Můj nadpozemský zážitek - diskuze

Pod mým příspěvkem v Aktuálně se objevila reakce ohledně sepsání mé exkurze na řídící věž na letišti v Ruzyni, tak koho to zajímá, here we go:Vyjeli jsme několik pater výtahem, potom už se musí pěšky po hodně strmých a točitých schodech. První, co mě nahoře zaujalo, byl absolutní klid a pohoda. Tak nějak jsem si to představovala celé ve stresu, hluku, pípání, každý mluví jeden přes druhého...nic z toho.Sedí si tam, sluchátka na uších, občas něco prohodí do mikrofonu a pak se zase baví spolu...pohodička.Byla jsem ujištěna, že mám vydržet, že za pár minut to začne...a taky že jo. Mezitím mě seznámili s drahami a světly a pojezdy a hangáry a radary a systémy a pravidly...no hltala jsem to jako blázen. Byli moc milí, trpěliví.V mezičase jsem se kochala úchvatným výhledem na rozsvícené letiště, z věže je to jako na dlani.Když začal ten správný šrumec (přistávání a odlety letadel), jediné, co se změnilo, byl počet pronesených slov, jinak pánové opět bohorovně v klidu, neuvěřitelný. Oni v tom prostě vidí jen tečky na radaru a ne lidské životy, což je samozřejmě správné, ale v tu chvíli vás to udiví. 30 sekund vám přijde jako půl hodiny, když musí jedno letadlo dostat z bodu A do bodu B, protože za pár vteřin už bod A potřebuje letadlo jiné. Adrenalin. Masakr. Nestíhala jsem ani dejchat.Vydržela bych tam do rána, ale nechtěla jsem rušit...bylo to prostě...úžasný! A trošililililinku tomu nahrává i fakt, že mi dnes kamarád volal, že se ho kolega (btw. hned jsem si ho všimla, protože ten fakt nešel přehlédnout) zeptal, zda někoho mám...tomu se říká pěkná neděle.