Nějak po ní netoužím - diskuze

Někdy během roku jsem tady řešila svoji matku. V sobotu se za ní stavil na návštěvu Ondra a přišel s tím, že by v červnu přijeli na pouť. Zjistila jsem, ale že po ní už nějak netoužím. Vlastně mě skoro 20let neznala, pak byl rok kdy volala skoro pořád a většinou se trefila, když jsem kojila nebo když jsem potřebovala dělat kolem Petříka, to časté volání v nevhodnou dobu mě vadilo. Ani né rok po tom co za mnou přišla tak se časté telefonáty změnily na vůbec žádné a kdybych jí nepřála k různým svátkům tak se ani neozve. Pokud jsem zavolala já tak jsem dostala od jejího přítele vynadáno, že se nestavíme. Když jsem za ní chtěla přijet tak buď se chystali pryč a ani nechtěli, že by ten odjezd třeba o 2h odložili a nebo byli odjetí pryč (dost často jezdí za dětma toho matčinýho přítele a u nás byli naposledy před 10 měsíci a to ještě slyším, že pořád k nám jezdí). Nedávno jsem tohle všechno rozebírala se svou tchýní a tak jsme si i spolu poplakali a já přestala svou matku řešit a smířila se s tím, že jsem zřejmě někde na konci matčiných hodnot a že za mnou asi šla, protože jí hryzalo svědomí nebo jen z nějaké eufórie, že mě po těch skoro 20 letech viděla. Teď, když jsem tedy našla konečně klid tak chtějí přijet a tím mi vše naruší. Za ten rok jsem se totiž smířila s tím, že její zájem opadl a zase jsem jí začala brát tak jak dřív tedy, že mi matka zemřela a teď tohle. Občas přemýšlím, že bych za ní zajela, ale mě se nechce tahat Petříka do toho zakouřenýho bytu. Oni sice kouří jen v jedné místnosti z okna, ale stejně jsem pak jak uzený párek. Omlouvám se za délku, ale muselo to ze mě ven.