máte doma strach? - diskuze

Nemám. Doma jako dospívající jsem se bála. Byl to velkej byt a myslím, že jsem měla v hlavě věčně ustrašenou mamku. Když jsem byla sama doma, třeba třikrát jsem šla zkontrolovat, jestli jsem zamčená.Ale jinak jo, takovýto úleky znám. Jsem jednou dala v ložnici na dveře větrat klukův spacák, to když jsem z polospánku zahlídla, málem jsem se počúrala strachy:-).

Už ne. Na náměstí u trotla (bývalý sosed samozvolený majitel domu) jsem se poslední dva, možná 3 měsíce bála pomalu vyjít z bytu abych ho nepotkala a on mi nevykládal ty jeho debiloviny a v noci jsem měla strach co ožralu napadne... Naštěstí jen jednou ve čtvrt na 3 v noci zvonil dole, v tu dobu jezdil do práce a den před tím odpoledne na mě cosi vybekoval a já nereagovala tak byl asi ještě nasraný:-).

My se všichni bojíme furt a všude.Hodně se bojím u Pavla.Nebo na chalupě.Ale u nás všude straší.A já strach umím krásně přiživovat,že pak se bojí i Pavel.To co se stalo tobě tak se nám stává pořád.A stává se mi to i hlídaní.Že tam někdo přijde nečekaně domů.

Ne,teď už ne. Když jsem byla malá a byla doma sama tak ano ,ale teď už jsem velká V předchozím bytě mi ale moc příjemně nebylo . Byl to velký loftový byt ,víc jak sto metrů ,tři otevřená patra,půdní vestavba. Dům byl starý ,cihlový a pod tou střechou furt něco štrachalo a když byl venku vítr tak to bylo hodně nepříjemné. Jak to bylo moc velký a nezavřený tak člověk než si zvykl na ty zvuky a ozvěny . A taky nahoře ve třetím patře jsem nevěděla co se děje dole kde byly vchodové dveře nebo jsem měla strach že k nám někdo vleze střešním oknem to byl jedem jediný byt,ve kterém jsem se bála .Potom se ještě bojím v létě na chatě ,když tam jsem sama.

Ne, nebojim, zlodeju vubec a duchu teda ano, ale v soucasnem byte ne, tady nic zvlastniho necitim. Ale byli byty, kde by jsem v noci potme na zachod nesla...

Mě se povedlo něco podobného nedávno. Ale naopak. Skončila jsem v práci večer o hodinu dřív, tiše jsem odemkla, Radek se koupal. Když vylezl z koupelny, vylezla jsem z ložnice a pozdravila. Nebyl daleko od infarktu.

Ja se doma driv bala,ve starem baraku, ale ne zlodeju,celkem verim na duchy. Pak jak jsme bydleli v Liberci v byte,tak i kdyz jsem byla pres tyden sama, nebala jsem se,porad bylo slyset,ze je v dome zivot a se sousedkou jsme se skamaradily. A kdyz jsme se vratili zpatky do baraku,tak byl po rekonrtrukci,uz v nem nic zahadne nepraska, nelupe,tak se taky nebojim. Zlodeju vubec.