Moje děti, tvoje děti... - diskuze

Záleží na chování dospělých. Pokud se oba budou chovat ke všem dětem stejně a nebudou dělat rozdíl tak můžou spolu všichni dobře vyjít a utvořit si dobrý vztah.Znám případ, kdy matka dvou dětí upřednostňovala ty své děti, hlavně to jedno. Děti jejího partnera byli pro ni až na posledním místě a špatní, zatímco k jejím dětem se partner choval jak k vlastním bez rozdílu.Výsledek je ten, že toho mazánka nemá rád ani vlastní sourozenec natož nevlastní.

U nás teda máme jedno moje a jedno společné, vlastní nemá můj muž z předchozího vztahu žádné...ale ke Stázuli se chová od začátku skvěle, ale hned když jsme spolu začínali, tak jsem dala jasně najevo, že přes to nejede vlak, a že rozdělování na moje/naše bych netolerovala občas mám dojem, že ke Stázuli tíhne možná víc než k Igorovi, ten je přeci jenom malý a není s ním taková sranda...jak to bude až budou větší, netuším zatím já bych brala i partnerovy děti co nejlépe, rozhodně bych nedávala najevo nějaké své negativní pocity vůči jejich matce apod. ostatně i o milence mého ex jsem se před Stázinkou nikdy nevyjádřila špatně, ani o jejím otci nijak špatně nemluvím...to mi přijde hodně nízké a ubohé nasazovat na vlastní rodiče a očkovat ty děti jinak můj ex si našel taky ženu s dítkem, ten kluk má 7 a Stázinka ho zbožňuje a on zbožňuje ji, sám se o ni stará, chystá jí snídani, když chodila na nočník, tak jí na něj dával on apod.

U nás je jen můj/náš Ondra, od prvních dnů ho Ondra bere za tátu a i on jeho. Okolí to nepozná a pak občas dojde k humorným chvilkám. Horší to je u exmanžela, tam je její vlastní dítě, společné dítko a jeho Ondra. Co mají společné tak Ondra k nim skoro nechodí a je jen u babičky kde se ex vyskytuje pomálu v té době. Jak to bere ex nevím, možná kdyby byl zájem tak se ozve i během doby kdy ho nemá je dost možností aby o tom ta jeho nevěděla, to se ale nestává, no a o ní jsem slyšela že nemá ráda cizí děti, tak asi tak.

Jo, tak to neporadím. Asi tady přichází na řadu to \"sobectví\", tedy hlavně řešit sebe, tedy své chování a tu aktuální situaci. Vychovávat to děcko, co zrovna mám, co nejlépe, bývalým se chovat slušně a tak.Myslím, že když si člověk uvědomí, že děcko, co tu není nevychová, ale to mu nemusí bránit vychovat to, co tu zrovna je, že to je velká úleva.

my máme jen jedno dítě poloviční - naši eli a nikdo nepozná, že není naše společná, i manžel ji tak bere, prostě je naše.. ale je fat, že to chvilku trvalo, museli si to nějak mezi sebou srovnat, že už to je tak napořád.. kdyby měl můj chlap nějaké svoje dítě, které by k nám chodilo občas, taky bych ho brala jako vlastní, i kdyby bylo problémové.. hlavní je mít stejné měřítka na všechny, děti jsou hodně citlivé na rozdíly ve výchově a pak to dají rodičům a zvlášť těm nevlastním pěkně sežrat..