MOJE TCHÝNĚ - diskuze

Ahoj holky,tak jak se ptala Barča zda nemá někdo jobovku :-D tak já jich mám hned několik. Ale kdybych měla tady vše vypisovat tak bych asi plně vyčerpala kapacitu BOL. Tak jen namátkou nějaké ... jen, aby jste byly všechny v obraze, s manželem jsme spolu cca 16,5 roku z toho 10,5 roku jako manželé. Letos v únoru se nám narodili dvojčátka, dnes mají 7 měsíců. Žijeme v RD matky mého manžela a máme byt 2+1. Několik let jsem žila v nevědomosti jaká tchýně je a pak jsem na to začala přicházet. Vadilo mi plno věcí, říkala to manželovi a ten to buď neviděl, nebo nechtěl? vidět .. nicméně po čase zjistil, že jeho matka není to pravé ořechové pro mě a já ji po zkušenostech fakt nemusím, někdy ji až (omlouvám se) nenávidím.Ze začátku jsme se rozhodli, že budeme bydlet v RD s ní, každý svůj byt. Po zvážení zhlediska financí jsem se rozhodli pro. Po několik let jsme budovali byt 2+1 v přízemí, ona bydlela v bytě 2+1 v patře. Je fakt, že nám hodně pomohla, finančně, poradila a j si myslela, že mě bere jako svojí snachu/dceru a že je spokojená s volbou svého syna. Její chování ke mě bylo v pohodě, samozřejmě že měla nějaké mouchy, ale kdo je nemá. Také v té době mi bylo kolem 20 a tak jsem byla ráda za každou radu a vše se mi zdálo celkem dobrý. Časem jsem začala přicházet na věci, které mě osobně začínali vadit: nerespektování soukromí ze strany tchýně, využívání svého syna a ani neuměla říci prosím a děkuji. Když jsme konečně měli uvolněné celé přízemí (dělala se v patře kuchyň) prosadila jsem si asi po 2 letech, že jedny dveře zazdíme a jinde je vybouráme, abychom měli byt vcelku a uzavřený, do té doby byl jeden pokoj přístupný z chodby, která je společná. Vystěhovali jsme místnosti vše přikryli a začalo se. Jelikož vše trvalo asi déle než měla tchýně představu, došlo po několika dnech k hádce, ve které svému synovi vyčetla, že on nebere na ní ohled a že \"vše se dělá jen podle mě\". Tak to jsem jí asi poprvé odsekla. nebavila se se mnou asi 2 týdny, což mě celkem nevadilo, i když jsem si říkala, jestli jsem to neprehnala (no jo to jsem byla ještě mladá a naivní a hloupá). Pak se vše ustálilo. V roce 1998 jsme se rozhodli, že si pořídíme pejska. Vybrali jsme si rasu a sdělili to tchyni. Kdyby jste viděli ten kravál, že ONA ve SVÉM domě psa neche, že pes smrdí a jsou z něj chlupy apod. Jen podotýkám, že bratr, který se svojýženou bydlí v RD, který také patří tchýni má těch psů několik a bylo to v pořádku. nedbali jsme a jeli pro naší fenečku. Tchýně se vysloveně nasrala, nemluvila se mnou!!!!! asi 3 týdny a štěňátko odstrkovala nohou aby se ho náhodou nemusela dotknout. No byla jsem tenkrát celkem v šoku. Po čase se i toto ustálilo. Občas se našli věci, které vyvolali spor, ale celkem to šlo. Žila jsem pořád v blažené nevědomosti o tom jaká je moje tchýně. Bohužel přiznávám, že jste udělali jednu zásadní chybu a tou bylo to, že jsme nestanovili hranice kam jí pustíme. Pořád jsme si mysleli, že ona an to přijde, že postačí naznačit, aby pochopila..jenže bohužel nestačilo naznačit, dokonce i když jsem jasně řekla co mi vadí tak to pomohlo pouze na pár týdnů a bylo to tam kde předtím. I přes tyto rozbroje a nepříjemnosti to soužití celkem šlo. Tak budu zase za chvíli pokračovat ... čeká vás holky ještě román, pokud to budete chtít číst :-)