Nechat uřvat miminko ano nebo ne - diskuze

tak u mně je to napůl,záleží na pláči,když vím,že hraje na city (brečí,na chvilku přestane...poslouchá a pak zase spustí )tak jí nechám tak 15 min.pak zakročím

Hodně záleží na tom jestli opravdu plače nebo jen tak fňuká a kňourá.Ta starší nikdy u nás v posteli nespávala a ani o to neplakala.Není ani moc závislá na mě a vždy mě nechala odejít když hlídal někdo jiný. Ta malá už do postele chodí,protože jsem hotová a usínám při kojení,tak bude naučená rychle na spaní se mnouJinak určitě se bez slz neobešlo usínání,když už jsem uspávala dvě hodiny tak mě došla trpělivost a chodila jsem jen po pěti minutách pohladit a to byla ze začátku mela hodně dlouho.

prvni 2 mesice jsme dvojcata uspavali houpanim,nosenim a podobne,pak uz jsem trochu pritvrdila a nechavala je ubrecet ale jen chvili,bylo to hrozny,2 mimina,kazde spalo jinak a kojeni hruza-jedna pila z prsu a druha prs odmitala,takze jsem musela odstrikavat,bylo to fakt dost narocny a jsem fakt rada ze uz tohle mame za sebou

Evi ale to záleží na situaci, než na chtění rodičů. Já třeba od narození nenechávala brečet, vždycky jsem ji vzala a dopadlo to tak, že skoro do konce 4.měsíce mi neusla jinak než při skákání na balonu (a to i přes den). Víš co to byly za muka, každý večer třeba i 3 hodiny na rukách?? A teď ona nám hezky rychle přibírala, takže ve třech měsících už měla 5 kilo. Začly mi šílené bolesti krční a hrudní páteře a brnění v rukách už i při kojení. Prostě jsem to nedávala a manžel s uspáváním nechtěl mít nic společného. Dokonce i když jsme jeli k našim nebo někam jinam na noc, tak jsme museli balon vzít sebou, protože jinak nebyla šance.No a při dovršení 6.kila jsem se štajfla, že už otroka dělat nebudu, protože jsem z toho byla fyzicky i psychicky vyčerpaná, nehledě na žádné společné večery s manželem, a nechávala jsem ji v postýlce řvát. První týden brečívala v rozmezí 40 a 90 minut, druhý týden už jen okolo 30 minut, a další až po současnost brečívá tak 10 minut, výjimečně půl hodiny.Takže závěr - taky nejsem příznivcem toho, aby se nechávalo mimi plakat, ale když není jiné východisko?

Já jsem při toběs první dcerkou jsem to s výchovou přeháněla a na rady těch,,chytřejších,,jsem jí nechala brečet.S tou druhou je to jiné,ta je pořád se mnou,plakat jí nenechávám ani přes den ani v noci.Když bulí tak jí obejmu a když se vzteká tak jí hubuju ale nakonec stejně pochovám.Je to klidné a celkem hodné dítě,nevyřvává si v noci mou přítomnost a to taky řvala když nechtěla být v postýlce,vždycky jsem jí chvíli pochovala,pohladila,zazpívala a bylo to dobrý a šlo se zase hajat.Dnes spí sama,ve tmě,v patře v ložnici,hlídám jí chůvičkou a když zabulí že chce napít tak tam hned běžím.Prostě normálně jak to asi dělá většina maminek.S tou starší jsem to nezvládla tak dobře a spíš mám pocit že jsem to pokazila a nemá ve mě takovou důvěru jako má ta malá.Možná je to i povahou ale kus viny na tom určitě mám i já.Takže plně souhlasím s názorem,raděj pochovat a chlácholit než nechat vyřvat.Omlouvám se za délku příspěvku

já bych ho nenechaly vyřvat záleží taky jak zkoušela jsem to u dcery a vydržela jsem 5 min ale ani jednu dítě u mě nespalo myslím si když to nevadí tobě tak si je tam nech hajat rozmazlený určitě nebude mám známou a ty si je takhle naučily a klukovi je 7 a pořád spí s nima jí už to vadí ale jak na něj? udělaly mu krásný pokoj a nic. udělej podle svého srdíčka přece nemůže být na tom něco špatného když jste spokojený oba dva popřípadě všichni čtyři pa

ja jsem tak nekde mezi,ale myslim,ze to zalezi nejvic jak se citi rodice a take na konkretnim diteti.Rekla bych ,ze violka je a byla miminko hodne.Male mimco bych nikdy brecet nenechala.nechali jsme poprve asi ve 3 mesicich 10 minut,ale tam byl vazne duvod, vedeli jsme ze ji nic neni, jen ma prebytek energie.Jedna doktorka odpovidala v \'sama doma\' o te strategii\"nechat dite brecet\".Kdyz se ptali zda to neublizi do budoucna diteti psychicky, podotkla,ze to spis dela psychickou paseku rodicum.Ze spis ti to tezce nesou.Mimco tyhle veci zapomene za chvilku ( myslim par minutovy plac kdyz bylo postarano o vsechny jeho potreby.No se do toho motam ;-)Proste muj nazor je: male miminko rozmazlit nejde - potrebuje vsechnu nasi peci a hlavne odezvy na plac, coz mu pomuze k budouci sebejistote.Ale co se tyce discipliny spanku, tam s touto mettodou ( v pozdejsim veku souhlasim.Violka usinala vzdy s povidanim ve sve postylce. Pak se stehovanim a rustem zubu byl problem (11mesicu veku)a ona chtela spat s nami a budila se a furt by se kojila.....akmile videla postylku - rvala jak ji na noze berou.Jelikoz, me jako cloveku co se chce vyspat VADI celonocni pritomnost miminka v posteli,chteli jsem aby zase umela spat v postylce jako driv. Vybreceni zabralo po 5 dnech ( jen prvni 2 dny byly dlouhe)a ted uz zase usina bez kriku, jen si v postylce povida a hraje. A nemam z toho zadne vycitky.Z toho,ze ot zabralo je videt,ze nijak netrpela, jen zkouslea zda si prosadi svou na noveho clena rodiny ( tatinka).Ted je spokojena a vubec vsichni jsme spokojeni. Tak 2 hodiny rano nebo i v noci u nas v posteli pobyde,ale to uz nevadi.Radi se s ni ponuchlame pote co jsme nabrali i my kvalitni spanek.Libil se mi celkem strizlivy vyrok jedne mamky 5 deti ( docela aktivistka( 3 rodila doma). \"Ze pro dite je rozhodne prospesne spat s rodici v posteli,ale jen do te miry(do te chvile) dokud to vyhovuje i jim \".Aby totiz pak byl rodic cely den na dite nevrly kvuli spatnemu nocnimu spanku - to urcite vztahu rodic-dite nepomaha ani za nic. A jsem zastance toho,ze nejaka disciplina musi byt.Ale jak rikam - mam hodnou holcicku.Treba jednou to druhe bude jine a ja zmenim svuj nazor