Můj úžasný porod - diskuze

To jsem se takhle v neděli v půl deváté ráno probudila a tak nějak mi bylo hned jasné ,že dneska už se nejspíš dočkám V noci jsem klasicky courala na záchod a už v noci mě pobolívalo břicho jak před ms, ale fakt nepatrně, takže jsem to přičítala bolavým zádům,které mě bolely poslední dny tak,že jsem nemohla ani chodit. V noci kolem mě zas byla obmotaná Rozárka . Ráno jsem cítila potřebu jít na velkou ,krásně jsem se vyprázdnila a zjistila, že mi nejspíš odchází hlenová zátka . Ani jsem nekrvácela, jen špinila. Takže jsem opatrně nastínila situaci tatínkovi ,aby nezanikařil a začala sbírat holky na snídani . Kontrakce jsem cítila hodně slabě, takové horší tvrdnutí břicha . Volala jsem kamarádce a domluvila ,že tam hodím holky . Během snídaně jsem dobalila tašku do porodnice a zabalila batůžky holkám . Kamarádka bydlí cca 15min autem když je volná Praha a to v neděli dopoledne byla,uf. Po předání dětí jsme vyrazili směr Podolí, dalších 15min. Jak jsem se uklidnila,že holky jsou v bezpečí tak mi došlo ,že břicho už necítím a že to všechno nejspíš byl jen planý poplach a že to bude trapas no nic ,na příjmu dotaz od sestry jestli mi praskla voda. Říkám že ne ,že odešla jen zátka a kontrakce tak po 20min. Na dotaz jestli rodím poprvé jsem odpověděla ze potřetí . Sestra oči v sloup ,koukala na mě jak na úplnou blbku a já si i tak připadala . Tak jsem jí řekla ,že jsem radši dorazila s prvním příznakem ,protože posledně to byla otázka deseti minut . Řekla té to chápe a natočila mi monitor který trval necelou hodinu protože mímo spalo . Potom mě vyšetřila doktorka,která zjistila že jsem horko těžko otevřená na 1cm. A prý jestli chci tak ze už mě můžou hospitalizovat a nebo se můžu jít projít ,nebo jet domu a dorazit na kontrolu za dvě hoďky . Rozhodla jsem se to rozchodit,takže jsme vyrazili ven. Naštěstí od prvního nápadů jít na Vyšehrad jsem upustila a sešli jsem jen k řece k první lavičce a koukali jak důchodci krmí kachny a nutrie pomalu začalo přituhovat, kontrakce sílily a zkracovala se doba . Asi po hodině jsem řekla že už radši vyrazíme. Cestou už jsem zastavovala a prodýchávala a objímala manžela a semafor zároveň . Na příjem jsem došla jen silou vůle U monitoru se mi zase začalo dělat zle,na omdlení ,hlava se mi motala,usínala jsem ,ruce a nohy se mi klepaly a miminko opět spalo.Sestra aby ho probudila mi chtěla zatřást břichem! Razantně jsem odmítla a bolestí jsem začala objímat monitor . Naštěstí tentokrát mi porod věřili a podle toho semnou zacházeli. Doktorka zjistila,že jsem otevřená na 6cm a odvezli mě na sál s tím ,že zavolají tatínka . Na sále se nestihla v podstatě žádná příprava ,šla jsem hned rodit . Chvíli se čekalo až dorazí tatínek ,ale nemohli ho sehnat ,takže sestra mi píchla vodu ,natáhla mi erární kompresní punčochy a napíchla mi kapačku, po které se mi udělalo líp, začala jsem vnímat a už mi nebylo tak na omdlení a na zvracení . Nastříhnout mě opět nestačili. Kryštof se narodil bez asistence tatínka ,že to je kluk bylo pro mě velké a milé překvapení . Apgar skóre mel 8 9 9 . Byl celý fialový ,nezdála se jim jeho barva a to jak dýchá ,volali dětského doktora, ale nakonec vše ok . Teprve potom přivedli tatínka byl tam semnou aspoň na šití, horší než celý porod bylo mi nádherně ,měla jsem za sebou rychlý porod ,všechno v pohodě a ještě kluk byla jsem šťastná jak blecha ,cítila jsem se plná síly a ty dvě hoďky jsem si tam opravdu užila . Když jsme se loučili ,říkám sestřičce ze jsem ani na balónu nebyla A ona že vůbec si to semnou neužila, klystýr mi nedala ,ve sprše semnou nebyla ,balón, nic tak aspoň tu vodu že mi píchla ze všech porodů byl tenhle ten nejlepší ,nejvíc v pohodě ,jako bolelo to ,ale šlo to krásně a hlavně rychle . Všem bych přála takový porod ,jako jsem zažila s Kryštofem . A šlo to i bez tatínka