manželství - diskuze

ahojtady nejde o vyrovnanost ale o to jak jsi to rozdělíte s manželem. Jde o to, aby to vše nebylo na ženě - ano chlapi celý den pracují ale bylo by super kdyby po celodenním lítání manželce také pomohli. Když to vezmu u nás, tak Libor přijede a snaží se si s Anetou hrát nebo tak, abych prostě mohla v klidu uklidit celodenní čurbes, uvařit něco na další den/dny a pak dát Ondráše do vany a uspat ho. 3 v týdnu má teda trénink fotbalu, takže to musím zvládat sama. Neříkám, že se nepohádáme - ono to bez toho nejde ale chce to prostě aby to vše bylo na obou, protože jinak by se z toho ta ženská zbláznila

Ja som nevyrovnaná,hysterická fúrie

ja to mam uplne stejne jako ty..pak se chovam jak blbec a hned me to mrzi..pritel me celkem chape a bere,ale jako jak dlouho,ze?vecer padam unavou a jelikoz mame strasne ubrecene miminko,tak si rikam-co me zase ceka zitra?zase prochozeny cely den s ditetem v naruci nebo co?a s tmto usinam a nemam naladu ani na nejake neznosti a tak..

Měla jsem podobné pocity do té doby než jsem nastoupila na poloviční úvazek do práce - to nám všem třem pomohlo, Jirka si s Vandulkou vytvořil \"opravdovější\" vztah a díky zkušenostem, kt. za dobu hlídání získal je k ní staví aktivněji i když já jsem doma. Navíc já si v práci celkem odpočinu a moc se pak těším domů a vážím si víc času stráveného s malou a s přítelem. Pokud nemáš možnost práce, zkus nějakou večerní aktivitu...Ale určitě něco pravidelného.

Někdy mám takový dny, ale jen zřídka, jinak jsem celkem v pohodě. Teď byl manžel týden na rybách a zvládli jsme to z děckama levou zadní.Mám celkem ráda takový adrenalinový dny, kdy mám hodně práce a vyřizování, jedu tam a tam a to všechno s dětma.Tyhle dny mě hodně nabíjí energií. Jinak je dobrý si najít nějaký ventil..zálibu, koníček.

měla jsem to stejně na MD,protože najednou jsi jakoby na všechno sama a máš pocit,že to musíš zvládnout.A taky muž odejde ráno do práce,příjde večer a ty vlastně nikam,tak máš pocit,že je to vše na tobě a hlavně pořád DOKOLA!!!

Hezký den, tenhle pocit moc dobře znám, vyrovnaná nejsem a bojím se, zda někdy ještě budu. Vůbec neumím vypnout, mám plnou hlavu Fandy, obavy, strachy o něj... Přítel mi pomáhá jak jen to jde, ale já se toho pocitu nemohu zbavit Doufám, že čas všechno srovná. Vždyť to bychom se snad holky utrápily...

to je asi normální.Někdy je toho na mě taky moc,mám všechno na bedrech.I když manžel pomůže tak mám stejně pocit že jsem v duchu u toho.U nás ke všemu funguje dělba práce.On třeba koupe,já dělám mlíko,chystám pyžamo,uklízím,pak jí jdu uložit,prostě stejně jsem u toho....no teď má zrovna děti babička tak jsem kapku v klidu