Naše první opravdová hrča - diskuze

Asi mě z něj šlehne, fakt. Dopoledne jsem byli na ďobanci do ramínka, třetí dávka klíšťovky, byli jsme domluveni s doktorem, že přijdeme v době kojenecké poradny, abychom nic nechytli, protože jsme jak magnet na nemoci. Stejně se našla blbka, která vlezla s uchrchlaným dítětem do kojenecké poradny . Bylo jedenáct, když jsme přijeli domů, a tak už byl Tominka takový malátný a chtělo se mu spinkat. Vešel do výtahu a opřel se o stěnu a já zmačkla tlačítko s naším patrem a najednou koukám, jak se zavírají dveře a to naše tele na ně spadlo a o tu hranu se řachlo. Naštěstí jsou bezpečnostní a tak se okamžitě zastavily, já ho zvedla a snažila se ho uklinit. Zase dělal skopičiny a ztratil rovnováhu. Ještě štěstí, že je ta hrana obalená silnou gumovou hmotou, tak se jen řachnul, jinak by to asi bylo horší. Uklidnil se teda fakt rychle a za chvilku už lítal po obýváku, cpal se křupkama a piškotama, zalejval to šťávou a celkově působil dobře, natože měl teda spát, tak byl až moc živý. Nechala jsem ho vzhůru radši ještě hodinku, co kdyby náhodou. Ale nic, jen lítal, pořád hulákál hubltudldůůůů, teda svou zkomolenou verzi. Tak jsem ho dala spát a jak jsem ho pohladila, než jsem odešla, tak jsem zjistila, že má na temeni takovou menší bouli. A to je jen začátek, co ještě mě čeká.