak díky bohu , že jsem se ještě nenatáhla,Anička křičela a tak pomoc byla rychlá.Jedna maminka velmi rychle pochopila co je třeba a na nic se neptala a rovnou otevírala dveře u auta a odvezla nás na chirurgickou ambulanci,tam mě vyprovodila a odjela,ale ptala se i jestli nemá počkat.Musím jí pak přes naše noviny najít a poděkovat jí.U lékaře mi nebylo vůbec rozumět,já už jsem taková,břečela jsem a tak se setřičky ujaly Andulky a když jsem konečně ze sebe něco vytlačila přišel pan doktor a prohlédl to moje sluníčko a říkal, že je v pořádku.Pak raději přišel ještě jeden doktor a také řekl,že nemusím mít strach.Já bych si ty svoje ruce urazila,to není možný,co se se mnou děje,ale přitom jsem tak opatrná!Ránu jí vyčistily kysličníkem a šly jsme domů.Anička mi cestou usnula v náručí,bylo to asi 2 km do centra.Ani jsem nepočítala,že tam kočár najdu,ale byl tam.Tak konec dobrý-všechno dobré.Jen jí pořád tulím nosím a poslouchám a pozoruju...Ach jo

formule

Tak další nedělě,kdy tatínka nedostaneme od televize-jezdí jeho milované formule.A co je nejhorší?V Německu pěkně lilo a byly samé kolize až se nakonec nedalo jet takže došlo k restartu závodu,takže začali jezdit znova a samozřejmě tatˇka nebude k použití o to dýl.Ještě zbývá deset kol a co to,znova začíná lít jak z konve.Jen proboha ne další restart!!

Úraz

Dnes byl tedy den... Od rána byli kluci protivní. Když jsem šla odemknout auto, že pojedeme nakoupit, přilezl Martík (11m.)mezi dveře. Bráška ho odsunul zpět. Upevňuju sedačku - asi 5m od nich a najednou slyším divnou ránu - kája přibouchl dveře přes Martíkovu hlavičku. Krve by se ve mě nedořezal. Vylítla jsem k nim, prcka za chvíli ukonejšila a řešila, co mám dělat. Měl boule na obou stranách hlavy. Radši jsme se hned vydali k doktorce. Ta nás poslala na chirurgii, ti na rentgen. Doktor mě moc neuklidnil, pořád nevěděl, kde má tu ránu... Zbytek dne jsem neustále hlídala (a hlídám) jestli dýchá a kouká normálně, jaké má zorničky atd. Kája ho mezitím poškrábal a přišlápl mu ruku... Nevím, co to dnes bylo za den. Snad už se nic nepřihodí. Navíc jsem s nimi celé dny sama, tak dnes už jsem měla několikrát na krajíčku. I tohle je mateřství... Dávejte na sebe všichni pozor a přeju klidné dny (alespoň občas).

nemocnice

Ahoj holky, tak za hodinku vyrážíme směr Motol. Držte nám palce a já se zase za pár dnů ozvu :-)Lenča a Makča

zubař

Dnes jsem byla s Matym poprvé u zubaře.Čekala jsem,že se mu to nebude líbit a bude protivný,ale on nás překvapil-byl hodný,krásně otevřel pusinku a nechal si prohlídnout zoubky.Má je všechny v pořádku,tak mám velkou radost,že to tak zvládl

prázdniny

tak dneska jsem poprvé od té doby co se narodila Anetka doma jenom s tatˇkou.Ráno jsem je odvezla na pár dní k babičce a dědovi a já si užívám zasloužené chvilky volna.Určitě se mi po nich začne za chvíli stýskat(vždytˇ jsme spolu 24 hodin denně) ale na druhou stranu si to fakt užívám.Tedˇ je ještě otázkamjestli tam Andˇa vydrží,jsou jí dva a stát se může cokoliv,tak si s manželem říkáme,aby je v deset večer nepřivezli,ale to se snad nestane.Takže kdo jste na tom stejně jako já,tak si ty chvilky užijte a odpočněte si,než nám to všem zase začne

Musím se pochlubit a povzbudit ostatní maminky

Pročítám diskuzi,Anička je na zádech na dece.Okrajově jí poslouchám,neb jsem do toho tady úplně zažraná a když slyším zvuky tak trochu odjinud,kouknu se dolů a Anička je na bříšku Koukám jako blázen,i tu druhou ruku si dala nahoru,aby jí tam nepřekážela,no né,to mám ale šikovnou a inteligentní dceru

Můj program?

Každý den je jiný, ale přesto stejný. Vstanu, postarám se o Adrianku, uložím ji, spinká až do odpoledne. Nenechte se však zmást, co dvě hodinky se ozve a chce pít. Takže přispěchám. V mezičase, kdy spinká naběhnu sem, podívám se na novinky. Pak začne role manželky. Vše uklidím, navařím, zase uklidím, vyperu, vyžehlím, zase uklidím. :o) A pak už jsou ty příjemnější věci. Hraju si s Adriankou, až usne, tak se snažím něco vyrábět. Šiju, háčkuju, vyšívám, no prostě zrovinka to, co spěchá nebo nač mám náladu. Pak už přijde manžel, tak se postarám o něj a jdu si znovu hrát s Adriankou. Pak ten denní koloběh pokračuje. A zítra? Zítra je vesměs to stejné...

3 měsíce

Tak dneska jsou Jiříkovi přesně 3 měsíce.Koukám na něj jak si zrovna sám hraje a zkoumá svého oblíbeného plyšového hrocha a vzpomínám jak se narodil a nesli jsme si ho z porodnice domu.Na jednu stranu mám pocit jako by to bylo včera,ale na druhou že už je to vlastně hrozně dávno.Už je větší(o 10 cm)těžší (o víc jak 2kg)a vubec takový jiný.Už si rozumíme,máme nějaký režim a každý den uteče hrozně rychle.Chtěla bych poděkovat vám všem co jste mě pomáhali radou při problémech(a doufám že i nadále pomáhat budete).A těm co se teprve těší na svého potomka(zvlášt pokud bude první)chci říct"ano v některých chvílích je to těžké.Někdy budete mít pocit že to nezvládáte,že jste špatná máma.Ale těch krásných chvilek je daleko víc a všechno vám vynahradí."Ještě jednou díky vám všem.

Píšu už dnes :-)

Tak holky zítra ráno jdu s malou kvůli tomu jejímu hemangiomu, tak držte palečky ať to dopadne dobře..

Vzkaz pro Lillynku

Ahoj Lilly, musím říct, že jsi fakt "Borka", moc Ti držím palce a nesmírně sympatizuji s Tvou odvahou.

Tak se tak procházím s kočárkem, přemýšlím o váhové křivce,stoličce ,té v plenkách... a vidím u kostela nastrojená auta a říkám Aničce-jé svatba,pojdˇ podíváme se na nevěstu.Blížím se a usmívám a v duchu vzpomínám,když mi náhle úsměv ztuhl,ženich byl nejlepší kamarád mého bývalého kluka se kterým jsem čtyři roky žila.Manžel mě odloudil z jeho spárů před 4,5 roky.Začala jsem nejistět,upravovat si ty trosky těla a vlasů co mi zůstaly po porodu a nejistě pokračovala dál , protože zpátky už to nešlo.Trochu mě lechtalo v břiše a oči jsem měla na stopkách.Byla jsem zvědavá,ale nakonec onen tam nebyl,to jsem se pak sobě musela smát jak jsem pitomá.A vůbec nechápu jak to že jsem tak reagovala,asi ze zvyku.Nevšiml si mě vůbec nikdo a já byla nakonec ráda že už tohle trápení s láskou mám za sebou a že jsem toho svého muže našla a nemusím se před nikým předvádět.A tak se chci zeptat , jestli by jste reagovaly tak nějak podobně?Víte co je s těmi kteří pro vás určitý čas byli jediní na světě?veru