Maminky s kočárky a cestování v MHD - diskuze

Zažila či viděla jsem asi vše, ale moc si to neberu radši. Začali jsme jezdit až v roce a půl busem či vlakem, v té době jsem měla už sporťák který jsem zvládla i s Ondrou unést sama, takže jsem byla soběstačná. Někdy se někdo nabídl, že pomůže. Víc mi ale vadilo že ti co pomáhat mají jen stáli a ještě popoháněli že zdržuju jako třeba průvodčí ve vlaku. ZAžila jsem kdy jedna maminka se dost vulgárně dožadovala pomoci a jednou i že ji autobusák nechtěl vzít neb opravdu nebylo místo. Když jednou v buse jelo 8 kočárků a sporťáků do toho plno lidí, tak si jich pár lidí neodpustilo že tam překážíme, jen jsem reagovala že stejně jako oni si potřebujeme zajet do města na nákup. V Praze když jsem jela ze srazu se dva přetahovali kdo mi vlastně pomůže

Jsem z Brna a nemohu si stěžovat. Upřednostnuji sice nízkopodlažní, protože nechci obtěžovat okolí. Ale když musím, tak vůbec žádný problém. Asi mám štěstí. Někdy se nabídne i více lidí najednou.

nejvtipnější zážitek s nastupování do troleje mám když mě ve měste přepadnul strašnej slejvák, já stála před dveřma do trolejbusu a křičela dovnitř ať mi prosím někdo pomůže, voda mi tekla všude a nikomu se nechtělo ven ale nakonec se jeden tatínek ze solidarity zvednu a nechal na sebe spadnout trochu vody tak jsme dojela

jezdím mhd s kočárkem už 2a půl roku, dřív jsem jezdívala skoro každý den, 4x týdně určitě.nikdy jsem neměla vůbec žádný potíže, lidi mi vcelku ochotně pomáhají, z místa pro kočárky bez řečí ustupují. párkrát, v dopravní špičce, jsem se do vozidla nevešla, většinou už tam navíc nějaký kočárky byly. to je pochopitelný a 10minut počkat na další spoj není žádná tragédie. (20minut už je horší, to se snažím vmáčknout stůj co stůj)až se divím, kolik lidí mi samo aktivně pomoc při nástupu a výstupu nabízí! ale nestydím se o ni požádat (a dojít si za vybraným adeptem i na druhou stranu nástupiště). odmítnuta jsem byla jednou jednou mladou paní, že má po operaci zad, a jeden mladý muž se strašně omlouval, že má bolavý koleno, že by to asi nezvládl. občas se nějaký muž tváří, že na zastávce není, ale to předpokládám často bývá právě proto, že není zcela v kondici a styděl by se říct, že by to nemusel zvládnout. s nejvíc nepříjemnýma lidma, co jsem se setkala v mhd, byly kupodivu maminky, který nastoupily se slovy: ježiš, co tady zas ti lidi překáží, dyk to je místo pro kočárky..nikdo mi nevymluví, že takovýto přístup je lepší než normálně nahlas říct \"zdovolením\" a posléze s úsměvem poděkovat. ale takových jsem taky potkala jen pár, asi to ani nestojí za řeč, já jsem jen na tento způsob jednání dost vysazená.

Ještě jsem s kočárkem MHD nejela.Chodíme skoro všude pěšky.

mně většinou lidi pomáhali sami ani jsem nemusela říkat. Jinak jsem někoho poprosila a nezažila jsem, že by někdo odmítl, nebo měl blbý kecy.

jak kdo,většinou jo ale musela jsem si o to říct jinak se radějo otáčejí aby nemusely pomáhat taky sem slyšela jednou větu: neměla si udělat toho harantaoni to poznají sami až budou mít svoje

Hlásím, že v Opavě většinou všichni pomáhají dřív než se stačím zeptat. Negativní zkušenost mám zatím jen jednu jedinou, prosila jsem tehdy o pomoc, ale nikdo se nezvedl, nakonec jen jedna těhotná paní... Ale třeba zrovna včera jsem cestovala s Julinkou trolejbusem a přijel nízkopodlažní a i tak jeden mladík vyskočil a pomohl mi, i když nebylo třeba.

nemám problém teď cestuju busem jednou za čas, ale s eli jsem jezdila s kočárem skoro každý den a vždycky mi někdo pomohl.. i studenti byli moc ochotní a když ne, tak jsem prostě poprosila, když není nikdo v dohledu, tak poprosím řidiče - žádný problém, každý měl nebo bude mít děti.. kdysi auta nebyly a jezdily všechny maminy busem myslím, že jde trošku o vstřícnost a kontakt s lidma - kdo neumí ani pozdravit souseda na zastávce, nemůže čekat, že mu někdo bude vláčet kočár do schodů taky je hodně velký rozdíl vesnice a město - ve městě už to bylo horší, nikdo nemá čas ani chuť s někým spolupracovat, stará se jen o sebe.. ale já si stoupla do dveří a dokud mi někdo nepomohl, tak se prostě neodjelo

Většinou mi lidé sami nabízejí,že mi pomůžou,ani si nemusím říkat.Je s podivem,že to jsou dost často puberťáci,o kterých se říká,že jsou líní a nepomáhají.Když se nikdo nehrne,tak si vynesu kočárek sama,pokud dole nemám těžký nákup.Kdyžtak se někoho zeptám,ale ještě se mi nestalo,že by někdo odmítl nebo měl nějaké nemístné průpovídky.