napadlo mě už dávno,ale píšu až teď - diskuze

Věřím tomu,že nás ochraňují andělé,nebo duše našich blízkých.Já věřím tomu,že mě a teď i mou rodinu ochraňuje můj táta.Matěj měl jako malý(rok a půl) ošklivý úraz a můžem být rádi,že ještě žije.A teď se nabízí možnost-buď ho ochránil anděl strážný,nebo můj táta a nebo prostě nebyl jeho čas,tak to dopadlo dobře.Bylo to tak,že lítal po zahradě,bylo tam i z cihel udělané okniště.V zápalu toho běhu začal couvat a jak padal,najednou se otočil a dopadl předem na hranu té cihly...ještě pořád to mám před očima a slyším ten tupý náraz.Prostě-kdyby padl po zadu,jak to napřed vypadalo,bylo by fakt zle a potom,kdyby spadl jen o kousíček výš,měl by hlavu napůl.Ono se to špatně popisuje.Takže já věřím tomu,že \"něco\" pomohlo,aby to dopadlo takhle.Matěj měl nos v hrozném stavu,několik nocí se dusil,celou dovolenou jsme dojížděli na kontroly.Nos se mu vizuálně dal dpořádku pomalu až po roce.Opravdu měl velké štěstí.A to ho hlídalo tolik lidí...všichni si pak dělali výčitky.Napsala jsem to trochu chaoticky,ale vy mě určitě pochopíte,jak to vše myslím...však víte jak já píšu.