Takže jak jsem psala :-) tchýně se o vánocích chovala jako by nic. Já jsem mým rodičům vše řekla, aby byli v obraze. Jinak jsem si ještě vzpomněla na nějaké další perličky mé tchýně: když jsme se stěhovali do ptra, řekla si o 20.000,- Kč za to, že tak je nová elektrika, štuky, linka stará cca 8 let, nové dveře (které já bych si nekoupila), no byli jsme pitomí, že jsme jí neřekli že to je hodně. Pak si ještě dovolila říci, že chce 4.500,- Kč za koberec, který je ve velikém atypickém pokoji. Řekla jsem jí, že buď jí dám 2.500,- Kč a nebo ať si ten koberec vezme, že jsme jí také nechali ve spodním bytě jednu místnost komplet opravenou a novou koupelnu. Jenže v té době mě ani nenapadlo jí to takto říci, a měla jsme to udělat. Sednout si a ujasnit si nějaké věci .. jenže to jsme prostě neudělali. No jo pozdě bycha honit.Několik let jsme se pokoušeli o miminko, nešlo to. Když už manža podstoupil vyšetření, které bylo v pořádku, tak jsem se já rozhodla, že půjdu také na vyšetření. Pak jsem, ale zjistila, že jsem v jiném stavu. Byla jsem z toho v šoku, přeci jen několik let jsme si žili vlastním životem, řešili problémy s tchýní, já se dokonce částečně smířila s tím, že děti třeba mít nebudeme. Když jsem toto vyprávěla mé doktorce, řekla mi že z 85% to byl psychický problém a když jsme to začali řešit, zklidnila jsem se a najednou jsem otěhotněla. Pak mi mudra řekla, že čekáme dvojčátka. Takže šok dvojitý. řešili jsme to a shodli se, že budeme muset stavbu odsunout. Nechceme se stavby vzdát. Tchýni jsme oznámili, že čekáme dvojčátka, a že máme parcelu a chceme stavět. Když už tak už. Byla z toho asi v šoku, ale nedala na sobě nic znát. Jen jedné naší společné známé se svěřila, že je z toho špatná. Ale je mi to jedno. Trvám na tom odejít, manželovi jsem řekla, že půjdu za každou cenu, ať s ním nebo bez něj. zatím chce do toho jít a těší se, až budeme bydlet sami. Říká, že jsme už měli začít stavět dalece dřív, jenže to nejdříve musel přijít na to jaká je jeho matka sám. A já jsem ráda za to, že na to přišel. Vidí teď to co dříve neviděl. Říká, že nedělá dobrotu když bydlí generace spolu. Řekla jsem mu, že jeho matce nikdy neodpustím jak mi ublížila, jak zklamala mojí důvěru. Vím, že jeho matka mě nidky nepřijala jako snach a jeho ženu ... jednou jsem se jí na to ptala přímo a ona se otočila a odešla. Teď to vypadá tak,že tchýni řeknu když se mi něco nelíbí, ale bez ohledu na to jestli se jí to líbí nebo ne, prostě jí to oznámím. Nediskutuji s ní. Nejhorší je, že se nedokáži s ní bavit a mám na ní averzi. Psoeldní dobou mám dojem, že se zase snaží, občas tyto stavy má to organizovat a já jí musím trochu srovnat. Ale spíše poslední dobou jsem více benevolentní, šetřím síly na péči o dvojčátka. Ale dokážu se ozvat. Jen nevím co mám dělat...jsem na ní tak alergická, že jen si na ní vzpomenu, tak jsem naštvaná, vadí mi jen to, že dýchá stejný vzduch jako já. Vadí mi, že šahá na mé děti, že na ně mluví, že prostě existuje. A nemůžu se té averze zbavit.
