O víkendu jsme byli u našich kamarádů, kteří mají zahradu s velkým bazénem. Bazén má tak 5x10metrů(to je teda můj odhad, počítám to tak na počet temp, co se v něm dá uplavat) a dospělému člověku je tam zhruba po prsa vody. Včera jsme seděli na terase a děti kamarádů a naše Dorotka se koupaly. Nejstarší kluk už plavat umí, ostatní děti měli kruhy nebo korkové pásy.Přímo u bazénu nikdo z nás dospělých nebyl, seděli jsme na terase, která je trochu bokem, tak deset metrů od bazénu a děti jsme měli na dohled. V jednu chvíli, já jsem zrovna kojila Vašíka, Dorotka vylezla z vody, že se jde vyčůrat. Sundala si kruh, přičupla ke keříku, vyčůrala se a plná euforie se rozběhla a skočila do bazénu. Já jsem na ni v danou chvíli vůbec nemyslela, měla jsem dost práce s Vašíkem a povídala si s kamarádkou, celé její počínání jsem sledovala až v nějakém třetím plánu. Ale najednou, jako by mně něco koplo, a já periferním viděním vidím, jak Dorka skáče do bazénu. Bez špetky paniky s úplně klidnou hlavou říkám - Dorotka si nevzala kruh, neumí plavat! Kluci (můj muž a kamarád) se málem přerazili, jak se k ní rozběhli, ale ona ta šikula moje odvážná se prostě vynořila a takovou nějakou čubičkou doplavala odprostředka bazénu až ke kraji, kde se chytla. Samozřejmě, že to potom náležitě obulela, byl to pro ni určitě velýj šok a stres, ale překonala to a šly jsme to potom spolu do bazénu zkoušet a skutečně - Dorotka od včerejška plave! Uplave vždy dvě krásné plynulé tempa pod vodou, pak vynoří hlavičku, nadechne se a plave zase kus pod vodou dál. Přeplavala takhle ten bazén už skoro na délku. Jsem na ni děsně pyšná. Ale i na sebe - byl to tak zvláštně nepopsatelnej pocit. Nikdo kromě mě, si totiž, to jak tam skočila bez toho kruhu nevšiml. Já ji v danou chvíli jakoby neměla na straost(dohlíželi kluci) a fakt jsem ji nehlídala. Ale prostě něco silnějšího než moje vědomí, do mě koplo a řeklo mi - matko, něco s tvým dítětem není v pořádku!!!Uf. silný zážitek!