manžel je na smrt nemocný - diskuze

Nikdy jsem si nemyslela, že budu přispívat do této rubriky. Ne že bych neměla co, ale vždycky je to v rámci nějakých mezí. Svoji tchýni mám docela ráda. Ale tentokrát mě fakt nadzvedla ze židle, a to bydlíme 80km od sebe. V sobotu si ten můj Troubelín vykloubil obě ramena (ale to je jiný příběh ) a leží mi doma sešněrovaný a naprosto nemohoucí. Jenže co naplat, do práce musím, a tak využívám časové flexibility a chodím brzy ráno a odcházím tak ve dvě. Ráno mu pěkně všechno nachystám, aby měl "po ruce" dost jídla a pití a vůbec veškeré pohodlí. Odpoledne má veškerou moji péči, umyju ho, oholím... Mamince o tom říct musel (i když nechtěl), protože je zdravotní sestra u jeho doktorky a potřeboval neschopenku. První její reakce byla, jestli nechce náhodu (nejlépe my oba dva) přijet k nim, že ona se o něj postará to můj muž razantně odmítl a pěkně se s ní rozloučil. Ale protože ho nemůže vidět, aby zjistila, v jakém je stavu, tak volá manželově sestře, která bydlí taky v Praze, aby nás hned jela zkontrolovat, jestli to zvládáme a jestli nepotřebujeme s něčím pomoct. Jako bych se o něj nestarala já a nemohla zavolat mně nebo svému synovi, jak to zvládáme. Ještě že je švagrová natolik rozumná, že nám zavolala, co a jak, jestli je všechno ok, a že k nám kvůli mamince přes celou Prahu jezdit nebude. Ach ty tchýně