Něco o výchově prarodičů - diskuze

Jsem totiž na týden u našich, tak pozoruju:1. ve spížce se záhadně hromadí pytle s bonbóny Děda jaksi ještě nepochopil, že Maruška nesní na posezení tunu želových medvídků. Až odjedem, tak se z toho moje maminka potentí štěstím, páč si jen pracně hlídá váhu.2. Kdyby vychovával děda, tak je z Marušky pěkné hovado. Ona je dítě, které je hodné, pokud cítí nad sebou sebevědomého vychovatele (rozuměj mě). Protože já řeknu, že jdeme ven, Maruška v rámci formálního protestu řekne, že ne, já, že jo, a jdeme. Děda řekne, že se teda ven nejde, načež se po 10-ti minutách cítí usezený a chce jít ven, takže přemlouvá Marušku, ale není schopen vydat jasný povel. Skončí to tím, že se Maruška vzteká, děda neví, co s ní a já se bavím.3. A nejkrutější je, co dělá s Aničkou. Ona je kvíkne a on už jí zvedá, tančí s ní a tak a samozřejmě za 5 minut nemůže. Jenže Anička se nenechá jen tak položit. A protože děda má hrůzu z jejího pláče, tak tančí a tančí. S ohledem na jeho nedávnou embolii ho většinou po pár minutách vysvobodím a Aničku uklidním.4. To, že je nás na děcka víc, vede tak trošku k dělení dětí. Jakože já si chovám Aničku a babi čte Marušce. Na jednu stranu fajn, na druhou, když jsme spolu samy, tak ony si hrajou spolu a aspoň tak lepší navážou sourozenecká pouta.Celkově je u našich sranda, ale myslím, že pro nás je lepší, že jsme samy, víc se užijeme, naši z nás nejsou zpruzení a snadněji se mi vychovává, když mi to nikdo nekazí.