banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

náhradní matkou - diskuze

18 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Holky, včera jsem byla za kamarádkou - je to měsíc co přišla kvůli rakovině o dělohu, ale vybojovala si, že jí zanechali vaječníky. Je bezdětná, je jí 27let, nikdy nekouřila, nepila, je to moc fajn holka. Prostě totální nespravedlnost. No ale k věci: prý snad existuje možnost (u nás to není zatím legální,ale bojuje se za to) sehnat náhradní matku pro její vajíčko a jeho spermie. Jediná jejich šance, mít vlastní dítě. Víte, chvilku jsem uvažovala, že bych to pro ní udělala - čistě hypoteticky. Uměla bych si to představit, ale co si neumím představit je to, že bych jí po porodu dítě odevzdala. No ale - čekám druhé mimi, takže svoje děti mám (a třetí zatím rozhodně neplánuju) a kdyby s tím člověk počítal už od začátku... Bylo by to pro dobrou věc, pro ní bylo bylo maximum a věděla bych, že to mimi budou maximálně milovat a věnovat se mu... Nevím, je to zvláštní... A co okolí? Říct, že jste dali dítě k adopci nebo že nepřežilo? Jaký je váš názor? Zajímavé téma k zamyšlení, co?
http://www.babyonline.cz/diskuzni-klub/?topic=227&site=31&id=120778#record120778tady nekdo hleda.Uz jsme to tu taky jednou rozebirali - zkusim najit.Ja bych do toho nesla uz proto,ze muj porod byl strasnej a odstoupit to pro dite ktere musim nekomu dat si neumim predstavit.Ale chapu te.Kdo vi...
Já říkám narovinu, že bych toto nedokázala, myslím si, že asi ani příbuznému, ráda bych takto pomohla, ale nemám na to...
První těhu jsem si užila,druhé nějak nestíhám registrovat,ale věřím že to sžití s mimi ještě příjde a proto zatím mohu říci,že já bych nedokázala to \"mé\" dítě odevzdat.
Je to opravdu složitá otázka,na jednu stranu si říkám jo vím pomohla bych tím jiným párům které fakt nemůžou a udělali proto už cokoli,vždyť v USA to tak funghuje myslím,a na druhou stranu si říkám,mimi žije v tobě a pak ho dát jiným rodičům,nevím na to se těžko odpovídá.
Nad tím jsem už několikrát uvažovala - občas se o tom mluví. A je fakt, že si to nedovedu představit. Pro ségru nebo nej kamarádku bych to asi udělala, pro cizího ne. Hlavně s tím dítětem si člověk prostě vytvoří vztah a bojím se, že bych pak těžko zvládala odloučení...
Přemýšlela jsem o tom taky v souvislosti s mojí kamarádkou Evou co jí na konci těhu praskla děloha,Honzík umřel a ona o dělohu přišla..Psala jsem tu i o tom..Neumím si to představit v praxi.Evě nabídly tuto možnost,její sestra a její švagrová,že to pro ní udělají.Bohužel ta možnost tu u nás ještě možná není,takže čekají na miminko z kojeneckého ústavu.
Ja bych to udělala jen pro svoji dceru.Těhotenství by mi až tak nevadilo,ale vzdát se toho miminka to bych nezvládla.Kdybych takhle odnesila vnočátko,tak by alespon zustalo na blízku.
Je to smutný co se kamarádce stalo. za sebe ale říkám že bych to nedokázala. Hrozně moc jsem se těšila až budu těhulka, od doby co jsem to věděla jsem bříško hladila a s Ondrou si povídala. Nedokázala bych ho po porodu dát někomu i když bych to od začátku věděla, že není moje.
take jsem hledala cestu k detem, ale to bylo tim, ze jsem se strasne bala jak jsou malinkati a ja po operaci nejista, ale jinak nevim jestli bych s epak dokazala rozloucit s tim mimcem...po takove dobe
To je téma na které se těžko odpovídá,je to moc osobní,nevím jak bych se zachovala,možná bych to udělala pro někoho z rodiny,(možná)spíš bych darovala ledvinu než dítě,jak říkám je to moc složité
Já teda až budu mít tolik dětí, že mi to bude stačit, tak chci darovat vajíčka. Dítě bych odnosila jen asi ségře a jedné své nejlepší kámošce, jinak nevím. A když by se okolí ptalo, tak bych řekla pravdu.
chudák kamarádka ,to je ta nejhorši situace co může ženskou potkat...jinak k tvému přispěvku ,moc tě obdivuju ,že jsi nad tím uvažovala ,pro tvou kamarádku je to opravdiu jediná šance ,jak mít vlastní dítě..ale.......nevim ,já vím na tuty ,že bych to nedokázala.snadno se to říká ,ale při předtsavě ,že budu pod srdíčkem nosit devět měsícůmiminko a pak ho předám ,i když je to sebe více milovaná osoba,vím že bych to nedokázala.vím ,je to pro dobro věci ,dítě předáš,ale pomůžeš jiné ženě,ale i tak ,někdo to třeba zvládne ,ale vím že já bych to nedokázala.asi bych do toho nešla.
no já si nedovedu představit dát pak to miminko pryč,roste v Tobě,kope Tě,povídaš si sním...uděláš si kněmu citovou vazbu a pak ho dáš pryč?jsou matky keré to dokážou(myslím tím ty keré to po porodu odloží)ale já bych to nedokázala..vím,že by to bylo pro dobrou věc pomoct kamarádce,ale já bych to nevydržela nemít to maličké usebe..
Určitě by byli moc šťastní kdyby jsi to pro ně udělala ale neumim si představit nosit v sobě mimi a pak ho někomu dát podle mě to pouto matka-dítě je nejsilnější, víc než biologický původ milovala by jsi ho jako svoje..No zatim je to nepovolený tak asi není co řešit
Nejdřív v k té nemoci - moje sestřenka přesně tuhle rakovinu taky měla, ale museli jí sebrat komplet všechno, pak to vypadalo že je už OK, jenže za půl roku se to ozvalo znovu a už to bylo na střevech a všude, takže konec, zemřela přesně v den svých 27.narozenin No a ohledně toho náhradního mateřství jsem nad tím jednou taky přemýšlela a říkala jsem si že to není tak špatný nápad, že bych to možná zvládla, protože po svém porodu jsem neměla ten všude popisovaný nával lásky atd., já si to ke Klárce postupně vypracovávala několik dní. Ale nevím, jak bych se rozhodla kdybych byla opravdu v té situaci před tím \"otěhotněním\". Pokud by to bylo pro člověka mi hooodně blízkého, tak asi jo...
@BarčaKa S tou sestřenkou - to je fakt hrozný. Taky se o kamarádku bojím. Před půl rokem jí vzali kousek, kde byl nádor, ale půl roku po operaci zjistili, že to má i na děloze. Snad se ten hajzl nerozlezl i jinde...Jinak s tebou naprosto souhlasím - taky jsem se Helenku \"učila\" milovat postupně a zrovna pro tuhle ženskou bych si dovedla představit odnosit mimi. Ale jak říkáš - těžko říct, jak by se člověk zachoval, kdyby před takovou situací stál konkrétně...
@BarčaKa Já narovinu říkám, že bych to nezvládla. Neodsuzuju to, být jiná povaha, byla bych schopná to pro blízkého člověka udělat a obdivuju ženu, která to pro jinou udělá (ne pro peníze, samozřejmě..), ale já bych na to neměla. Celé těhotenství i porod pro mě při mé citlivosti byly poměrně stresující, jasně, že krásné, ale prostě jsem se pořád bála, porod hroznej, navíc..to dítě bylo mojí součástí a..nedokázala bych ho pak odevzdat...
I kdyby to bylo legální tak si to nedokážu představit,mám před druhým porodem a ten tvoreček je mojí součástí,devět měsíců ve mně roste,je můj.Nevím,jestli bych se od toho dokázala odpoutat.Na jednu stranu chápu ty rodiče,je to jediná šance mít vlastní miminko..asi bych taky udělala cokoliv.Ale na druhou stranu některý náhradní matky dělají z těch malých človíčků \'\'normální\'\'zboží.Copak se dá k mateřství přistupovat jako k obchodu??No nevím je to takový rozporuplný

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

20 %
4 hlasy

80 %
16 hlasů

0 %
0 hlasů

Celkem hlasovalo 20 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40