Lečba šokem - diskuze

Kdysi mě manžel řekl, že jsem Honzu nic nenaučila, jenom řvat a, že na té mateřské jsem úplně zbytečně. Jo, nepotěší to, ale jsem ten, co má ihned odpověď, tak jsem mu řekla, že když se vrátí z práce a taky o víkendu má možnost převzít péči a předvést se... A léčbu šokem jsem kdysi taky udělala, Karolíně. Byla v 1. třídě, chodila do jsem proni do školy, kdysi byla hrozná zima a navíc mě nenapadlo nic lepšího, než vzít sebou na procházku psa. Karolína se honila se spolužákem po šatnách. Škola šla otevírat jen zevnitř, tak jsem jak magor na ni klepala na okno, viděla mě, i ten kluk, ten ji upozorňoval, že klepu a dáma nic, pořád lítala jak trotl. Asi po 10 minutách se asi vyběhali, tak teda šli. Kluk mě pěkně pozdravil a chtěl jít kousek s náma. Místo Ahoj jsem Karolíně řekla, ať si sundá na chvilku brýle... Sundala a takovou jednu chytla, jen čučela. Kluk se bál, že asi dostane taky, tak nakonec nečekal. Od té doby slečna čekávala pěkně na místě, kde jsem ji hned viděla...A dnes? Je jí 13 a brýle si už na požádání nesundává, i když občas(často) by to nebylo na škodu...

jo,to je totiž asi problém většiny z nás že nejsme důsledné a dětem něco zakážeme,pak zjistíme že nám to překáží či nevyhovuje a nebo se slitujeme a povolíme.A je na problém zaděláno.já to aspoň tak mám a to se myslím řadím mezi ty přísnější maminky.