Máte nějaký vzor? - diskuze

Tak třeba můj pradědeček, který seděl za války ve vězení za to, že se podílel na přípravě atentátu na Hitlera. Pak v květnu 45 se mu podařilo utéct a ve vězeňském mundůru přejel celou Prahu z Pankráce na Ořechovku ke svému příteli, který mu půjčil šaty, aby mohl pokračovat domů na Litoměřicko. Chtěla bych taky být tak odvážná a akční. :O

nemám. obdivuju spoustu lidí, ale vzorem mi nejsou, rovnat se jim nechci (protože vím, že to nejde)

Nemám

asi od pár lidí vždy něco, neznám nikoho kdo by byl ideální ani v mých očích

asi nemám, ale miluju svou maminku a má za vše co dělá a jak žije můj obdiv a nepřekonatelný respekt.

Třeba všichni ti lidi, co zachraňovali židy za druhé světové. Už to, že věděli, co se chystá, měli odvahu a uměli zařídit útěk.Nebo měli žida ve sklepě, i když věděli, co by je čekalo, kdyby se žid našel.Z bližších osob - inspiruje mě kde kdo, třeba někteří kolegové svou pracovitostí někteří lidi tím, jak jsou pořád v pohodě, neztěžují si. Vždycky, když někdo udělá nebo řekne něco super, tak si říkám, že si z toho vezmu příklad.A rovněž mě hodně inspirují M a A, i jiné děti, ale M a A asi nejvíc. Tím, jak se přirozeně radují ze života, jak jsou ještě nezkažené.Třeba dneska - Pepa zatáhl domů nějakou střevní chřipku, takže dneska měla Anička chudák problitou noc. Muselo ji být zle, zvracela hodněkrát. Poslední kosu hodila, když už byla vzhůru i Maruška a to jsem se fakt pobavila nad vědeckým rozborem kosy. ANička se pochlubila Marušce, Maruška ji pochválila, že se pěkně zbavuje škodlivin, pak spolu čuměli do kýbla a rozebírali, co tam plave, pak jsem jim to teda sebrala. Ale chtěla bych umět takhle pozitivně nahlížet i na blitky.

ani nevim,asi muj deda a tatka

Vzor přímo nemám a asi jsem nikdy neměla.Obdivuji spoustu lidí.Spíše bych chtěla být v nějaké rodině tady z bolu,někteří z vás mají úžasné rodiny.

ze slavných lidí asi nikoho, mým velkým vzorem jsou babička s dědou, nikde se necítím tak dobře jako u nich, vychovali spolu 5 dětí, starali se o nás 12 vnoučat a každý člověk je u nich vítaný, i \"cizí\" lidi, co se k nim nějak dostali jim říkají babičko a dědečku a jezdí tam opakovaně na návštěvy, kolikrát naši známí apod tam jezdí sami bez nás za nimi na návštěvu život berou tak jak je a jsou ochotní vždy pomoct, fakt je moc obdivuju i když to sami neměli v životě lehké

Ze slavných lidí nikoho. Obdivuju několik svých kamarádek, co dokázaly.

Ano, ale bohužel se mi to nepodaří s tou mojí povahou: Můj manžel a jeho babička, oba hodní a obětaví lidi, vždycky až podržkuju si řeknu, že příště se budu chovat jak oni a pak zase...Z cizích je to můj sen PAN B.D. (záměrně nepíšu jméno, kdyby náhodou manžel slídil). Chtěla bych být jak on, vytrvalá, pevně jdoucí za svým cílem a dosáhnout ho.