nemocnice-lůžková část - diskuze

Zůstala a bez přemýšlení...Od kamarádky dělá matka 30 let vezdravotnictví a vím jak se zachází s malými dětmi v postýlce.Sestry nemají čas ani trpělivost,přelepí i pusinku náplastí aby dítko neřvalo........

souhlasím s Evulíkem,Adě bylo 10 měsícu a musela být hospitalizovaná,řekly že tam nemužu být ptž nekojím,tak sem řeklaže jí dám do jiné nemocnice a místo bylo hned,ale pokud by tam měla být ted jako 11 tiletá,tak už by tam musela být sama,Maty ještě ne prostě to taky záleží hodně na věku

ono to máš těžký, když můj nejmladší brácha trávil co chvíla na infekčním (silný atopický exém), tak tam mamka být nemohla, ale poád sme tam jezdili a to sme neměli auto a brácha povětšinu času ležel v Brně. a od malička

Kdyby byla nutná hospitalizace, určitě bych tam děti nechala. Co by mi jako zbylo? Nějak nechápu celou diskuzi. Jasně, že když je možnost, tak maminky se svým dítkem zůstanou, ale pokud není, tak je přeci důležitější zdraví a to bych neriskovala nikdy.Jinak, jasně, že bych ty noci děsně obrečela, představa, že je tam Míša nebo Juli sama je úděsná.

nenechala, i kdybych si měla ustlat na zemi vedle té postele, tak bych tam Kačku samotnou nenechala. Nebo jak píšeš, prostě bych se sbalila a odjela do jiného špitálu, kde by mě s ní nechali

malé dítě nenechala v žádném případě, větší už asi ano, byla jsem v nemocnici v 6 letech a nebylo to tam tak hrozný, ale s prďolou jsme si poleželi v nemocnici týden,když jí bylo 8 měsíců, asi bych se zbláznila kdybych ji tam měla nechat samotnou

No to teda čumim na ty názory. Jak píšu výše, Elískovi byly pouhopouhé tři měsíce, takže by se dalo říct, že moc nevnímal, kdo a kde a co. Velký omyl. Kojila jsem, takže bylo jasné, že tam s ním budu a i kdyby ne, tak se nehnu.Byl to jeden z nejhorších týdnů mého života, sestry se chovaly jako totální krávy, nedbaly na nějaký režim, že třeba při kojení tolik nepláče, když mu rvou ATB do žíly (i když jsem je prosila, chodily zásadně mimo kojení), nerespektovaly absolutně nic. Když plakal při převazu, hartusily na něj, že je přece VELKÝ (!!!!!!) kluk a ať nevyvádí. Xkrát jsem se s nimi pohádala a nebyl to jen můj dojem, když si otevřely hubu i na mého tátu během návštěvy, taky je pěkně sjel. Atakdále, to je na román.Takže -nástiletého puberťáka klidně. Ale školkové nebo ještě mladší dítě? Nikdy!!!

Nenechala. Sama nemocnice nesnáším a vím, jak mi bylo hrozně, když jsem tam byla sama - i když už mi bylo nějakých 12 let... Proč bych tam s dítětem měla být? Abych ho podpořila a povzbudila, aby nebylo nemocné samo v cizím prostředí, s cizími lidmi. Aby moje dítě mělo někoho, kdo mu pomůže, když bude potřeba a kdo pohlídá, aby se s ním dobře zacházelo.Ostatně já jsem i dospělé ségře dělala společnost skoro celý den, když to šlo.

Jsem taky hrozná a dokonce si myslím,že tam ti rodiče překážejí.Že dítko chce spát nebo si chce hrát s ostatníma a místo toho ho furt prudí rodič.Ale zas ,když by všichni ostatní tam měli rodiče tak by to tomu mojemu mohlo být líto.Jsem pro ,aby tam rodiče vůbec nebyli.