banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Nechápala jsem... a teď jsem na tom stejně - diskuze

38 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Ještě před svatbou jsem chodila učit jednu hrozně fajn paní. Já se při tom učení dozvím spoustu věcí... o zaměstnání, vztazích, rodině... A tahle paní měla dvě děti, manžela - byla šťastná, spokojená. A přesto často, když něco vyprávěla, tak plakala. Já to nechápala. Ale už to chápu. Od té doby, co mám děti jsem prostě na určitá témata mnohem citlivější (až přecitlivělá). Dám příklad - stačí mi pomyslet na to, že Kubík v září nastupuje do školky a už mám slzy v očích. Ani nedokážu přesně říct proč. Asi proto, že už je to velkej kluk, že si uvědomím, jak ten čas letí, že už nebudu mít Kubíka jenom pro sebe.... Kdo mě zná osobně, tak ví, že jsem plačka obecná (Lucie73 mě už okřikuje preventivně, ať neřvu :)))), ale tyhle věci mě prostě dostávají. Máte to taky tak? Nebo vás běh času nedojímá? Nebo nad tím vůbec nepřemýšlíte?
jsem taková dojímavější, co mám dítě..ale většinou nebrečím. já všechno hodně prožívám, odjakživa, ale skrytě. brečím jen, když už je toho na mě moc, když nejsem psychicky úplně v pořádku a třeba ve zprávách je toho víc, co se mě dotkne, to si třeba i v ústraní pobrečím. brečet na veřejnosti je pro mě prakticky nemožný, neumím to a nechci to umět. ale chápu to. a běh času mě dojímá hodně, radši na to moc nemyslím.
já jsem taky hodně přecitlivělá, stačí když je Vánoční besídka, děti jen přijdou do třídy a mě se chce řvát.
Mám to stejně... Každý den s dětmi přijde aspoň jedna chvilka, kdy jsem prostě dojatá... Mám slzy v očích na všech besídkách i na Eliščiných závodech... Brečela jsem štěstím i když jsem obě holky poprvé držela v náručí... i první školní den I když Anežka poprvé řekla \"maminka\" Asi jsme všechny mamky stejné
Jestli si chceš pořádně zabulet-projet si fotky co jsi dávala na bol.Ja ted hledala tábor před 3 lety a už u názvu jsem bulela.Jo jo tolik věcí jsem stihla za pár let.Doma mám roztříděné fotky po měsicích a tady po udalostech.
Jsem taky plačka obecná..Bulím i u reklamy, když na to přijde, ale myslím, že to mám až od doby, kdy máme Víťu. Tužka mě teda ještě nerozplakala, ale jestli byla třeba zlomená, tak se ničemu nedivím..hihi..
Pro mě největší doják všech dob(a to už jsem otrlá)bylo jak zuzanku pasovali na prvnáka.To bylo tak dojemné,zvláš asi protože už mi i poslední dítko jde do školy.
taky mám takové stavy a to je malý ještě malý já jsem taky hodněě citlivej člověk, mě stačí vidět, že někdo pláče a mám slzy v očích
ja to mam tak,ze kdyz mam adamka,tak jsem precitlivela-treba vcera ta Katka(uz jsem videla,ze by treba i on mohl fetovat,nebo jsem tam oplakala tu terezku),nebo mam strach,ze by byl nemocny.. snad to casem prejde
Nadi, já jsem tě tada nikdy neviděla plakat.Já jsem tohle mívala když byl Filip menší. Teď jak dospívá je to lepší a už jsem se naučila prostě některé záležitosti neřešit předem. Prostě jsem dostala takovou lekci že asi mne to v chování dost ovlivnilo.
@Stáňa Stáni, brečet na Zumbě - to už by byl vrchol
@nadule1 no to je pravda
sem na tom stejně
i já jsem strašné máslo
a ted jsem si vzpoměla-ve školce byla schůzka rodičů a jak se tam začalo mluvit, co děti čeká, jaká akce, jaký výlet, tak mě bylo do breku od začátku do konce, připadala jsem si jak blbec.A o závěrečné besídce na vyřazení předškoláků nemluvě...
i já řvu furt.. televize,reklama, a ted nove i vystoupení dětí.. byla sem kouknout na moje aerobicky-pláč... ve městě vystupovali předškolní děti ze ZUŠ a já koukala a tekly mě slzy jak kdyby tam bylo moje dítě:D:D a ve školce u bratránka- to řvu už před vchodem:D:D
Brečím u všeho...včera jsem Markétku vedla naposledy a dětem hráli v rozhlase a já bulela....Když jsem ji vedla v září taky jsem brečela(tajně)
Neboj Nadi i já začínamá slzet u kde čeho. Ale tužka mě ještě nerozplakala
Přesně vím, jak to myslíš. Jak já obrečela ty jesle. Už je to tak, že má tvé dítě svůj život, musí se protlouct samo mezi kamarády, vybojovat si místo mezi nima a bez tebe. Už je to instituce se vším co k tomu patří a začnou na něj působit i ostatní lidi. Jo a nevím proč, ale když tam byla naposled, tak jsem zase obrečela, že už tam nebude chodit za kamarádama Jinak jsem taky plačka, jé kdyby to tak bylo placený bych chodila na brigádu.
co je Alex,tak jsem taky precitlivela az hruza...a neda se to ovlivnit nic..no udel matek asi..
Me teda manzel tvrdi,ze jsem na tom extremnim konci emocialnosti,ale ja myslim,ze jsou na tom nektere i hur. Taky brecim,ale me to vzdycky chytne az v tom urcitym momentu - vetsinou se spis rozbrecim kdyz premyslim do minulosti nebo na pritomnost.Takze zatim se na Violku chodici do skoly tesim a nedojima me to,ale je mozne,ze az ji tma prvni den odvedu,tak se v aute zhroutimMe bylo do breku i na fotbale,ze si nekopla poradne do mice, nebo kdyz mi nekdo zmeni plany.Jo a nejhorsi je to s televizi - ja brecim u vseho - stastneho i nestastneho - terry si z eme furt dela srandu.Ale jakmile je neco s detma ,tak jdou slzy ven - podle me je to tak v nas matkach naprogramovany To na nasi omluvu..ty ktere nebreci nekdy svate obdivuju
Mám to stejně a čím jsem starší,tím víc brečím.
Mám to taky tak.když vidím jak Maty i Tobi rostou a že už nikdy nebudou takoví malí,ale že z nich vyrostou chlapi jak se patří a pak že mi je odvede nějaká nevěsta.
Jak jsme odjížděli ze starého bytu. Vzpomněla jsem si jak jsem tam byla těhotná, jak jsme si tam přinesli novorozence, na první krůčky, sednutí apod....a byla jsem hrozně dojatá. A mám to tak i jindy. Jak mám dítě a vidím jak to utíká a jak rychle se mění tak to na mě občas dolehne.
jsem divna..nedojima me to a moc se ani nezamyslim..jasne ,ze obcas mi je smutno z toho,jak uz goblini jsou pidi lidi a ne miminka...ale zase to beru tak,ze jeste chvili a budou velky a ja budu mit zase vic casu na sebe a muze a chov a vystavy pidi pejsku
Přemýšlím a nemám u toho jen slzy v očích, ale takový svíravý pocit někde na hrudi. Jinak tedy mě dokáže knížka rozbrečet tak až od ní musím odejít, vyřvat se a vrátit se k ní zpátky. Magor
já bych mohla dělat plačku za korunu,mě rozbulí i reklama a to vážně,a jen představa,že Adélka jde do 5 třídy a že z ní bude veliká holka co pomalu dostaně svý dny no tak to už bulím uplně
jinak já mám spíš stavy brečící a normální. Někdy jsem už jako nalomená větvička a řvu u všeho a jindy mě nerozbrečí nic.
co já ?????? proč já ??????Nadi ale ty brečíš i u slova tužka :-)))))mě to ale přijde roztomilý, akorát prvně jsem se teda lekla, co jsem řekla špatně.TeĎ už tě znám, tak vím do čeho lezu, když začnu něco vyprávětmám tě ráda
@lucie73 Taky tě mám ráda A nemyslela jsem to zle. Naprosto to na srazu sedlo. Já si to nijak neberu. Neboj.
@lucie73 totálně jsi mě tou tužkou rozbila Luci
@luciasek84 ALe to kecá :DDDD
@nadule1 pravda, neni to tuzka,ale propiska
@nadule1 no hele, zase se nechvástej, znáš se
@lucie73
Já se málem rozeřvala včera, když jsem si uvědomila, jak ten čas strašně letí a Ondra, že už má prvák za sebou a že nedávno sem rodila Petříka a ono už je to 2 roky.
Jsem taky dost citlivá a dokáže mě rozplakat i reklama na Pedigree (krmivo pro psy, kdyby někdo nevěděl) a od té doby, co mám Mišku je to ještě \"horší\". Míšu čeká školka nejspíš až za rok v září, ale třeba teď mám slzy v očích při představě, že budu pár dní v porodnici bez něj. Běh času rozhodně vnímám.
@Evulik25 bacha na porodnici, ja tam nabrecela litry. Ja tam nabrecela vic, jak nakojila. po posteli se mi susilo tak 10 mokrych kapesniku...
Mám, je to čím dál horší..třeba dnes se mi slzy do očí draly pořád. Matějův poslední školkový den a že už ty kamarády neuvidí, představa školy a a zárověň Jakubovi školky....Potom mě dokáže rozbrečet, nebo aspoň vzít na brečení pomalu cokoliv, je to síla.

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

19 %
14 hlasů

0 %
0 hlasů

8 %
6 hlasů

57 %
42 hlasů

16 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 74 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40