Moje tchyně - diskuze

Dlouho jsem přemýšlela jestli a taky co napsat. Je toho kapku víc, ale napíšu jen to aktuální. Tchyně není zlá, jen má divný přístup. Na červenec a na srpen vychází narozeniny poměrně dost členů rodiny a hlavně její. Potrpí si na dárky a taky na přání a na oslavy. A tak na tuto sobotu domluvila, že se u nich na dvoře budou hromadně slavit červencové a srpnové narozeniny. Na kydy, že ona je v důchodu a nemá tolik peněz na to aby hostila tolik lidí a máme si dovézt vlastní maso jsme si celkem zvykli(letos ten návrh zatím nepadl, ale do soboty daleko). Včera mě celkem dostal manžel, podotýkám, že po ní nikdo z nás nic takového nechtěl, je to její vlastní iniciativa. Slíbila naším klukům dort, volala manželovi a mimo jiné mu řekla, že nechala dělat ten dort a jmenovala: \"Pro Tomáša stál dort 20,-(to byl asi tak rok 1978), pro tebe 30,-(to bylo v roce 1981), pro Radku 300, (to byl asi tak rok 1988) a teď, 500,-, obyčejný dvoukilový dort, příště abych si na takový dort vzala půjčku.\" Tak jsem manželovi řekla, že jí měl říct, aby si na ten dort dala 61 svíček a že my tam nepojedem. Proč to teda slibovala? Když mě to říkala, tak vypadala, že to pro vnoučky udělá moc ráda. Fakt nevím, co si o tom mám myslet a neskutečně mě to mrzí. Vůbec se na nějakou oslavu netěším, kdybych mohla tak tam ani nejedu, je toho vážně moc co mě na ní mrzí a navíc už i manžel říkal, že to přehání. A to nejsou jen hlášky ohledě financí... Jak by ji potěšilo, kdyby jí při návštěvě její maminka řekla, že má rozmazlené děcko, protože má hodně hraček(ano to jeden z důvodů, proč nabyla tento dojem) anebo, že až vyroste, tak bude problémový a to jen proto, že mlátí dveřma do ložnice a má z toho ukrutnou radost... A taky z ní cítím, že nemůže strávit to, že si i po 10 letech s manželem výborně rozumíme, je z nás cítit, že náš vztah se posunuje každým rokem dál a na tu lepší stranu, u jejího staršího syna je to totiž úplně jinak. Taky nemůže strávit to, že mě manžel bere jako rovnocenného partnera a ZAJÍMÁ ho můj názor a pokud mám pravdu, tak ho uzná. To u jejího staršího syna je manželka ta nejposlednější,která svůj názor mít nesmí a tchyni to takto vyhovuje. A navíc za ní nechodíme s každým nesmyslem, jsme soběstační a to jí taky asi vadí, protože takto neví, co se u nás děje, má ráda, když je na ní někdo závislý. A tím pádem jí musí být vděčný... Ale taky musím na tchyninu obhajobu napsat tohle: Moji rodiče jsou alkoholici a o vnoučata, ani o mě nejeví žádný zájem, nepošlou pohled k Vánocům, natož k narozeninám. Nestýkám se s něma, tak asi můžu být ráda aspoň za zájem tchyně... Není taková pokaždé když se vidíme, mám s ní strávených několik moc hezkých dnů a o to víc mě mrzí, že dokáže říkat takové věci. Omlouvám se za dlouhý příspěvek, Snad to není moc zmatené. Ani nemusíte psát reakce, jen jsem se potřebovala svěřit, protože mě to moc trápí. Manžela taky, je z toho špatný a on sám neví, jak s tím naložit. Oba jen tiše posloucháme a ze slušnosti mlčíme, jenže to nemůže trvat věčně.