Moje mamka - diskuze

Já jsem tak naštvaná, že se to ani nedá slovem vyjádřit. Včera mi mamka volá, že má kredit jen na jednu minutu, ale že chce vědět, jak se má Bublísek, ještě předtím mi řekla, že akorát jedou se švagrovou do města nabít jí ( mamce ) kredit. Dneska ráno telefonát z nějaké pevné linky. Volá mamka, že nemá kredit, ale potřebuje, aby jí Ládík dojel koupit flashku do města, protože jí kolega z práce slíbil, že jí na ni nahraje chybějící kapitoly z mluveného Harryho Pottera.x Říkám jí, že ji kupovat nemusí, že jí nějakou půjčíme. Ale potřebuje svou vlastní. Tak hledal, až našel jednu volnou. Volám, že ji pro ni máme, že ji nemusíme kupovat, že si ji smí nechat. \"Mohla bys mi ji hodit do práce až se půjdete s malým projít?\" Nemohla, protože prší a já nebudu malého nikde tahat v dešti. \"Mami prší, stav se tu, až pojedeš z práce, ano? \"No, uvidím, já mám moc práce, víš?\" Ano chápu, ostatně jako pokaždé. A pak uvidím, že v půl čtvrté budeš zase nalezlá na internetu a já to mami poznám, protože to vidím, nejsem slepá. Slyším odemykání dveří. Tomášek šílí radostí, babička je tu. Bere flashku, ptám se na kafe, převlíká si mokré věci do suchého trička, chystám se s malým cvičit, tak ji vezmu s sebou. Tomášek relativně spolupracuje, mám radost. Ládík přináší kabelku se zvonícím telefonem, volá švagrová, už jede z práce. Mámě všechno odpadlo od ruky a letí se převlíknout. Tomášek obrací tlamičku do podkovy a pláče, nechápe, proč babička odchází po tak kratičké době, když on jí ukazuje, co všechno umí. Snažím se ho uklidnit, chce za babičkou, ta pláč ignoruje a jde pryč a mě tu zůstalo hysterické dítě, které koukalo na dveře a plakalo a nic nechápalo. Byla tu jen patnáct minut a škody nadělala spoustu. Kdyby aspoň počkala než docvičíme.