Navštěva u rodiču-obecně - diskuze

Když jsme ještě neměli děti, tak jsme hodně pomáhali (vařit, nádobí, Tom mamině na baráku...). Teď je to jiné, protože musíme hlídat děti a víc si to chtějí i babičky užít, takže je to víc \"návštěva\". Většinou to spojíme, že navštívíme obě mamky. Nejdřív jedeme k nám na pár hodin a potom odpoledne k Tomovo mamce, kde zůstáváme přes noc. Celkem pravidelně barvím tchýni hlavu (počítá se to jako pomoc? :))) a když potřebuje něco na počítači, tak si taky většinou řekne mně. Teď jsme třeba byli u prababičky se podívat na nový byt, tak jsme jí tam přidělávali nějaký poličky. Takže je to tak, že když můžeme, tak rádi pomůžeme, ale naše možnosti jsou teď omezené. S dvouma malýma dětma za zadkem to prostě tak nejde. :))

Když jsme jezdili k babičce tak jsme nevozili nic, ale taťka tam většinou s něčím pomohl. Jako třeba na zahradě, s prací kolem baráku a mamka s vařením. Domů nás pak babička nabalila. Domácíma koláčema, zavařeninama, zeleninou a ovocem ze zahrady. Druhá babička ta nás nabalila zase nějakou sladkostí pro nás. Teď, když jezíme ke tchýni (nepravidelně, někdy třeba po měsíci nebo i 2, někdy po 14 dnech) tak nevezeme nic. Pokud k nim jedeme na delší dobu a v lednici máme něco co by se zkazilo tak to bereme sebou. U tchýně pomáhám z nádobím, hlavně po obědě, taky třeba se žehlením. Pokud si děda vezme Petříka ven tak třeba i s vařením, ale to se vždy zeptám co je potřeba. Domů jezdíme většinou nabalení jídlem. Když k nám přijede tchýně a je tady na dýl, tak se mě kolikrát zeptá s čím chci pomoci. Pokud opravdu něco potřebuji tak ji klidně nějakou práci dám. Většinou je to žehlení a nebo zašívání. Když jsme ještě neěli myčku tak mi poáhala i s nádobím. Jinak, když přijedeou tak většinou něco přivezou, ale od nás nic nechtějí a tak odjíždějí většinou s prázdnou. Párkrát se stalo, že si nechali sebou přibalit buchtu.

my jezdili každou neděli nebo sobotu po obědě k rodičům od taťky, dovezli sme koláče, maso, prostě vždy něco bylo. babička měla napečeno, pro nás vždy nějaké ty \"slané potvory\" (tak říkala brambůrkám a podobnému), děda vytáhl domácí vaječňák, kecalo se, my dětska sme se pak sebrali a šli na Kudlinku (takoé místo u lesa kde sme si hrávávali) a večer se jelo domů. bylo to hrozně fajn. pomáhat sem tam jezdilo vždy když bylo třeba, byla to samozřejmost a nikdy bychom neodmítli.mrzí mě, že sou oba už v nebíčku a nemůžou vidět Květulku

Tak u nás to bylo jednoduché mám jen mamku a babičku avšichni jsme bydlely v jednom bytě. Nyní občas zajedeme k mojí mamce a občas ke tchánovcům. Tak jednou týdně kdybych to měla zprůměrovat. K nám jezdí spíš moje mamka oni ne. Co se pohostinosti týká, tak na obocu místech většinou dostaneme třeba oběd, nebo aspoň chlebíčky nebo něco na zobání. A většinou si něco odvezeme pro toníčka a třeba zbytkyMy většinou přivezeme víno, nebo nějákou malou pozornost...nebo něco upeču či tak Poklízíme si tak polovinu věcí většinou to co roztahá toníček, ale třeba nádobí ne.

Jako malý jsme jezdili jednu za měsíc k babičce do Ústí, něják si neuvědomuju že jsme něco vezli. Ale mamka tam lítala a pomáhala. Já si hrála s bratrancema a sestřenicí. Za vděk jsme se dočkali maximálně tak pomluv, takže už tam jezdím já tak jednou za rok a to navštívit hlavně dědu.naši vůbec. Od babičky slyším jen lži a špínu. K našim jezdím několikrát za týden, vozím jen občas, oběd vyfasuju a ještě mám hlídání pro Ondru. Vždycky se snažím alespoň po sobě uklidit a po Ondrovi poskládat hračky. Nejsme tam ale nadlouho.

Jedna babicka bydlela kousek od nas, takze hlavne jak byla starsi, tak jsme ji chodili pomahat umyt okna a tak.Ona zas kdyz byla mladsi, tak mamince pomahala s nami, takze to bylo tak fifty fifty.Druha babicka bydlela dal, kdyz jsme tam jeli, tak jsme neco dostali, tatinek tam treba udelal nejake silovejsi prace, na ktere uz deda nemel silu.Ted kdyz jedeme k nasim, tak ja jsem dopoledne s Maruskou doma, takze normalka varim a tak. Nasi u nas nic moc nedelaji, chci, aby si hrali s Maruskou, malo ji vidi.U tchyne jsme byli tak 5x za zivot, vzdycky tak na 2 hodiny, takze to nedelal nikdo nic.

A u babiček...K tatové mamce jsme jezdili tak jednou, dvakrát do roka, tata tam dělal na poli, na baráku. Bývali jsme tam na týden, většinou tam byli ještě nějací jiní tatovi sourozenci s dětma, kdy dospělí něco dělali a děti nechali napospas. Babička se o nás starala, vařila, pekla, uklízela.A z matčiné strany... Málokdy jsme tam šli jako rodina na návštěvu. Bydlela kousíček od nás, já tam byla víc než doma a běžně jsem jí pomáhala s domácíma pracema. Co si pamatuju, tak matka tam akorát uměla dojít vypit kafe, vyhulit několik cigár a jít pryč.

U nás... Moji rodiče... Nejezdíme my k nim, nejezdí oni k nám.Když jedeme ke tchyni, vozím kosti pro psa, steré pečivo pro slépky. Pro kluky svačinky a pití, pokud je čas, něco upeču a dovezu tam. Výslužku si vezeme málokdy. Na to jsou tam jiní, pokaždé si manželův brácha veze víc než my. Asi za to, že švagrová pomáhá uklízet, já nikoliv. Nepomáhám z toho důvodu, že mě tchyně děti nehlídá, nijak mě nepomáhá, tak proč bych měla já. Kdežto švagrové ano. Ale pokud tam kluci nadrobí nebo nadělají binec, pouklízím si to po nich.

Když k nám přijede tchýně tak já lítám jak hadra na holi a snažím se mít vše hotovo, navařeno, uklizeno. Když přijedeme k ní, tak zase lítám já, vybalím věci, převleču děti a už musím jít chystat oběd. Ona mi jen řekne ať si to dodělám, protože ona to nestihla. A to si ještě ráno zavolá ať jí nakoupíme a musíme do Kaufu, vytahat děcka z auta, nakoupit a pak se vydat zase na cestu. Nesmírně mě tím otravuje. Dělám jí kafe a chystám jídlo do talíře. Jídlo co si jako mám vzít domů tak si musím zabalit do kelímků sama. A ještě jí uklidíme. Vadí mně jak se nechá u sebe doma obskakovat a ona se nepohne.