mám špatný svědomí - diskuze

musím vám něco říct, protože jinak nemám moc komu.....kdysi jsem tady už psala, jak žijeme...v jednom domě s manželovýma rodičema, my v patře, oni v přízemí, se společným vchodem a chodbou...kdysi to byla nutnost z naší strany (neměli jsme na to, abychom platili drahý pražský pronájem bytu), postupem častu se to stalo nutností ze strany tchánovců, protože tchán byl těžce nemocnej a my jsme s ním tchýni nemohli nechat samotnou (měl těžkou cukrovku, z důvodu nerozchozený jedný umělý kyčle a neoperovaný druhý kyčle hodně špatně chodil, bral léky na hlavu, měl operovaný srdce, před pár lety prodělal několik malých mrtvic, měl cévku, protože mu neodcházela pořádně moč, poslední rok byl už na pokraji stařecké demence...a kdovíco mu bylo ještě), protože se pak už těžko zvedal z křesla, padal a tak...občas to došlo tak daleko, že ho museli odvézt do špitálu, tam si pár týdnů pobyl a zas to bylo malinko lepší...jenže jak se jeho stav zhoršoval, tak se zhoršovala úroveň bydlení, občas nestihl dojít na záchod, takže byla podělaná chodba, v domě byla cítit moč...kdo něco podobnýho zažil, možná si to dokáže představit...bonbonkem bylo, že tchán hrozně rád jedl a tak vážil 140 kilo...občas, když už nastala krize a bylo třeba ho dát do špitálu (čemuž on se vždy zuby nehty bránil, nikdy nepřiznal, že mu něco je, i když měl bolesti, horečky a tak), tak vyvstala otázka, co dál...co budeme dělat, až se třeba nepostaví, zůstane ležet, ale on se vždycky znovu postavil a tchýně to odmítala řešit, prý ho nedá do ústavu, když on nechce i když podle mě na to už nestačila, ale prostě ona si to asi nepřiznala nebo nechtěla, ale nikdo by jí nic nevyčítal, asi akorát tchán...já, jakožto jedinej cizí člověk v domě jsem jediná dokázala vyslovit doměnku, jestli bychom to neměli opravdu už nějak řešit...poslední vážná situace nastala, když se nám letos začátkem roku mělo narodit druhé dítě a tchán měl zas období, že třikrát za den se podělal a tak...no a minulý týden ho odvezli do nemocnice, bolela ho noha...a pak všechno vzalo rychlý spád, asi zápal plic a dnes ráno konec...zemřel...a já si připadám jako ta nejhorší na světě, protože jsem pořád říkala, že tady takhle nemůžeme žít...