laktační poradkyně - diskuze

nevím už, která z vás měla ten skvělej nápad a dala link na laktační poradkyně.včera jsem jedné zavolala, jestli má cenu se scházet ještě před porodem?řekla že v podstatě ne, protože je to hrozně individuální a že pokud budu mít potíže, tak at hned volám, že přijede kamkoli.... byla hrozně milá, vstřícná a hodná. v pozadí našeho hovoru jsem slyšela dětské hlásky - bylo to večer - takže nejspíš mladá máma:-) a řekla mi několik užitečných informací. nejvíc mi utkvělo, že musím mít dost sebevědomí, umět si stát na svém a řídit se tím, co sama cítím. že žádná školená sestra mne nemůže nutit do něčeho, co já instinktem cítím jako nesprávné. dost mne morálně za těch pět minut hovoru podpořila a dodala mi sebevědomí. také mi řekla, že u apolináře jsou dvě - tři hodné sestry, že na ně snad budu mít štěstí a že se od těch protivných nemám nechat otrávit. minulé dítě jsem téměř nekojila, protože jsem neměla znalosti co dnes - tenkrát ve středověku nebyl internet a nikdo nikomu nic neřekl. převládala socialistická morálka... maminku jsem už neměla - umřela když jsem byla ve třetím měsíci - a anetický psychopat za kterého jsem byla provdaná mne dokonale izoloval od všech přítelkyň i příbuzných. nebylo s kým se poradit... a já to vzdala. navíc ten o 14 let starší kretén propagoval heslo, že co nejdřív po porodu se musím rychle zapojit do procesu a že dřív žena odrodila na poli, odložila dítě na mez a kopala brambory dál... a proto mne donutil druhý den po příchodu z nemocnice jít přihlásit auto - teklo mi mléko, u syna tchán s flaškou feminaru - čekala jsem přes 4 hodiny v nacpané místnosti v kongresové.... doma bordel po psech, pořád venčit a uklízet... k tomu ten naštvanej tchán....psychicky i fyzicky na dně a jako bonus oboustranný zánět zvukovodu. není divu, že jsem o mléko záhy přišla. to jsou holt ty životní zkušenosti....... je mi do breku, když si na tu dobu vzpomenu.ale na druhou stranu vím, že se současným partnerem se mám a budu mít jako v nebi - takže proč bych nekojila...že?