Kroužky a záliby v 70 a 80 letech - diskuze

Já z donucení do pionýra, pak jsem zjistla, že když zaregistruji do házené, tak tréninky jsou ve středu a já do pionýra tím pádem chodit nemusím... Ne že by mě ten sport vyloženě nadchl, ale pořád lepší než pionýr.... Nevím kolik to stálo, ale myslím, že jen roční známka do ČSTV...Pak jsem ještě chodila do Klubu přátel sovětského svazu, to tuším nestálo nic nebo jen fakt nějaké drobné. Nic jsem tam nedělala, předstírala jsem, že si píšu s Ruskou a že mě to strašně baví, a měla zaručenou dvojku z ruštiny (přece bych jako přítel SSSR nemohla mít trojku ).... Jinak asi nic... Jo, ještě lyže, ale ne oficiálně, byla jsem dřevo, spíš, že taťka do toho sportu dělal... Navíc to už tehda dost lezlo do peněz, které naši neměli...

Noo já můžu napsat kroužky let devadesátých, ale poslední dobou zjištuju že to už je skoro taky pro pamětníky jsem ročník 87. A chodila jsem na hip hop (tehdy to začínalo u nás), do červeného kříže a na chovatelský kroužek a do hudebky na zpívání a na fletnu. Semtam jsem se pokusila o nějáký míčový sport, ale u toho jsem nikdy nevydržela. To osatní byly stálice až do puberty. Cenu vím jen u basketbalu u kterého jsem nevydržela a mamka mi to do dnes vyčítá a ten stál 700 za pololetí...

Pionýr,předtím Jiskry. těsně na přelomu 89 a 90 začlo náboženství a jazykovka. I když Pionýr byl víceméně povinný. Já nadšeně spolu s dalšími 4tyřmi spolužačkami na základce knížní a zdravotnický kroužek. Z něho mám dodnes s nostalgie schovaný odznáček za znalosti. tenkrát bylo dost soutěží o poznávání léčivek a my byli dost úspěšní. Z obou kroužků mi zůstala doživotní deformace směrem k bylinkám a knížkám.

Na sportovní a byl zadarmo.

karate,30kcmesic,jizdarna,30 kc mesic a prace u koni.kydani hnoje ,cisteni koni atd,ale jezdeni a zavody vse vynahradili,pak pionyr z donuceni...a pak me nastesti z nej vyloucili..

Každou středu zadarmo do pionýra.Potom do dramatáku,ten byl zadarmo a vystupovali jsme v divadle.Bohužel byl v dívné čtvrti,kde jsem chodila přes vlakové koleje a tam u té lidovky mě lákal chlap na bombony,já to nikomu neřekla,ale už jsem tam nechodila.Přitom jsem byla nadaná hérečka.A potom jsem chodila do dívčího klubu,ale tam to taky nedopadlo,šili jsme oblečky na panenky,pro dceru od té vedoucí.Než mě tam přijali,vyplnovala jsem dotazník a byla tam otázka-nejoblibenější herec a já napsala Vladyku,bo zrovna v tv běžel seriál-my všichni školou povinní a on tam hrál Karfíka.Od té doby co ho vidím si na to vzpomenu.A říkam si jak jsem byla blbá.SRovnala bych to takto-tenkrát se schovalo pod pionýra hodně dobrých kroužku-třeba pro kluky modelář,nebo turistický kroužek.Bylo to o lidech a někdy hodně kvalitních.To už dneska není.Ani za peníze si nekoupiš super kroužek.

Je Pionýr kroužek? Tam jsem byla jen dvakrát bo jsem slečně vedoucí řekla, že je p...A dobrovolně to byl myslivecký kroužek. U nás v dědině bylo mraky lesů, vlastně z každého okna bytu jsem viděla kopec a na něm hustý les a cokoliv s lesnictvím a dřevařstvím tam bylo hlavním průmyslovým odvětvím. Chodili jsme každou neděli brzo ráno do lesa a pozorovali dalekohledem zvířata, po cestě nám pán, co kroužek vedl povídal takové ty naučné věci... To mě bavilo.

Tak nevím,jestli se to dá brát jako kroužek,ale chodila jsem od 6 let na klavír do LŠU.Dobrovolně a strašně mě to baviloVydrželo mi to až do 18 let,to už nebyla LŠU,ale ZUŠ.Kolik to stálo,to už si nepamatujuAle zhruba od těch 14 let jsem to začala trochu flákat,začali mě zajímat jiné věci (kluci)a bylo po nadějné klavírní naději

jazzgymnastika a tábornický a všechno dobrovolně

košíková , mladý požárník, orientační běh a už si nevzpomenu na přesný název, ale učily jsme se tam vařit, šít, vyrábět různé věci...a vše bylo zdarma !!

já chodila na jazzgymnastiku a bavilo mě to. Moje ségra chodila do kroužku orientační běh