Noční koňská show - diskuze

Byla úžasná, zpětně nazíráno, stálo by to i litr. Já na určeném místě k sezení vydržala deset minut a přesunula se natvrdo k ohrazení, opřela hlavu o nerez hrazení a čuměla a vzdychala. Kolegáček s kamerou nakonec taky a občas mne častoval chytristikou\"Zapomnělas zavřít hubu!\". Kamera totálně selhala, holt ot není vyrobeno pro noční natáčení, jak sa míhaly reflektory,tak z fotek taktéž nula nula nic. Jen záznam od kolegáčka a další kolegyně mám slíbený, i když i jim v půlce došly baterie v kameře. Pro názornou představu, jak blízko jsme se dostala, uvedu, že jak koňovití pádili kolem, padal mi na nohy písek od kopyt a pokud si odfrkli, nejednou na mně skončila pěna od huby Já sa postavila inteligentuš přímo naproti kolbišti, takže při turnaji sa ty kobyly řítily přímo proti mému ksichtiku, načež v poslední chvíli byly strhnuty stranou a na já měla pís.spršku. Je to fantastický pocit, vidět, jak se řítí to tělo, zábradlí jemně vibruje nárazy hudby a přímo cítíte, jak vás zaplavuje adrenalin a endorfiny, pomalu fakt lepší jak orgasmus. A že jsme toho vycedila hodně. A viděla jsme i detaily, které asi měly zůstat tajné. Třebas jeden z Indiánů, Bere vlajku měl pod válečnýma barvama vousy, další, Crazy Horse rajtoval naostro, fakt pod bederní rouškou neměl vůbec nic, tedy kromě genitálu a nahatého zadku. V zákulisí ohňových mužů bylo nejedno šáhnutí na zadek, viděla jsme, kolikrát museli loknout a vyplivnout tu tekutinu, aby mohli polykat plameny... Program měli vychytaný, a výběr hudby překvapoval. Kdo čekal trampské cajdáky a písně typu Tučný, musel být zklamán. Při boji Indiánů zněly tóny z Pulp Fiction, při přepadení dostavníku zase od Rednexu Cotton Eye Joe- to byl asi nejtipnější drama, fakt to sedlo. Při vystoupení v dámském sedle vám tuhla krev v žilách jen z atmosféry svitu luny,třesku třaskavin, fontán miniohňostrojů, šermířského souboje, tance reflektorů a tónu houslí a bubnu, nevěřila bych, jakou kulisu dokáže vytvořit jen tyto dva nástroje. Tohle byl zároveň majstrštyk, největší ovace měla ona dáma naprosto oprávněné. A co bylo k vidění? Napráskám postupně: úvodní řeč moderátorky, očistný indiánský rituál koní, poté jejich nesmiřitelný souboj, ukázka mistra biče a šerifa v jednom, kovbojská paráda, vystoupení mistra s koltem, přepadení dostavníku- to byla sranda. K \"mrtvole\" jakoby mimochodem přišla její kobyla a štouchala do ní nosem, a v tom do ticha zazněl hlas\"Tož nech mňa, já su ted přece mrtvý!\" a koník odkráčel.... Po menším zdržení a zpovídání místních hasičů následoval rytířský turnaj Saracéna(na Appaloose, ten paradox byl úsměvný), rytíře z Norska(taky apalůza) a rytíře z Jeruzaléma, soubojovali sa navzájem nejn klasicky, s dřevci, ale i mečama a párkrát si dali i do zubů, tedy sobě, né koním. A to vše za tonů řízného rocku! Pak přišla ta ona zmiňovalá Dáma v jemném provedení vážné hudby a španělské drezúry, předváděla i přirozený výcvik koně, a napráskala na sebe i pár intimností a zážitků z natáčení filmů.Její lipicánka Arwen byla úchvatná.Těch jediných mám existující fotky, letos byla i na kyjovském dni koní, je to v mé fotogalerce. Došlo i na jezdecké umění z Asie, tři kaskadéři měli fajne džigitovku za tńu balalajky a ruského chorálu, který postupně přecházel z pomalého tempa na rychlou \"Itś džigetaj\"(starší rajcovák z diskoték) a parádní tečkou ve formě tvrdého rocku. Pro ty, kdo neví, co je ot džigitovka, je to takovéto to umění kozáků v jízdě stojmo na dvou koních zaráz, jízda na boku koně a různé akrobatické kousky, vše na cválajících koních. A zklidňující tečkou bylo vystoupení ohňových mužů. Končilo to o půl dvanácté a začínalo přesně v devět. Fantastický zážitek, umím si představit, jak excelentní musí být Apassionata v první řadě, jenže tam sa nedostanu. Zatím vše, howgh!